Ze začátku si hokejisté mysleli, že se za ně chci vdát, říká Vymětalíková

Vlajková loď sportu ČT, večerní Branky, body, vteřiny má od ledna posilu. Mezi moderátory přibyly dvě ženy. „Je to symbol. Tisíckrát horší je být na mistrovství světa,“ říká k tomu jedna z nich, reportérka Darina Vymětalíková.

„Když jsem přišla do televize, tak jsem chtěla dělat spíš fotbal, ne hokej, ale to se nedalo, ani po 15 letech. Český divák je konzervativní a ten hokejový je míň konzervativní než fotbalový,“ vypráví o své kariéře Vymětalíková v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus.

Jako novinářka přišla do České televize před 25 lety. Až po čtyřech letech se dostala k prvním reportážím o hokeji. Ovšem jen těm „soft“ - točit mohla třeba o tom, jaký tým má nejhezčí dresy. Jako reportérka mohla dělat extraligu až po osmi letech v ČT a k národnímu týmu se dostala po 14 letech.

„Ono to asi bylo strašné, ale člověk byl mladý, tak to prostě nesl líp, nebo já jsem to nesla líp, nevím,“ vzpomíná Vymětalíková.

Právě ona se stala první ženou, která v redakci České televize začala dělat pravidelné rozhovory z hokejových zápasů a v roce 2023 pak poprvé komentovala hokejové utkání, byť ženského hokeje.

„Tu faktickou stránku komentáře mi nikdo nenapadl, ani jeden divák, ale nelíbí se jim třeba emoce. Říkají mi, že to neprožívám. Pravda je taková, že já jsem vystreslá z negativních komentářů. Ne že bych ty emoce neprožívala, ale já je nedokážu dát ven,“ dodává.

V posledních týdnech mohli fanoušci hokeje Darinu Vymětalíkovou sledovat z mistrovství světa, odkud vysílala už podesáté. A jak říká, i když si mistrovství užívá, je to práce od rána do půlnoci.

„Moje kolegyně Jana Niklová se mi vždycky směje, protože nejpozději první týden mistrovství už jí volám, že v žádném případě to příště už dělat nebudu. A ona vždycky jenom protočí oči, protože ví, že pak vždycky jedu. Říkala jsem si to už poslední tři roky opravdu vážně a stejně tam vždycky jsem,“ směje se Vymětalíková.

Zatímco v národní lize sama nefandí nikomu, národnímu týmu prý drží palce i jako novinářka.

„Fandím, ale zase si musím uvědomovat, že jsem tam novinář a musím se ptát na to, co zajímá lidi. Když se daří, tak je to v pohodě, tam se nedostávám do žádného konfliktu s fandovstvím. Když se nedaří, tak ale musím klást otázky, co si klade divák u televize, a to potom samozřejmě nejsem hodná kamarádka,“ říká v Mediálním cirkusu.

Na mistrovství přinášela rozhovory s hráči během třetin a po zápase. A sama mluví o tom, že je to speciální disciplína. Zásadní je, jakou položí otázku, jak ji naformuluje, ale nejvíc to, jakého hráče si na rozhovor vybere.

„Kdysi, ještě když hrál Petr Koukal za nároďák, tak mi říkal: Hele, člověče, já jsem si všimnul, že vždycky, když se daří, tak bereš kohokoliv. A když je průšvih, tak bereš mě. A já říkám: Bingo, protože jsi ochotný, i když je úplně nejhůř. Dáš dohromady několik vět a když není nejhůř, tak i říkáš zajímavé věci,“ vypráví a pokračuje:

„Takže první věc je mít vytipované dva až tři nejhůřáky, kteří to vždycky odnesou. Když není nejhůř, tak se snažím střídat zbytek týmu, aby každý mluvil minimálně jednou.“

Někteří hráči navíc nemají rádi, když musí dávat rozhovory během zápasu, protože jsou zvyklí na své vlastní postupy, které o přestávce potřebují stihnout.

„David Pastrňák nebo Jakub Voráček za mnou třeba přišli a řekli mi: Dari, hele, po zápase se mě ptej na cokoliv, i nepříjemného, ale v zápase mám nějaký časový plán svých rituálů.“

Rozhovory se sportovci jsou přitom často terčem různých komických skečů, hlavně kvůli frázím a klišé, které se s nich objevují. Vymětalíková ale říká, že na ty nejslavnější hlášky jako třeba „Tak určitě!“ si už sami hráči dávají pozor.

