Ty děti se prodávaly kvůli hladu, odmítá verdikt soudu vládní exzmocněnkyně

Trest vězení za sexuální zneužívání dvou chlapců změnil odvolací soud na podmínku mimo jiné s argumentem, že se nezletilí s vidinou získaných peněz pachateli sami nabízeli. Případ, na který upozornil server iRozhlas.cz, ale zvedl vlnu pobouření, a ve hře je tak i jeho pokračování v systému české justice. Jaké varovné signály kontroverzní rozsudek přinesl?

Za sexuální zneužívání dvou chlapců ve věku deseti a 12 let namísto původně několikaletého vězení nakonec jen podmíněný trest. Přičemž odvolací soud odůvodnil mírnější rozsudek mimo jiné tezí, že se ze strany pachatele jednalo o „ojedinělý exces“. To vše ale ve chvíli, kdy k celkovým 12 případům zneužití došlo v rozmezí několika měsíců. V odůvodnění verdiktu nicméně soudkyně zdůraznila i to, že se oba nezletilí pachateli „sami za účelem získání finančního zisku opakovaně nabízeli“.

Takové jsou základní kontury případu, na nějž v úterý upozornil server iRozhlas.cz a který už začalo prověřovat Nejvyšší státní zastupitelství. O rozsudek odvolací instance se podle svého vyjádření zajímá i ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) s tím, že vyměřený podmíněný trest považuje za „zcela nepřiměřený“.

Se svým názorem přitom není sám, protože kauza vyvolala značnou negativní odezvu i mezi širší odbornou veřejností. „(Změna trestu na podmínku) vysílá do společnosti jednoznačně velmi špatný signál, že původci sexualizovaného násilí nemusí mít příliš velkou obavu z přísných trestů a že skutečně násilí páchané na dětech je pořád ještě poměrně bagatelizováno,“ je přesvědčena také bývalá zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. V rozhovoru pro podcast 5:59 i ona označuje trest za „absolutně neodpovídající“.

Přitom jak iRozhlas.cz upozornil, pachatel si nejdříve od prvoinstančního soudu v Děčíně za skutky, kterých se dopouštěl zhruba po dobu šesti měsíců na přelomu let 2022 a 2023, vyslechl nepodmíněný trest 3,5 roku vězení. Po podání odvolání následně kauza putovala ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kde ji dostal na starost odvolací senát v čele se soudkyní Janou Kurešovou. A ten ve verdiktu z letošního června muži udělil tři roky vězení podmíněně odložené na pětiletou zkušební dobu a k tomu povinnost zaplatit 450 tisíc korun a mladší oběti také 70 tisíc jako zadostiučinění.

Vedle konečné podoby trestu nicméně velkou pozornost vzbudila také už naznačená argumentace soudkyně Kurešové, podle které soud v Děčíně v původním rozsudku nepřihlédl k polehčujícím okolnostem ve prospěch obžalovaného, včetně jeho do té doby řádného vedení života. V odůvodnění verdiktu odvolacího soudu zároveň poukázala na to, že chlapci – kterým pachatel za sexuální služby platil částkami v řádu stokorun až jednoho tisíce – muže opakovaně „přemlouvali i prosili k formám pohlavního styku“.

V jiné části textu pak také soudkyně s odkazem na problematické rodinné zázemí zdůraznila „dlouhodobé narušení“ staršího z chlapců. A i když v pozdějším rozhovoru pro iRozhlas.cz Jana Kurešová odmítla, že by v odůvodnění rozsudku přenášela vinu z pachatele na oběti, zároveň označila za rozdíl, pokud sexuální agresor napadne dítě bez zkušenosti se sexuálním životem, nebo jestli jde o „v tomto směru protřelé“ osoby.

Jenže z pohledu Kláry Šimáčkové Laurenčíkové takto popsaná argumentace činí přesně to, co soudkyně Kurešová popírá. „Jednalo se o děti z chudého prostředí, kdy pachatel zneužil jejich zranitelnosti, jejich složité situace. A tady v žádném případě právě to, kam se děti narodily nebo jaké obtíže měly, nemá být důvodem pro větší soucit s obžalovaným. Má být naopak tou velmi závažnou okolností, kterou soud bere v potaz ve chvíli, kdy rozhoduje o trestu,“ míní žena, která v pozici vládní zmocněnkyně pro lidská práva působila v letech 2022–2025 a která se právům dětí věnuje dlouhodobě, stejně jako například oblasti péče o duševní zdraví.

Podle Šimáčkové Laurenčíkové je přitom zjevné, že v tomto konkrétním případě mohlo selhat více složek systému – a ostatně i celá společnost –, pokud tu máme příběh dvou dětí ochotných nechat se zneužívat, a to pravděpodobně i proto, že měly hlad a chtěly si koupit jídlo (jak napovídá i záznam jejich instagramové komunikace s pachatelem, k němuž se dostala policie). Ani tento širší rozměr ale nemění vztah odpovědnosti mezi dospělým člověkem a zranitelným dítětem.

„Skutečně v žádném případě nemůžeme přenášet vinu a zodpovědnost za to, co se stalo, na děti samotné. To je absolutně nepřijatelné,“ říká respondentka středečního vydání podcastu 5:59, podle které platí, že pokud se v podobě a výši trestu neodráží fakt, že došlo ke zneužití zranitelného dítěte dospělým člověkem, pak jde o špatný signál vůči obětem, ale zároveň také o nebezpečný signál vůči samotným predátorům, že se vlastně nemusejí obávat vysokých trestů, neboť justice má tendenci některé případy bagatelizovat – což podle Kláry Šimáčkové Laurenčíkové dokládá i tato kauza.

Za potřebné pak považuje postavit se i již zmíněné tezi soudkyně o „dlouhodobém narušení“ staršího chlapce. „Je to velmi nebezpečný precedens,“ říká bývalá vládní zmocněnkyně a dodává, že by takový moment mohl vyslat do společnosti a příslušných institucí „velmi nebezpečnou zprávu“ o tom, že děti ze znevýhodněných podmínek či děti, které už prošly nějakou předchozí traumatizací, nemohou počítat se stejnou mírou ochrany a naopak že pachatelé, kteří na takové děti zacílí, mohou doufat v nižší trest. „Je naprosto zásadní takovýto konstrukt soudu odmítnout.“

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jaké systémové důvody v Česku mohly vést k vynášení podobně kontroverzních trestů za sexualizované násilí. A také jaké přijaté změny mají zajistit odlišnou praxi. Poslechněte si v úvodu článku.