Svědectví z mrznoucího Kyjeva: Rusko chce, abychom trpěli jako nikdy předtím

Byty bez vody, elektřiny a vytápění, ve kterých teplota klesá k nule. Podobné podmínky zažívají v lednu statisíce obyvatel Kyjeva a dalších ukrajinských měst. Rusko využívá mrazivého počasí a snaží se údery proti energetické infrastruktuře srazit Ukrajince na kolena. Jak odolávají?

Za měsíc to budou už rovné čtyři roky, co se Ukrajina brání otevřené ruské agresi doprovázené nevybíravým bombardováním civilních cílů. Tuto zimu je situace pro ukrajinské obyvatelstvo obzvlášť složitá vzhledem k mrazivému počasí a výpadkům v dodávkách energií.

Jaké strategie přežití Ukrajinci v náročných podmínkách volí a zda to podrývá jejich odhodlanost k obraně, popisuje přímo z Kyjeva v rozhovoru pro podcast 5:59 šéfredaktor ukrajinského serveru Realna Gazeta Andrij Dichtjarenko.

Jak teď vypadá situace s dodávkami elektřiny a tepla v Kyjevě z pohledu běžného občana? V jakých podmínkách obyvatelé žijí a přežívají?

Ta situace je dost obtížná, protože hodně domů v Kyjevě – vlastně skoro každý – se potýká s výpadky elektřiny. Někdy dokonce ve svém domě nemáte žádnou elektřinu nebo teplo i několik dní v kuse. A skoro každý v Kyjevě teď zažívá situaci, kdy elektřina nejde deset až dvacet hodin denně. Ale nejhorší je to tam, kde elektřina a teplo nejsou vůbec několik dní, protože vzhledem k současnému studenému počasí se může stát, že zmrzne voda v topném systému a popraskají trubky. Takže je v Kyjevě řada obytných budov – řekl bych, že jich budou možná desítky –, kde topení nefunguje ani ve chvíli, kdy elektřina je dostupná.

Opravářské čety na tom pracují, ale situace je samozřejmě dost hrozivá a lidé se jí musí nějak přizpůsobit. Mnozí nakoupili různé náhradní baterie – třeba pro své mobilní telefony. A někteří, včetně mě, si pořídili velké přenosné nabíjecí stanice, které vám vystačí na několik hodin. V případě výpadku dodávek tepla je možné do nich zapojit třeba i elektrický přímotop. To je vlastně i můj případ ve chvíli, kdy spolu mluvíme (v pondělí dopoledne, pozn. red.). Už od rána nám v domě nejde elektřina, ale díky té bateriové nabíjecí stanici teď v bytě nějakou elektřinu mám, stejně jako internet a zdroj tepla. A díky tomu teď můžeme natáčet tenhle rozhovor.

Když zmiňujete situaci přímo u vás v domě, nakolik se můžete jako jeho obyvatel spolehnout – nebo předpokládat –, že v ten daný den budete mít elektřinu alespoň po dobu několika hodin? Máte nějakou jistotu, kdy elektřina půjde a kdy ne?

Předně je důležité říct, že já bydlím na pravém břehu řeky Dněpr, kde je situace o dost lepší než na tom levém. Lidé žijící na levé straně nemají elektřinu i několik dní, zatímco u mě je to tak, že nejdelší výpadek trval asi 28 hodin. Ale ani já nemůžu s nějakou velkou jistotou počítat s předpokladem toho, kdy elektřina bude fungovat, protože možná už víc než měsíc je ta situace hodně nepravidelná. Městské služby zkrátka nejsou schopné garantovat, že se třeba za pár hodin světla zase rozsvítí.

Přesto se samozřejmě lidé snaží alespoň něco odhadnout, aby si mohli uspořádat svůj život. Já třeba v tuto chvíli (v pondělí dopoledne) doufám – předpokládám –, že za nějakých deset hodin mi elektřina znovu půjde, a propočítávám si, jak můžu všechny ty baterie a nabíjecí stanice, které mám k dispozici, využívat tak, aby mi vystačily na práci s internetem, než elektřina znovu naskočí. I v této složité chvíli totiž potřebuji pracovat, být ve spojení s redakcí a zajistit zkrátka vše, co je v profesi novináře nutné.

