Případ Lindsay Clancy nasvítil ožehavé téma. Poporodní deprese si nevybírá

Případ Američanky Lindsay Clancy, která v roce 2023 uškrtila své tři děti a soud se teď nedokázal shodnout na její vině či nevině, otevřel otázku péče o duševní zdraví novopečených matek. Jejich obtíže sice v drtivé většině případů nejsou tak extrémní jako zmíněný případ z Massachusetts, úzkostné stavy nebo deprese je ale postihnout mohou. Namístě je pak hlavně včasná diagnostika, správná odborná pomoc a ideálně i podpora okolí. Jak jsme na tom s poporodní péčí o psychiku žen v Česku?

Podle Kristýny Hrdličkové z Národního ústavu pro duševní zdraví, která přijala pozvání do podcastu MDŽ, je potřeba rozlišovat, jakými psychickými obtížemi ženy v těhotenství nebo po porodu trpí. „Jedna z nejčastějších diagnóz je poporodní deprese, která je charakterizována trvale posmutnělou, pesimistickou náladou, třeba až ztrátou schopnosti radovat se, prožívat radost, užívat si aktivity, které jste dřív měla ráda,“ popisuje psycholožka a dodává, že s poporodní depresí se může pojit i velká únava, nedostatek energie, ale zároveň také nespavost nebo časté noční buzení.

Kromě poporodní deprese se podle ní ženy mohou potkávat také s různými formami úzkostí, panických atak nebo s obsedantně kompulzivními poruchami. Společným jmenovatelem přitom bývají přehnané obavy o miminko, které ale neodpovídají realitě. Nejzávažnější, zároveň ale i nejméně častou formou potíží je potom poporodní psychóza.

A právě tímto stavem argumentovala obhajoba zmíněné americké matky Lindsay Clancy, když požadovala její zproštění viny. Své tři děti ve věku od osmi měsíců do pěti let měla Clancy podle ní uškrtit ve stavu nepříčetnosti způsobeném právě poporodní psychózou zkombinovanou se zřejmě do té doby nerozpoznanou bipolární poruchou. Porota se nedokázala na jednoznačném verdiktu shodnout a soudce nakonec prohlásil šest týdnů trvající proces za neplatný.

Podle Kristýny Hrdličkové je ale potřeba zdůraznit, že poporodní psychóza, která se v souvislosti s případem skloňuje, postihuje jen asi půl procenta žen, respektive všech osob v obecné populaci. Případ Lindsay Clancy by proto podle psycholožky neměl být používán ke strašení těhotných žen.

S tím souhlasí i další hostka podcastu MDŽ Lucie Kočová, která pracuje jako vedoucí pražského centra Úsměv mámy, pomáhající ženám s poporodními psychickými obtížemi. Je podle ní důležité ženy o rizicích poporodní deprese nebo psychózy informovat, ale zbytečně je neděsit.

Lucie si přitom poporodní depresí sama prošla. „Já jsem to měla hodně rychlé, docela dramatické. Už v porodnici, asi třetí den, jsem začala cítit, že je něco špatně,“ popisuje. Za hlavní příznak zpětně považuje neschopnost spát.

Lucie se snažila říci si o pomoc. Nevěděla ale, kam se obrátit, s manželem zkoušeli volat do porodnice, nikdo jim ale neporadil, spíš si ji dle jejích slov přehazovali jako horký brambor. Nakonec pomohla až pediatrička, kam Lucie s miminkem dorazila na kontrolu. „Když mě viděla, říkala: Nečekejte, jeďte na krizové centrum. A tam jsem se dostala k té správné péči,“ vzpomíná Lucie Kočová na události z roku 2014. Informovanost lékařů o poporodní depresi se podle ní od té doby zvýšila.

Lucii pomohla medikace a několikatýdenní hospitalizace. „Domů jsem šla s tím, že se cítím dobře a nic nebyl problém. Zase jsem to byla já,“ popisuje a dodává, že leckdy není pobyt v nemocnici nutný a že se ho ženy s čerstvě narozenými dětmi bojí, protože v českém prostředí to znamená zároveň odluku od čerstvě narozeného miminka. Nemělo by je to ale odradit od toho si o pomoc říci. „Podle mě půl práce je hotové, když s tím ta žena sama začne něco dělat,“ říká Lucie Kočová, která se v pražském centru Úsměv mámy pokouší právě takovým ženám pomoci.

Problémem podle psycholožky Kristýny Hrdličkové stále zůstává, že péče o ženy s poporodními psychickými problémy není systémová, „pořád ještě záleží na tom, na koho narazíte“, popisuje. I když se dnes už na fakultách učí perinatální psychiatrie, může se stát, že i zkušení a atestovaní psychiatři stále neví, co si mohou při medikaci žen po porodu dovolit.

Stejné to může být u dalších specializací, které s psychiatrií navíc nesouvisí, třeba u pediatrů a pediatriček nebo gynekoložek a gynekologů v porodnicích. Jsou to přitom ale právě oni, kteří přicházejí s ženami po porodu do styku nejčastěji. Zvýšený zájem o informace o tématu ale Kristýna Hrdličková v poslední době pozoruje, a to třeba i od porodních asistentek.

„Já si myslím, že ten pokrok se dělá. Není to tak dlouho, co se používalo označení laktační psychóza, což je zastaralý pojem, který není přesný, nicméně označoval právě tu poporodní psychózu a vycházel z toho, že se věřilo, že souvisí právě s kojením. A to v dnešní době už víme, že není pravda,“ popisuje psycholožka Kristýna Hrdličková a dodává, že dnes se v souvislosti s poporodní depresí řeší hlavně role spánku.

Dá se poporodní depresi účinně předcházet? Proč jí některé maminky trpí a jiné ne? A dožene někdy lékařská věda mezeru ve zkoumání účinků farmak na těhotné ženy a maminky po porodu? Poslechněte si podcast MDŽ v úvodu článku.