Šéf českých trenérů o tom nejsledovanějším: Koubek má jednu velkou výhodu

Tak dlouho ho pobolívala achilovka, až mu rupla. Doma nechtěně zavadil o schod - a prásk! Operace a měsíc úplného klidu. A do toho mistrovství světa, které fotbalový trenér Verner Lička vyhlíží od loňska. „Mám skvělou ženu, takže jsme hned jeden z dětských pokojíčků přestavěli, abych měl všechno při ruce, až budu pracovat. Jen je blbé, že se nemůžu hýbat,“ vzkáže z provizorní kanceláře, kde vyhlíží ostrý start MS.

Aby trenérsky nezakrněl, od roku 1998 analyzuje všechny velké fotbalové turnaje. Zajímají ho detaily, práce v prostoru, organizace hry, brejky, postupný útok, presink, přepínání. Co normální smrtelník možná vidí a leda umí pojmenovat, Lička rozebere do šroubku.

Seznam Zprávy těsně před výkopem mundialu pustil do své domácí laboratoře. Pro tentokrát sehnal i šest podobně zapálených kolegů, se kterými si rozdělili úkoly. Každý bude sledovat jiný segment fotbalu a jiné národní týmy. Po šampionátu vyjde rozsáhlá analýza v magazínu Fotbal a trénink.

Věříte Česku, trenére? Vracíme se mezi elitu po 20 letech.

Nejsem skeptik, spíš optimistický realista. S pokorou vám odpovím, že rozhodně nejsme favorité skupiny, neboť pozice v žebříčku, individuální kvalita i zkušenosti jsou na straně Mexika a Jižní Koreje. Nicméně pro jedno utkání, které může rozhodnout, jsou zásadní strategie zápasu a taktické plány. A v tom vidím šanci pro Miroslava Koubka a jeho erudici. On má totiž oko architekta.

Traduje se, že špičkoví trenéři mají skvělou prostorovou představivost, že vidí fotbal ve 3D.

Souhlasím. Vidí dopředu, než se dá vůbec balon do pohybu. Konkrétně to, jak by měly vypadat jednotlivé součinnosti a pohyb hráčů, aby to pro mužstvo bylo optimální. Z vlastní zkušenosti ručím za to, že trenér Koubek ví, jak to udělat.

Potkali jste se v Baníku Ostrava: vy sportovní manažer, on trenér. Ale to bylo před 17 lety.

Tím líp! Vnímám to jako nezpochybnitelné plus, protože od té doby prošel zásadním vývojem a dospěl. Je sice hloupé to říkat o člověku, který je o tři roky starší než já, nicméně Baník byl Mirkův první velký úspěch. Hráli jsme o titul a nakonec skončili třetí. Dokázal mistrně analyzovat hru soupeřů a dokonce odmítal, aby mu přípravu dělal někdo jiný. Potřeboval si všechno vypozorovat sám. Měl svůj vlastní mustr, kterému důvěřoval.

V reprezentaci na to má štáb lidí.

A on pak jde úplně do detailů, v čemž je jeho největší síla. Svou připravenou koncepcí dokáže eliminovat protivníka. Hráči rozumí tomu, co po nich chce, což bylo vidět třeba v Plzni, která pod Koubkem hrála krásné zápasy v Evropě. Každého soupeře díky taktice dostala do úzkých. Takže klíčová je trenérova vize a schopnost adaptace. Nebojím se zdůraznit, že český hráč je vnímavý a pochopí, co po něm trenér žádá.

I když měl Miroslav Koubek před březnovou baráží jen tři tréninky na sehrání?

To byly zápasy o bytí a nebytí, které se musely zvládnout především vůlí a srdcem, zatímco teď je času relativně dost. Od 1. června je mužstvo v USA a skupinu končí 25. června, to už by se měl trenérův rukopis propsat. Což poznáte, když sledujete, jak se návyky mužstva zápas od zápasu zlepšují. O tom si my trenéři můžeme vykládat donekonečna. Řekl bych, že je to určitý dar - a zpětně mě vlastně nepřekvapuje, že jsem jako kluk chtěl být architekt. Měl jsem představu, jak by budova měla vypadat, jak postavit základy, jak nosné zdi, jak pilíře. S fotbalem je to podobné.

Není tam moc teorie?

Musíte ji umět převést do praxe. Třeba s panem Brücknerem, když vedl nároďák a já jednadvacítku, jsme trávili hodiny v dlouhých diskusích třeba o zóně intervence. To je prostor, kdy má hráč balon. Situace jeden na jednoho, případně jeden na dva, někdy pod presem, někdy bez. Jak ten hráč zareaguje? Jak komunikuje se spoluhráči? A pak taky záleží - jak zareaguje soupeř? Kam se posune těžiště hry? Chápu, že pro někoho můžou být ty otázky příliš abstraktní a nesrozumitelné, ale z toho se skládá fotbal. Nemilosrdně vás potrestá, když potřebné složky nezvládnete nebo podceníte.