Je to vlastně zajímavé, že i tehdy, kdy nemáte elektřinu, nemáte teplo a kdy je situace po všech stránkách dost strašlivá, lidé stále potřebují dělat svoji práci. Nejde samozřejmě jen o novináře, ale také o lidi ve službách, kteří cokoliv prodávají, o lidi v IT nebo třeba o opraváře snažící se celou situaci zvládnout. A týká se to samozřejmě i našich vojáků, kteří nepřestávají bojovat s Ruskem.

Přece jen ale ta situace už nějakou dobu trvá. Myslíte si, že lidem v Kyjevě už docházejí síly?

To si nemyslím. Zaprvé je potřeba mít na zřeteli, že víc než 600 tisíc lidí už hlavní město kvůli této situaci opustilo. Takže bych řekl, že naprostá většina z těch, kteří dál zůstávají, mají možnosti, jak to přežít.

Samozřejmě je taky třeba brát v potaz, že tu je spousta starších lidí, kteří možná nemají dost peněz a dostatečnou podporu. Naštěstí ale máme v Kyjevě hodně dobrovolníků, kteří seniorům a chudším obyvatelům pomáhají. Taky tu jsou místa, většinou obchody, kde si v případě potřeby můžete dobít telefon nebo rovnou celou tu přenosnou bateriovou nabíjecí stanici, o které jsem už mluvil a které teď lidé ve velkém používají jako záložní zdroje energie. A místní správa vždycky lidi informuje o tom, kde taková místa jsou.

A já bych upřímně řečeno doufal, že lidé v Kyjevě na tuhle situaci byli připraveni. Především proto, že to není poprvé během téhle války, co zažíváme výpadky proudu. Ty začaly na Ukrajině hned na podzim roku 2022. Zažili jsme to už několikrát, ale letos je to jiné v tom, že tuhle zimu panuje v Kyjevě opravdu chladné počasí. Už déle než měsíc se teploty drží pod bodem mrazu. Bývá minus 16 nebo i minus 20 stupňů Celsia. A to je samozřejmě ten důvod, proč se Rusko tak snaží celý Kyjev odstavit od elektřiny. Doufají, že nedostatek energie v kombinaci s mrazem způsobí lidem větší utrpení než v předchozích letech.

Jak lidé improvizují, aby tuhle zoufalou situaci přečkali? Mluví a píše se například i o tom, jak si lidé stavějí v obývacích pokojích stany, aby se v noci alespoň trochu zahřáli.

Žijeme v informační společnosti, takže ten první nástroj, který lidem pomáhá přežít, je získat informace o tom, proč se děje, co se děje – jestli je výpadek proudu jen lokální, nebo se to týká celého města. A k tomu slouží různé chatovací (ve smyslu konverzační) skupiny. Mají je jednotlivé domy, sousedství, lokální komunity. A já vidím, že jsou v nich i postarší obyvatelé, že je aktivně používají.

Například v domě, kde bydlím, máme společný chat se všemi mými sousedy, komunikujeme mezi sebou navzájem, třeba když lidé v nejvyšších patrech domu nemají v důsledku těch nynějších potíží s elektřinou vodu, protože ji tam nahoru čerpadla nedostanou. To je přesně situace, kterou teď řešíme – lidé z horních pater píšou do chatu sousedům z těch spodních podlaží a prosí je, jestli by si od nich mohli načerpat vodu nebo se k nim mohli jít umýt. A oni jim samozřejmě vyhoví. Takže tohle je takový první nástroj, který nám pomáhá přežít – systém chatovacích skupin, v rámci nichž si lidé navzájem pomáhají.

