Komentátor: Zeman se tvářil jako premiér. Za vlády Babiše odstartoval jeho konec

Desetiletá éra Miloše Zemana v čele České republiky se završila. O půlnoci Zemanův prezidentský mandát vypršel, ve čtvrtek odpoledne složí slib Petr Pavel. Nastupující prezident začíná se silným mandátem, ve volbách získal přesvědčivé vítězství. V jakém stavu Česko jako hlava státu přebírá?

Po deseti letech se mění hlava státu. Po čtvrteční inauguraci se jí stane generál ve výslužbě Petr Pavel. Už před volbami sliboval, že jeho pojetí funkce bude jiné než u odcházejícího Miloše Zemana. Chce přinést řád a klid. A mimo to stmelovat rozdělenou českou společnost.

„Úleva, že konfliktní styl politiky odchází, může ještě nějaký čas přetrvat a může ovlivnit i to, jakým způsobem bude Petr Pavel mandát vykonávat,“ popisuje v podcastu 5:59 komentátor Seznam Zpráv a autor pořadu Šťastné pondělí Jindřich Šídlo.

Přesto pokud například Poslanecká sněmovna bude ve stavu, kdy jí neprojde téměř žádný zákon a jednotlivé tábory se spolu nedokážou domluvit, bude nový prezident nucen využít své formální i neformální síly. Spojovat politiky ale nebude jednoduché. Podle Šídla to bude „velká výzva“ zvlášť pro politického nováčka, jakým je Petr Pavel.

„Ale ze začátku bych čekal, že bude vědět, kde je jeho místo,“ pokračuje komentátor. Pavel bude muset stát někde uprostřed a držet v mantinelech nejen politické rozmíšky, ale i nespokojené nálady lidí během ekonomické krize. Jeho úkolem bude dodat jim optimismus.

„Na to Miloš Zeman absolutně rezignoval. Naopak si myslím, že jestli se o něco snažil, tak povzbuzovat v zemi to horší,“ říká Šídlo.

S přiléváním oleje do ohně a šponováním prezidentských pravomocí začal odcházející prezident Miloš Zeman prý hned po prvním zvolení v roce 2013. V nedělní Partii Terezie Tománkové také přiznal, že se už tehdy pokusil zemi nasměrovat k prezidentskému systému.

„Vyznávám názor, že přímou volbu prezidenta je zapotřebí legální, ústavní cestou rozšířit jeho kompetence, a to minimálně ve dvou oblastech,“ řekl s tím, že prezident má mít právo zákonodárné iniciativy a jeho veto by mělo být možné přehlasovat nejméně 120 poslanci. V současnosti stačí nadpoloviční většina dolní komory.

Jeho snahy nicméně nebyly úspěšné. A podobně skončily i Zemanovy pokusy nasměrovat Česko blíž k Rusku a Číně.

Trvanlivost Zemanova odkazu ve společnosti nemusí být dlouhá. Lidé, které svými postoji inspiroval, po jeho odchodu z Hradu zůstanou osamoceni.„A myslím, že Zemanův vliv na dění v Česku bude dramaticky nižší než u předešlých dvou prezidentů,“ podotýká Šídlo. „Kdyby k sobě chtěl být upřímný - což nevím, jestli bývá -musel by si přiznat, že odchází jako absolutně neúspěšný prezident,“ dodává komentátor.

Zejména v posledním roce Zemanovo prezidentské úsilí ochablo. Ustupovat od svých původních cílů ale podle Šídla začal ještě dřív: „Základní moment, který Miloše Zemana absolutně oslabil a udělal z něj téměř irelevantní postavu, byly Vrbětice.“

Když v dubnu 2021 tehdejší premiér Andrej Babiš (ANO) oznámil, že za výbuchem skladu ve Vrběticích stojí velmi pravděpodobně ruská tajná služba GRU, Česko se vůči Rusku důrazně vymezilo. A tím Zemanovy letité snahy o spolupráci s Moskvou přišly vniveč.

Přesto se alespoň na domácí půdě snažil lidem v Česku „otrávit demokracii“, myslí si Šídlo. Zeman třeba odmítl jmenovat několik navržených ministrů, nebo naznačoval, že svému nástupci upře možnost zvolit předsedu Ústavního soudu tím, že ho vybere sám.

„Česká demokracie ale má dostatek kontrolních mechanismů, brzd a pojistek, aby to vydržela,“ říká komentátor Šídlo.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč se Miloš Zeman za svého prezidentství přikláněl k Rusku a Číně, když ještě na přelomu tisíciletí byl prozápadním politikem, nebo jak jeho éru ovlivnil pád vlády Petra Nečase (ODS) v roce 2013. Poslechněte si v audiu na začátku článku.