Myslíte, že mistrovství světa přinese nové trendy?

Nepřinese. Jen jsem zvědavý, jak budou trenéři pracovat s detaily. Dneska už třeba svět při bránění hraje klidně tři na tři, prostě chlap na chlapa bez zajištění. V české lize by vám trenéři řekli, že něco takového se za živého boha nemůže stát, že bránící řada by vždycky měla mít hráče navíc. Ale proč, když to jde i jinak a lépe? Mimochodem, víte, jak se pozná vyspělý trenér?

To je chyták? Podle trofejí to asi nebude.

Ne. Existují velmi propracované reporty z velkých šampionátů, které zohledňují příspěvek střídajících hráčů na vývoj utkání. Jak moc byli náhradníci užiteční v posledních patnácti dvaceti minutách, kolik dali gólů, jak přispěli k výsledku a ke hře samotné? Nebojím se říct, že to bývá klíčová zbraň trenéra, protože tím dokumentuje, jak umí pracovat s týmem, jak dokáže připravit náhradníky, aby neztratili elán a stoprocentní koncentraci, když nejsou v základní sestavě. Zároveň tím ukazuje, jak umí číst hru a všechny další aspekty utkání ve chvílích, kdy je potřeba vystřídat, aby to mělo efekt. A tam myslím, že Mirek Koubek má výhodu: všechno už zažil.

Správná poznámka. Nejvěrohodnější čísla přinesou mužstva, která se dostanou alespoň do čtvrtfinále. Každopádně v krátkodobé soutěži, kterou mistrovství světa bezesporu je, mají strategie a taktické plány rozhodující dosah i vliv na úspěch.

Jak to tedy tipujete?

Mrzelo by mě, kdybychom museli po skupině domů, ale zároveň zdůrazňuju slovo pokora. A to se týká i Jihoafrické republiky, třetího soupeře ve skupině. Všeobecně je známo, že úspěchy českého a československého fotbalu se až na výjimky vyklubaly ve chvíli, kdy nám nikdo nevěřil. Bělehrad před padesáti lety, Anglie před třiceti, stříbrné Chile „dvaašedesát“.

Skupina je zrádná.

Velmi. Mexiko s Jižní Koreou, řekněme si to na rovinu, jsou jen kousek za absolutní špičkou. To jsou mančafty, které můžou s Francií, Argentinou nebo Německem hrát vyrovnané zápasy a klidně vítězit. Ano, budeme čelit velké síle, což neříkám jako alibi, je to fakt. A pozor, dvacet let jsme nebyli v kontaktu se světem, to je velký hendikep. Když pominu přátelák s Brazílií, tak nás soupeři z jiných kontinentů míjeli. Teď narazíme na tři úplně jiné styly během třinácti dní. Proto bude zásadní, jak se na tu situaci připravíme a adaptujeme.

Co bude sledovat vaše trenérská skupina?

Kam se ubírají detaily. Nejen kvůli zářijovému sympóziu trenérů, ale hlavně kvůli sebevzdělávání. Důležitá je hloubka sdělení a srozumitelnost, proto budeme pracovat třeba s QR kódy, které budou odkazovat na videosekvence, protože detaily se nejlépe ukazují v obraze. Já budu třeba analyzovat součinnost mezi zónou intervence, zónou interakce a kooperace. Jednoduše přeloženo: výkon individuální a týmový. Jakmile týmový výkon není na úrovni, nevyniknou ani individuální výkony. A naopak platí totéž.

Kdo by se měl starat o individuální výkony v českém týmu? Krejčí, Souček, Schick, Šulc?

Nikoli, trenér a jeho realizační tým. Když trenér neumí vnímat a číst hru, jak chce mít koncepci, kterou pak hodlá přenést na mužstvo? Hráči by se měli prezentovat tím, jaké dostanou pokyny. Pravda, u reprezentačních celků je to specifické, protože vývoj fotbalu neuvidíte na velkých turnajích. Národní týmy kopírují vývoj na úrovni nejlepších klubů.

Neměl byste příklad?

Třeba Španělé, poslední mistři Evropy. Nepoznal byste, jestli se prezentovali herními principy Barcelony, Atlétika Madrid nebo Realu. Fungovalo to všechno dohromady -a výborně. Sledovali jsme transformaci celého týmu z hlediska organizace hry. Jak se chová, když získá balon? A kde ho získá? Jak reaguje na další vývoj situace? Co těžiště hry? Celý úspěch tkví v tom, jak čtete, vnímáte a analyzujete vývoj hry a jak ho dokážete přenést na vlastní mužstvo.

Nebude vaše analýza příliš obtížná, když je na šampionátu 48 týmů?