Druhá věc je, když nemáte vůbec žádnou elektřinu, že se lidé v rámci rodin sdružují v jedné místnosti. Může to být například kuchyň, kde když máte plynový sporák nebo troubu, dá se jimi dobře zatopit a vytvoříte si místnost se snesitelným prostředím, kde pak lidé třeba i spí, zatímco ty nejchladnější místnosti zavřou a izolují.

Další věc, kterou můžete v Kyjevě vidět, je, že se lidé sdružují venku na dvoře, grilují tam maso a společně to jídlo sdílí. Vaří se například polévky, různé vývary a každý si může nabrat. To hodně pomáhá a zlepšuje náladu, když vidíte, jak se lidé za téhle těžké situace navzájem podporují. No a samozřejmě pomáhá i koupě těch přenosných bateriových stanic, které vám dobíjejí telefon nebo laptop.

Velký problém v Kyjevě ale způsobuje to, že bez proudu jsou i vysílače, které přenášejí signál z mobilního telefonu, takže mobilní internet teď v Kyjevě funguje dost špatně a lidé si pořizují připojení po optickém kabelu. To je sice docela drahé, ale mít za téhle situace spojení je důležité. Jedna věc je mít v bytě autonomní zdroj světla, ale to vám pořád neřeší problém s internetem. Klíčové je, jak už jsem říkal, že si lidé navzájem pomáhají radami, telefonují si nebo spolu chatují. Mít kontakt s ostatními je v tuhle chvíli asi to nejdůležitější. Potřebujete mít možnost se poradit, protože někdy vám taková rada může zachránit život.

Jak se podle vás daří situaci zvládat úřadům? Byli jsme mimo jiné svědky sporu mezi prezidentem Volodymyrem Zelenským a starostou Kyjeva Vitalijem Kličkem, kterého hlava státu kritizovala. Mají vůči němu své výhrady i obyvatelé města?

Jak se to vezme: lidé chápou, že tím, kdo zapříčinil tuto situaci, je Rusko. To Rusko sem posílá bomby a rakety. Ale jinou otázkou je, zda se úřady – jak centrální, tak místní – na současnou situaci dobře připravily. Protože předpověď pro tuto zimu byla jednoznačná.

A odpověď bohužel zní, že úřady svou práci na sto procent neodvedly. Pokud se zaměříme na centrální správu, máme tu korupci v energetické sféře, která se provalila předtím, než přišly blackouty a nedostatek elektřiny v celé zemi. Ukrajinci to vidí tak, že lidé z vlády de facto kradli peníze, které mohly být použity pro posílení našeho energetického systému, našich elektráren – to se týká ministerstva energetiky a podobně.

Na druhé straně, lokální úřady také věděly, jaká situace nastane, a utrácely peníze za méně podstatné věci. Za což se jim dostalo velmi silné kritiky. Tím myslím jak starostu Kyjeva, tak úřady v jednotlivých čtvrtích. Nebyly připravené, lidé z městských služeb neměli instrukce – například ohledně toho, že pokud vypadne elektřina na více než den, pak musí topný systém vypnout a vypustit z něj vodu. Pokud to neudělali – a v mnoha případech to skutečně neudělali –, pak hrozilo, že voda vážně poškodí potrubí a oprava bude trvat řadu měsíců. I v naší oblasti jsme měli mnoho případů, kdy místní úřady nebyly na tuto situaci řádně připravené.

Bylo přitom zjevné, že je nutné se nachystat, že je nutné instruovat městské služby, říct úřadům v jednotlivých čtvrtích, co mají dělat. Takže bohužel trpíme nejen následkem ruského ostřelování, ruských válečných zločinů, ale na druhé straně i proto, že úřady podcenily přípravu. Proto je situace ještě složitější, než by musela být.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jak se šéfredaktor ukrajinského serveru Realna Gazeta Andrij Dichtjarenko dívá na rozhovory o urovnání rusko-ukrajinského konfliktu, které se o víkendu rozběhly v Abú Dhabí. Poslechněte si celý rozhovor v přehrávači v úvodu článku.