Expert: Írán se na takový konflikt chystal 20 let, jen tak se nevzdá

Po měsíci vytrvalých útoků amerického a izraelského letectva prohlašuje Donald Trump, že Írán je poražen. Pentagon ale zároveň podle amerických médií připravuje možný výsadek svých jednotek na íránském území. Čeho by taková operace Spojených států mohla dosáhnout? A čeho ne?

Od prvních izraelských a amerických úderů na Írán už uplynul víc než měsíc a konflikt stále neztrácí intenzitu. Na Írán dál dopadají střely a jeho odvetná palba míří nejen na Izrael, ale i na americké základny v oblasti a také na sousední země, které se konfliktu aktivně neúčastní.

O uplynulém víkendu se do bojů na íránské straně zapojilo i jemenské šíitské hnutí Ansár Alláh (známější pod označením Húthíové), tvořící součást Íránem vytvořené Osy odporu, které vyslalo své rakety a drony na Izrael. Navzdory optimistickým vyjádřením amerického prezidenta se tedy nezdá, že by se Teherán chystal kapitulovat.

„Írán poražen v tuto chvíli rozhodně není,“ říká v podcastu 5:59 politolog, bezpečnostní analytik a znalec Blízkého východu Josef Kraus z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MUNI).

„Pro vojenskou porážku je potřeba, aby Íránci přestali mít schopnost nadále provádět odvetné údery vůči americkým vojenským instalacím v oblasti Perského zálivu a vůči teritoriu státu Izrael. A také by museli přestat držet silou Hormuzskou úžinu, kterou mají v podstatě pod totální kontrolou,“ vypočítává Kraus a dodává, že smyslem nynější fáze konfliktu může být „čekání, jestli se jedna, druhá, případně třetí strana nevystřílí ze svých zásob“.

Bezpečnostní expert zároveň upozorňuje, že nelze odhadovat, nakolik úspěšné nebo neúspěšné jsou izraelské a americké údery na íránské vojenské instalace a skladiště zbraní. Izraelští a američtí představitelé opakovaně mluví o tom, že se jim daří zasahovat stanovené cíle nad očekávání, Íránci sami naopak tvrdí, že úspěch nepřátelské palby je velmi omezený. „Tomu můžeme, nebo nemusíme věřit. Ale skutečnost je taková, že oni (Íránci) pořád prokazují schopnost zasahovat tu druhou stranu,“ říká Josef Kraus.

„Dvacet let Íránci vlastně nedělají nic jiného, než že se připravují na podobný druh konfliktu – a zjevně jsou připraveni velice dobře,“ upozorňuje bezpečnostní expert na to, že se z Íránu i vzhledem ke schopnosti vyrábět drony a další relativně levné, a přitom účinné prostředky stal „velice efektivní asymetrický protivník“.

Na jedné straně tak vidíme Spojené státy s mohutnou silou konvenčního charakteru - letadlovými loděmi, moderním letectvem a dalšími účinnými, ale extrémně drahými systémy – a na druhé Írán, který je schopen už několik let produkovat relativně levné bezpilotní prostředky.

„A v tuto chvíli jak státy Perského zálivu, tak Izraelci nebo případně Američané vynakládají miliony dolarů na ničení prostředků v řádu tisíců dolarů. Takže ta asymetričnost je tady obrovská – pro Írán je to směšně levné, pro Spojené státy, Izrael a státy Perského zálivu je to extrémně drahé. A je otázkou, kdo se vyčerpá dříve,“ podotýká Josef Kraus.

Odborník z Masarykovy univerzity je podle svých slov skeptický k údajným plánům Pentagonu na provedení tzv. finálního úderu, o kterých informoval americký zpravodajský server Axios a které mají zahrnovat i nasazení pozemních jednotek. Prominentní postavení mezi zmiňovanými cíli, jejichž zničení či ovládnutí by mělo srazit Írán na kolena, zaujímá ostrov Charg. Možnost, že by se USA mohly tohoto místa s klíčovým významem pro íránský petrochemický průmysl pokusit zmocnit, o víkendu zmínil i sám Donald Trump.

„Případný americký úder, ať už destruktivní, nebo směrem k obsazení těch instalací, by samozřejmě dopadl tvrdě na íránské hospodářství a schopnost Íránu vyvážet ropu. Na druhou stranu by pořád neřešil globální energetickou krizi, kterou tato válka vyvolala – naopak by ji spíše prohloubil,“ upozorňuje nicméně Josef Kraus s tím, že by Íránci za takové situace zároveň jen těžko kývli na zprůjezdnění Hormuzu a pro ně nevýhodné mírové podmínky.

Za pravděpodobnější považuje expert případné odvetné íránské údery na ropnou infrastrukturu amerických spojenců na druhé straně Perského zálivu, které by podle něj vyvolaly „obrovský ropný šok“. V tuto chvíli sice dopady konfliktu pociťují nejbolestněji především země v Asii, které jsou na dodávkách ropy z válkou zmítaného regionu více závislé než Západ, vzhledem ke globální povaze cenotvorby energetických surovin by ale další eskalace mohla vyústit v celosvětový ekonomický otřes.

Politolog Kraus je zároveň přesvědčen, že si Írán v rozbíhajících se jednáních o ukončení konfliktu, jejichž zprostředkování už avizoval Pákistán s podporou Egypta, Turecka a Saúdské Arábie, stanoví takové požadavky, aby se nynější scénář nemohl v dohledné době opakovat. A to včetně přeskupení amerických vojenských sil v regionu nebo také snahy Teheránu udržet si kontrolu nad plavbou v Hormuzském průlivu – tedy kontrolu, které momentálně de facto dosáhl.

„Takže ono by se vlastně mohlo stát – ne úplně paradoxně, ale logicky –, že Írán z celé té války, pokud to ustojí a pokud donutí Spojené státy k ústupkům, může vyjít jako mnohem silnější regionální mocnost,“ konstatuje odborník z Masarykovy univerzity.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak vážně by mohli do probíhajícího konfliktu promluvit jemenští Húthíové coby spojenci Teheránu nebo v čem mohou sondážní rozhovory o možném příměří mezi válčícími stranami připomínat orientální bazar. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.