Článek
Patrně nikdy neprojevila tuzemská diplomacie tolik sebevědomí a asertivity jako před 35 lety, když se pustila do svého základního a nejsložitějšího úkolu: Zajistit, aby porevoluční Československo bylo definitivně svobodné a nezávislé. Úkol zněl jasně: zbavit se vlivu Moskvy a jejích vojáků.
Těch pár dní na začátku léta roku 1991 bude už navždy patřit mezi nejdůležitější data novodobé české historie.
27. června opustil tehdejší Československo poslední sovětský okupační voják.
A 1. července byla definitivně rozpuštěna Varšavská smlouva, z Moskvy ovládaný vojenský pakt, který slovy diplomata Michaela Žantovského napadal výhradně své vlastní členy.
Stalo se tak symbolicky v Praze - v Černínském paláci, v sále a u stolu, kde se natáčela nejnovější epizoda podcastu Dobrovský & Šídlo. Jejich vzácným hostem byla tentokrát žena, která byla celému tomuhle unikátnímu procesu mimořádně blízko - Dana Huňátová, tehdejší ředitelka sekretariátu ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera a pozdější velvyslankyně ve Finsku, Egyptě a v Malajsii.
„Můj tatínek říkal, že to byl asi nejdůležitější okamžik v dějinách tohoto ministerstva, kdy se podařilo rozbít dominanci jedné světové mocnosti, která představovala koloniální diktaturu, relativně ve velmi krátkém čase a ne tak draze, jak by se dalo předpokládat,“ říká Jan Dobrovský, jehož otec Luboš postupně působil jako mluvčí a náměstek ministra zahraničí a v době rozpuštění Varšavské smlouvy jako ministr obrany.„A kdyby se v tomto sále neodehrálo historicky už nic dalšího, tak stálo za to ten dům postavit.“
Z dnešního pohledu nabrala československá rozluka s Moskvou neuvěřitelné tempo. Dne 10. prosince 1989 byl někdejší disident Jiří Dienstbier jmenován ministrem zahraničí ve vládě Mariána Čalfy. 29. prosince byl prezidentem zvolen Václav Havel - a už 26. února 1990 byla uzavřena dohoda o odchodu okupačních vojsk, která v zemi pobývala od srpna 1968.
Mimochodem, nebyla to vůbec samozřejmá věc, jak by se po porážce Sovětského svazu ve studené válce mohlo zdát. „Když to ministr Dienstbier řekl v únoru 1990 svému americkému protějšku Jamesi Bakerovi, jeho reakce byla trochu zděšená: Pozor, tohle může nahrát konzervativním kritikům Gorbačova v Moskvě,“ vzpomíná Dana Huňátová.
Přes spoustu překážek, obav i sovětských pokusů o obstrukce se ale první porevoluční garnituře její plán podařilo splnit: Pouhý rok a půl po listopadu 1989 bylo Československo definitivně svobodné a nezávislé.
Jak souvisel konec Varšavské smlouvy s pokusem o puč v srpnu 1991 v Sovětském svazu? Co řekl jeden z pučistů tatínkovi Jana Dobrovského Lubošovi, jednomu z hlavních vyjednavačů o odchodu sovětských vojsk? A co odpověděl Václav Havel Michailu Gorbačovovi, který žádal, aby sovětští vojáci přece jen mohli v Československu zůstat mnohem déle, než si Praha přála?
Poslechněte si další epizodu podcastu Dobrovský & Šídlo natočenou živě v Černínském paláci v Praze.
Podcast Paměti národa připravuje Jan Dobrovský a Jindřich Šídlo.
Podcast Paměti národa. V době pandemie jsme nemohli pořádat setkání, diskuze, besedy, přednášky. A tak vznikl nápad: nový audio pořad! Tvoří ho předseda Kolegia Paměti národa Jan Dobrovský a komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo.
