„Krev“ na Koněvovi. Slovenský spor o sochu, za kterou děkoval Putin

Na východním Slovensku v říjnu odhalili novou sochu maršála Koněva. Budí však rozporuplné reakce, protože jméno sovětského vojevůdce je kromě podílu na osvobození Československa spojené také s útlakem střední a východní Evropy. Jak betonový Koněv zapadá do debaty o mezích vztahu k současnému ruskému režimu?

Začátkem října u obce Kružlová na východě Slovenska odhalili sochu budící emoce. Jde o betonový odlitek z formy vytvořené pomocí 3D tisku, který představuje Ivana Koněva. Sovětský maršál dodnes vyvolává debatu - jedni poukazují na to, že společně s dalšími osvobodil Československo od nacismu, druzí připomínají třeba vojenský zásah pod jeho velením, při němž sovětské tanky v roce 1956 krvavě potlačily maďarské povstání.

Vybudování této sochy, která stojí na soukromém pozemku, tak zažehlo diskuze o vztahu k historii. Zároveň se ale děje v kontextu současného Slovenska, kde kritici vládě premiéra Roberta Fica vyčítají, že vůči Rusku vedoucímu útočnou válku proti Ukrajině udržuje až příliš vřelou politiku.

Než se k těmto konsekvencím dostaneme, vysvětleme si ale, jak na samém severovýchodě Slovenska někteří lidé pomník vnímají. Oblast pod Dukelským průsmykem navštívil středoevropský zpravodaj Seznam Zpráv Filip Harzer. A jak popisuje v pondělním vydání podcastu 5:59, přinejmenším část zdejších obyvatel sochu vítá právě s odkazem na roli Sovětského svazu při osvobozování za druhé světové války.

Jenže jak novinář slyšel od slovenského politologa Alexandra Duleby z Prešovské univerzity, mnohdy se na Slovensku tato historická skutečnost pokřivuje do představy, že osvobození lze beze zbytku připsat jen dnešnímu Rusku, kdy se však opomíjí fakt, že se na tehdejších operacích podíleli také vojáci z Ukrajiny či Běloruska. A je to současný režim v Moskvě, kdo z této nepřesné představy následně těží, když se hlásí k zásluhám někdejších osvoboditelů.

Zároveň však platí, že část zdejších nostalgii po spolupráci s Ruskem nechová. „Ani v tomto regionu to všichni tak nepřijímají. Mluvil jsem i s lidmi, kteří novou sochu vnímají jako politický vzkaz Rusku během jeho války na Ukrajině,“ popisuje Harzer.

A někteří se dokonce rozhodli proti umístění sochy maršála Koněva protestovat. Nejdříve ji zástupci neparlamentní opoziční strany Demokraté zahalili do bílého prostěradla s červenými skvrnami symbolizujícími krev. O několik dní později pak někdo rozbil pamětní desku a na podstavec sochy červenou barvou napsal „Gyilkos“, což v maďarštině znamená vrah. Stalo se tak v den 70. výročí krvavého zásahu v Maďarsku, jemuž Koněv velel.

Vraťme se ale k současnému Slovensku a kontextu jeho vztahu k Rusku, v jakém se vztyčení sochy odehrálo. Betonová plastika už při odhalování přilákala některé vysoce postavené politiky, například ministra zemědělství Richarda Takáče nebo europoslance Ľuboše Blahu, kteří jsou oba místopředsedy Ficovy vládní strany Směr-SD.

Politickou záležitostí na nejvyšší úrovni se ale stala ještě předtím. Novinář Harzer připomíná, že už vloni se o záměru na její vybudování s vděkem a nabídkou pomoci vyjádřil ruský prezident Vladimir Putin, když jednal s Robertem Ficem během návštěvy slovenského premiéra v Moskvě. Fico se tehdy vydal do ruské metropole u příležitosti oslav 80. výročí konce druhé světové války, za což čelil kritice od slovenské opozice i některých zahraničních partnerů.

Že by teď ale socha maršála Koněva vznikla na objednávku Ruska, to se podle Filipa Harzera říct nedá, přestože jistá podezření o ruském financování se nad ní vznášejí. Kdo konkrétně pomník zaplatil, nicméně nevíme. Podle jejího autora Slavomíra Gibeje se na něj složili dárci.

„Zajímavé je, že Gibej odmítá politický význam té sochy. Ale zároveň přivítal, když o ní loni Fico s Putinem mluvili, (…) a vysvětlil mi, že do té doby někteří dárci s podporou váhali, potom se ale začaly sypat peníze,“ říká reportér Seznam Zpráv.

Premiér Fico je zároveň politikem, který v posledních letech vyzývá k normalizaci vztahů s Ruskem. A s Putinem se také dohodl na obnovení činnosti slovensko-ruské mezivládní komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci. Ta minulý týden - poprvé od roku 2021 - zasedala v Moskvě, kam vyrazil slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár.

Jednat se podle Blanára mělo hlavně o energetice, přičemž Slovensko tím má hájit své ekonomické zájmy. Spolupracovat ale prý chtějí jen v oblastech, na které se nevztahují sankce. Nicméně z pohledu novináře Harzera je v tomto ohledu pozoruhodné, že jak ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, tak ministr vysokého školství a vědy Valerij Falkov, kteří se jednání komise zúčastnili za ruskou stranu, figurují na sankčním seznamu Evropské unie.

„A pro Moskvu je slovenská návštěva mimo jiné příležitostí ukázat, že se vztahy s jednou z členských zemí Evropské unie vracejí k normálu,“ podotýká reportér.

Politolog Alexander Duleba pak v rozhovoru pro Seznam Zprávy rovněž zdůraznil, že tato akce měla pro slovenského premiéra Fica i domácí rozměr. Strana Směr totiž podle experta soupeří o voliče s krajně pravicovou Republikou nebo také se Slovenskou národní stranou. A právě do kontextu tohoto boje o hlasy s antisystémovými stranami Duleba zasazuje cestu vládní delegace do Moskvy či gesta kolem Koněvovy sochy, do nichž jsou zapojeni vládní politici.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co dalšího v regionu kolem Dukelského průsmyku připomíná válečnou historii. Anebo jaké doložené případy ruských vlivových operací na Slovensku existují. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.