Americký exdiplomat: S Hormuzským průlivem Trumpovi sotva kdo pomůže

Donald Trump důrazně vyzývá spojence, aby Spojeným státům pomohli zajistit volnou plavbu Hormuzským průlivem. Ohrožení této klíčové vodní cesty už si vybírá daň ve zvýšených cenách ropy, plynu i hnojiv. Podcenily Spojené státy a Izrael odolnost íránského režimu?

Teherán se po útoku americké a izraelské armády už třetí týden v řadě snaží blokovat průliv klíčový pro vývoz ropy z Perského zálivu: Hormuzskou úžinu. To vede k narůstajícím cenám ropy a plynu zejména v Asii a Evropě, dopady války ale stále více pociťují i obyvatelé USA.

Americký prezident Donald Trump se nechal během pondělního rozhovoru pro deník Financial Times slyšet, že pokud země Severoatlantické aliance nepomůžou se snahou zprůchodnit klíčovou dopravní tepnu, čeká je „velmi špatná budoucnost“. Hlava Spojených států podobně tlačí i na Peking. Ale zdá se, že jeho slova nepadají na úrodnou půdu.

Německý kancléř Friedrich Merz například vzkázal, že Německo se nebude vojensky podílet na zajištění bezpečné plavby přes Hormuzský průliv. Íránská válka není podle něj věcí NATO. A vstřícné nejsou ani další státy, evropské země budou podle šéfky unijní diplomacie Kajy Kallasové o tom, jak udržet Hormuzský průliv otevřený, teprve jednat.

Podle bývalého amerického diplomata na Blízkém východě a analytika Arabského centra ve Washingtonu Nabíla Churího (Nabeel Khoury) jde ze strany aliančních spojenců o „moudrý přístup“. „Donald Trump válku odstartoval s přesvědčením, že všechno zvládne sám. Jednal v takovém kovbojském stylu a teď se mu to vrací a žadoní o pomoc od zahraničních partnerů. Postupoval vlastně v úplně obráceném pořadí a já si nemyslím, že to bude fungovat,“ říká úterní host podcastu 5:59.

V jaké fázi války se podle Nabíla Churího nacházíme? Co stálo za rozhodnutím Donalda Trumpa na Írán vojensky udeřit? A má americký prezident plán, jak konflikt ukončit?

V jaké fázi je tato válka? Nebo, abych parafrázoval Winstona Churchilla: Je to začátek konce, nebo konec začátku této války?

Jak Churchill řekl: Není to konec, není to ani začátek konce, ale je to konec začátku. Což v tomto případě znamená, že úvodní fáze, tedy velmi rozsáhlý útok na Írán, už se vyčerpala. Většina zamýšlených cílů už se stala terčem útoku. Ale íránská odolnost a schopnost vracet údery překvapila jak Izraelce, tak Američany. Myslím tedy, že se teď nacházíme na konci úvodní fáze války, která se mění ve válku opotřebovací. Jinými slovy, Íráncům nakonec mohou dojít rakety, Izraelcům mohou dojít protirakety do jejich systému Iron Dome a Spojené státy už začínají pociťovat ekonomické dopady války - stejně jako zbytek světa.

Mohlo by to být jakési rozcestí: Někdo se musí rozhodnout a jako první říct, že už stačilo. Přiznat, že mu dochází munice, že už není schopen snášet další ztráty. Do značné míry všichni čekají, kdo tenhle první krok udělá. Ale myslím, že klíčovou roli bude mít rozhodnutí Donalda Trumpa a Spojených států, které v tuto chvíli stojí před volbou. Zřejmě se pokoušejí vytvořit nějakou formu mezinárodní koalice - pochopitelně oddělené od OSN. Trump necítí k OSN žádný respekt, ale tzv. Rada míru, kterou založil, může v jeho očích vypadat jako alternativa ke Spojeným národům.

A na tomto půdorysu založená koalice by mu měla pomoci udržet otevřenou Hormuzskou úžinu. Trump se tedy může vydat touto cestou, což by znamenalo další nárůst násilí, nebo se může rozhodnout válku ukončit a usilovat o mírovou dohodu.

A je v tuto chvíli - tedy v pondělí odpoledne středoevropského času, kdy rozhovor pro 5:59 natáčíme - podle vás myšlenka změny režimu v Íránu definitivně smetena ze stolu?

Myslím, že tady zjevně došlo k podcenění Íránců, zejména ze strany Spojených států a jejich politických činitelů. Američané i Izraelci mají k dispozici velmi dobré zpravodajské analýzy pro situace, jako je tahle. Ale problém je, že lidé, kteří jsou do svých funkcí zvoleni nebo jmenováni, své analytiky neposlouchají. Takže americký prezident si od začátku myslel, že to celé potrvá jen několik dní, než se íránský režim zhroutí. Což bylo čiré fantazírování.

Potom řekl, že to potrvá spíš několik týdnů. A nakonec se nechal slyšet, že je to operace s otevřeným koncem. Takže si myslím, že jim už dochází, že realita je jiná. Že Írán i po zabití Alího Chameneího dokázal to vakuum velmi rychle zaplnit. Analytici jim od začátku říkali, že íránský systém je v zemi sociálně, ekonomicky, politicky i bezpečnostně velmi pevně zakořeněn a že to není jen otázka odstranění jedné osoby. To systém ustojí.