„Robert Záruba říká, že 100 procent špatných otázek je vina reportéra. Já bych ho teda za to čtvrtstoletí poopravila tak 98 procent. Drtivá většina blbých odpovědí přijde po blbé otázce. A mimochodem, ‚tak určitě‘ už hráči moc neříkají, říkají ‚tak samozřejmě‘,“ směje se sportovní reportérka.

Jako dlouholetá hokejová reportérka se samozřejmě se všemi hráči zná a taky si s nimi tyká. Jak říká, sleduje jejich hru často odmala, má čísla na jejich rodiče a v archivu jejich fotky z dětství (například na vytváření jejich profilů nebo medailonků).

„Necítím se ale jako jejich kamarádka. Nikdy jsem třeba s nikým nešla na kafe. A dostala jsem ty nabídky, i jiné nabídky. Když jsem začínala v extralize, kde ženy dřív nebyly vůbec, tak tam na mě každý koukal s tou optikou, že se buď jdu za někoho vdát, nebo někoho sbalit,“ vypráví.

A kdy přijde doba, kdy bude Darina Vymětalíková komentovat zápasy mužské hokejové reprezentace?

„Myslím, že už jsem v takovém věku, že se tady do toho asi pouštět nebudu. Prošlapala jsem pro holky v naší redakci už tolik hranic, že tohle s prominutím nechám na někoho jiného,“ říká Darina Vymětalíková. Kdo podle ní bude první ženou, která okomentuje mužský hokejový zápas ale neví.

„Kolegyně Jana Nikola by to nedělala ani za milion dolarů. Říkala mi, že se upřímně diví, že jsem do toho šla. A pod námi pak vznikla trochu taková mezera, jsou tam šikovné novinářky, ale ty jsou na úplném začátku,“ říká s tím, že většina ženských kolegyň zkrátka nevydržela ve sportovní redakci tak dlouho čekat na příležitost.

„Tam se děly věci, které ani třeba nechci vynášet ven. Ne ve smyslu, že by mi tam někdo fakticky ubližoval nebo si ke mně něco dovolal, to ne. Ale věci, kdy jsem si připadala, že nejsem úplně rovnocenný člověk, ty se děly. Bylo i hodně redaktorek, a já je vlastně lituju, které to nevydržely a neustály a šly jinam. Myslím si, že to hodně lidí demotivovalo, ale třeba mě ne,“ říká Vymětalíková s odhodláním v hlase o své kariéře, na kterou si tak dlouho musela počkat.

„Já mám spíš, a teď použiju hokejovou terminologii, schopnost takzvaného výmazu. Když se mi něco špatného stane, já to hodím za sebe. To není nic, co radím mladým. Ne, třeba si to nenechte líbit, jděte si svoji cestou. To je něco, s čím jsem se narodila,“ vysvětluje.

A na téma žen ve světě sportovní novinařiny ještě dodává:

„Mně se teď třeba stane, že když jsem v nějaké diskuzi, tak dřív mě posílali k plotně, a teď mi řeknou: Hele, vrať se k tomu hokeji, ten ti jde, ale nevěnuj se fotbalu. Takže si říkám: super, to je vlastně kariérní posun nejen pro mě, ale třeba pro ostatní ženy, které přijdou po mě. K hokeji se už můžu vyjadřovat. Fotbal to ještě třeba přijde, tak za 20 let,“ říká reportérka.

Darina Vymětalíková vystudovala žurnalistiku a ve své závěrečné práci se zaměřila na téma, které je v poslední době více než aktuální. A sice na propojení politiky a sportu a sport coby nástroj propagandy. Jak se tedy dívá na to, že týmy Ruska a Běloruska byly po ruské invazi na Ukrajinu vyřazeny z mezinárodních turnajů?

„Proč by měli žít nějaký normální život, když lidi na Ukrajině ten normální život žít nemůžou? Já se navíc přiznám, že mně ani moc nechybí. Z mediálního hlediska s nimi byla docela těžká práce, byli tam lidi, kteří byli velmi ochotní, evropsky se projevující, ale těch byla menšina. Většina se s námi nebavila,“ uzavírá Vymětalíková.

Kdo ji přemlouval ke komentování hokeje? Proč do toho nechce jít? A kdo z hráčů hokejového nároďáku má nejdelší přestávkové rituály?

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu či v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.