Mezinárodní den žen. Stále není co slavit

Svět si i letos 8. března připomíná Mezinárodní den žen. Letos na pozadí několika válečných konfliktů a vlny konzervativního vlivu a šovinismu ze Spojených států. Je tedy letos co slavit nebo je potřeba spíš připomenout, co ženy ve společnosti trápí a ve kterých státech se jim nedostává rovnocenných práv? A existuje v Česku rovnoprávnost jenom na papíře?

To jsou témata, nad kterými se v dalším díle podcastu MDŽ zamýšlí publicistka a odborová právnička Šárka Homfray, autorka knihy Proč jsme tak naštvané a spoluautorka publikace PayGap. Podle ní 8. březen není dnem oslav. „Na rozdíl třeba od konce druhé světové války, který chápu jako připomínku situace, která skončila. Mezinárodní den žen nemůžeme pojmout jako oslavu, protože úsilí o rovnoprávnost nebo prosazování lidských práv nekončí nikdy, nemáme tu nic hotového,“ připomíná Homfray.

Silvie Lauder, reportérka týdeníku Respekt, autorka knihy V pasti pohlaví a druhá hostka podcastu MDŽ má radost z toho, že už svátek není vnímaný jako vyprázdněný a že se ho podařilo destigmatizovat. „Myslím si, ale že slavení nestačí, je potřeba se dívat na to, jak to s ženami vypadá dnes,“ vysvětluje. Česká společnost totiž podle ní uvízla v domění, že feminismus a rovné příležitosti mužů a žen se rovná tomu, co se v Československu dělo během čtyřiceti let státního socialismu a i proto se pozitivní změna prosazuje pomalu, leckde vůbec.

A jak se dnes ženy mají? Podle Homfray je pozitivní, že některá práva už ženám dnes nikdo nevezme. Třeba volební právo, nebo právo na vzdělání. „V průměru máme v posledních letech více absolventek vysokých škol než absolventů a pokud je nejvyšší dosažené vzdělání středoškolské, pak maturitu má víc dívek než chlapců,“ vypočítává Homfray. Obavy má ale naopak o dostupné interrupce. „Tam si dokážu představit, že se budou zpoplatňovat a lokálně omezovat,“ říká.

Silvie Lauder k interrupcím přidává ještě debatu spojenou s plánovaným rodičovstvím a antikoncepcí. A do množiny věcí, které mohou být ve věci ženských práv v ohrožení započítává i ekonomickou nezávislost, kterou se ženám daří získávat. A to i přes těžkosti, které musí oproti mužům překonávat na trhu práce. Ženy sice mají vzdělání, ale také komplikovanější cestu k tomu ho využít v praxi. Pay gap, tedy rozdíl v odměňování žen a mužů na stejných pozicích se totiž podle dat zvyšuje právě s mírou dosaženého vzdělání.

„Často se na debatách setkávám s velkým pobouřením, když řeknu, že v naší zemi se nedodržují zákony,“ popisuje Silvie Lauder své zkušenosti „a vždycky mám pocit, že jsem (publikum) praštila po hlavě pánvičkou,“ přibližuje. Přitom právě příklad trhu práce ukazuje, že se zákony nedodržují v Česku v některých případech nejen že nedodržují, ale ani nevymáhají. A doplácí na to ty nejzranitelnější skupiny, třeba právě ženy s malými dětmi.

„Když mi lidé říkají, že diskriminace je zakázaná zákonem, tak co ten feminismus ještě chce, tak já říkám, že vraždy jsou také zakázány zákonem, a vraždí se? Vraždí,“ říká právnička Šárka Homfray. „Dodržování zákoníku práce obecně, nejen v genderových věcech, a pravidla silničního provozu, jsou normy úplně stejné právní síly. A kdyby se pravidla silničního provozu dodržovaly tak jako zákoník práce, nepřejdete dvě křižovatky živí,“ doplňuje.

Na českých pracovištích totiž dostávají ženy za stejnou práci stále méně peněz než muži, nejsou zachovány rovné a důstojné pracovní podmínky nebo se systematicky obchází pravidla odměňování práce, třeba tím, že nejsou placené přesčasy.

Důvodů, proč to na trhu práce stále chodí takto, je podle obou žen víc. Třeba dědictví komunismu, kdy se razilo heslo, že dítě patří k matce a ta žena, která se chce navzdory mateřství vrátit do práce, je kariéristka. Šárka Homfray ale připomíná i aktuální společenské sentimenty a konzervativní backlash, tedy vlnu konzervativních názorů bojujících s liberalismem, která se valí od současné politické reprezentace Spojených států, ale i z Jižní Ameriky a Ruska. Ty pak směřují i na tu nejmladší generaci, která ovlivněná životem v komunismu není.

Silvie Lauder připomíná Gender Equality Index, který vydává Evropský institut pro rovnost žen a mužů a ze kterého vyplynulo, že v nejmladší věkové kategorii se objevuje názor, že vysokoškolské vzdělávání je důležitější pro chlapce než pro dívky, což si v dané věkové skupině myslí spíš mladí muži. „To je další ohromné téma, které má dopad na vztahy a mimochodem i na porodnost,“ poukazuje Lauder na demografickou křivku, o které dnes politici často mluví a chtějí porodnost povzbudit.

„V momentě, kdy máme mladé muže, kteří chtějí žít jako jejich dědečci, a ženy, které nechtějí žít jako jejich babičky, je to problém,“ říká novinářka Silvie Lauder a právnička Šárka Homfray doplňuje, že když se rozdílný pohled na svět spojí s ekonomickou nezávislostí žen a jejich vyšším vzděláním, větší čísla porodnosti se od příští generace čekat nedají.

Jaké plány má na poli pracovním i rodinném nová vláda Andreje Babiše? Proč je nejpravděpodobnější varianta, že se nakonec nestane nic? A proč je to možná dobře? Poslechněte si audio v úvodu článku.