A myslím, že i Izraelci, kteří měli zpočátku ambicióznější cíle než Američané - izraelský premiér Benjamin Netanjahu rozhodně pomýšlel na něco jiného než Trump -, si začínají uvědomovat, že se jim nepodaří systém v Íránu změnit, přinejmenším ne v krátkodobém či střednědobém horizontu.

Zmínil jste, že se Donald Trump snaží vytvořit koalici zemí, která by použila své námořní síly k zajištění volné plavby v Hormuzském průlivu. Jak velké jsou podle vás šance, že taková koalice skutečně vznikne? A když se na to podíváme z širšího pohledu - je vůbec možné udržet Hormuzský průliv otevřený pro mezinárodní plavbu jen za pomoci vojenské síly?

Myslím, že je nejprve důležité zdůraznit, že z teoretického hlediska snaha vynutit si volnou plavbu v Hormuzském průlivu silou znamená dál pokračovat ve válce. V takovém případě totiž na vojenské riziko reagujete použitím většího množství vojenských zdrojů a prostředků. Což ale nedává žádný smysl, protože se dostáváte do bludného kruhu, ve kterém násilí vede jen k dalšímu násilí, zacyklíte se. Tak alespoň mluví teorie.

Když ale u teoretického přístupu ještě zůstaneme, cestou k odblokování situace je konec války. Jakmile ji ukončíte, jakmile přestanou létat rakety tam a zpátky, Hormuzský průliv bude opět volný. Je to velmi jednoduchá logika, která ale zjevně uniká současnému osazenstvu Bílého domu.

Další - už praktickou - věcí je fakt, že na myšlenku vyslat do oblasti své vojáky a lodě téměř nikdo nezareagoval kladně, což je podle mého názoru moudrý přístup. Zaprvé, Donald Trump zničil vztahy mezi Spojenými státy a jejich spojenci v Severoatlantické alianci, kteří se teď po všech těch Trumpových urážkách na jejich adresu zrovna nehrnou do spolupráce. Mají ale také obavy, protože co se třeba stane, pokud jedna z jejich lodí dostane zásah? V tu chvíli by byli přímo zataženi do války proti Íránu, o kterou ale nemají zájem.

Donald Trump válku odstartoval s přesvědčením, že všechno zvládne sám. Jednal v takovém kovbojském stylu a teď se mu to vrací a žadoní o pomoc od zahraničních partnerů… Postupoval vlastně v úplně obráceném pořadí a já si nemyslím, že to bude fungovat. Nemyslím si, že se k němu připojí nějaký významný hráč. Možná několik menších zemí ano, což ale k zamýšlenému výsledku příliš nepomůže. Takže celkově vzato, je to od Trumpa špatný nápad, který navíc také špatně realizuje.

A pokud jde o Írán, jaké strategické možnosti teď má? A má sílu a odhodlání konflikt dál eskalovat?

Myslím, že Írán už situaci eskaloval. Jeho raketové útoky izraelskou obranu sice úplně nepřemohly, ale raket i tak dopadá na Izrael hodně a způsobují dosud nevídané škody. Byl zasažen Tel Aviv, Haifa, ale i další oblasti a Izraelci íránské útoky cítí. A útočí i na americké základny v Perském zálivu. Terčem raket se stala třeba Saúdská Arábie, ale také Spojené arabské emiráty nebo Katar.

Írán navíc také naznačil, že za legitimní cíl svých raket považuje nejen všechny Američany, ale i americké zájmy v regionu. Mají totiž za to, že ve chvíli, kdy Spojené státy a Izrael útočí na civilní infrastrukturu v celé její šíři, tak mohou i oni útočit na všechny strany. Na celém Blízkém východě jsou přitom rozesety americké ambasády, velmi zranitelné cíle, na které mohou Íránci útočit, a to ne nutně jen raketami. V regionu už došlo k menším útokům na některé konzuláty, které podnikli íránští spojenci.

Takže ano, Írán má možnost situaci ještě eskalovat, ale může to být z jeho pohledu i dost kontraproduktivní. Útoky na americké základny v Perském zálivu totiž pochopitelně ničí vztahy se zeměmi, na které Írán útočí. A tak místo sbližování, které se Íránu dařilo třeba se Saúdskou Arábií nebo Spojenými arabskými emiráty - a šlo o vývoj pozitivním směrem -, dochází teď k úplnému opaku. I kdyby válka skončila hned zítra, potrvá několik let, než se Íránu podaří urovnat vztahy s arabskými sousedy. Takže v tom je to kontraproduktivní, Íránci útočí na Američany a ty, kdo je podporují, ale nakonec tím nejvíc ublíží sami sobě.

A když se jim podaří zničit americké cíle, ať už politické nebo ekonomické, nakonec to jen zvýší celkové napětí. Spojené státy totiž zatím v Íránu nezaútočily tak silně, jak by mohly. Pokud by byla nějaká americká ambasáda vážně zasažena a bylo by hodně obětí, myslím, že by Írán zažil útok, který si v tuhle chvíli ani nedokáže představit. Ničivou sílu amerického útoku není nikdy radno podceňovat. Írán už sice byl Američany napaden a musí se s nějakými škodami vyrovnat, ale mohlo by to být mnohem horší. Írán by si měl proto dvakrát rozmyslet, než se rozhodne konflikt dál hrotit.