Naopak se těším, protože většina týmů bude mít vlastní koncepci hry v každé fázi. Během zakládání akce, v momentě ztráty míče, při překonávání středního pásma, v rychlém protiútoku. Samostatná kapitola je hra křídel. Dneska je fotbal tak rychlý a rozpitvaný do detailů, že není čas učit hráče reagovat na vzniklou situaci. To už je sakra pozdě, když se TO stane.

Tak co s tím?

Musíte reagovat a předvídat. Tam se skrývá kouzlo nejúspěšnějších, protože vědí, jak se po ztrátě nebo zisku míče okamžitě dostat do správného prostoru i postavení, aby z toho mohli vyjít do úspěšné akce. I proto bude poučné sledovat, jak si v tom poměřování povede náš nároďák.

Třeba v obranném pásmu?

Třeba. Protože český fotbalista, jakmile vnímá nebezpečí ve vlastní šestnáctce, zpravidla řeší problém odkopem kamkoli. Klidně na tribunu. Jihoameričan by si zaťukal na čelo: Co blbneš? Sám přirozeně udělá zasekávačku a pošle míč konstruktivně dál. Ale co je lepší? Riskovat, nebo hrát bezpečně? A kdy riskovat a kdy hrát bezpečně? A není náhodou riziko, když chci tvořit před vlastní brankou? Střety s odlišnými kulturami, které nás čekají ve skupině, budou obrovskou trenérskou zkouškou. Ani ne maturitou, ale státnicemi se vším všudy. Potkají se čtyři odlišná chápání fotbalu a možná i hodnot.

Společný jmenovatel byste nenašel.

Řeknu to anglicky: To adapt! V dnešním pojetí fotbalu je adaptace absolutně zásadní. Stačí si vybavit nedávné finále Ligy mistrů. Kdyby Arsenal proti hvězdám z Paříže vsadil na stejnou taktiku jako před rokem Inter Milán, možná by dostal taky pět gólů. Ale adaptoval se. Poučil se. Všechny špičkové kluby se musely adaptovat na sílu Paříže, která válcovala Evropu. Hledali protizbraně, až je našly. Existují anglické výrazy, které to výborně charakterizují, jen nemají český ekvivalent.

Třeba?

Arsenal v prvním poločase skvěle ovládl cut-back zónu, čili prostor poblíž své branky, odkud nabíhající křídla přihrávají prudce pod sebe. Tam zpravidla kralují Kvaracchelia, Dembéle nebo Doué. Jenže Arsenal je dlouho nenechal, aby zlobili. Existují zásady, kolik hráčů by mělo být v tu chvíli v těžišti hry a kolik těsně za šestnáctkou. Stejně důležitá je rotace. Do cut-back zóny třeba málokdy vbíhá střední útočník, protože ten by měl být připravený před bránou. Není to věda, jen to má svá jasná pravidla, která souvisejí s adaptací.

A jsme zase u toho.

Před půl rokem jsem byl v Lyonu na trenérském semináři UEFA. Opravdu VIP společnost. Jako přednášející dorazil třeba Roberto Martínez, trenér Portugalska, kterého považuju za světovou špičku v oboru. Nebo Ole-Gunnar Soljskær, někdejší hvězda z Manchesteru United. Všichni přítomní dostali stejnou otázku: Jak vidíte budoucnost fotbalu?

Jsem zvědavý, jak jste reagovali.

Rozumovali jsme, že budoucnost vidíme v rychlosti, variabilitě, bla bla bla. Soljskær nás nechal vypovídat a řekl: Celý vývoj fotbalu se skrývá v adaptaci. V kvalitě a schopnosti adaptace. Když slyšíte argumenty, musíte mu dát za pravdu. Když chcete držet krok, musíte se pořád učit, sosat informace a zkoušet je převést do praxe, protože fotbal nespí.

Sám jste přitom říkal, že žádnou revoluci na mistrovství světa nečekáte.

Revoluci ne, ale fotbal jako takový se pořád posouvá. Byť ne přes noc. Nejvíce je to patrné při klubové práci, kdy má trenér okamžitou zpětnou vazbu. Může se rychle adaptovat, něco připravit, něco změnit. V reprezentaci už může jen přizpůsobovat, korigovat, ladit.

Ten český musí vymyslet, jak co nejlépe zvládnout vlhkost, horko a ošidnou nadmořskou výšku.

To mám vyzkoušené na vlastní kůži, když jsme kdysi s Baníkem, ligovým mistrem, létali po Jižní Americe. Tehdy to byla móda. Byli jsme v Mexiku, Brazílii, Kolumbii, Ekvádoru. Dodnes se ve mně mísí pocity, co to vlastně bylo za zkušenost. Časový rozdíl ještě nějak ustojíte. S vedrem si jakž takž poradíte. Ale řídký vzduch? To byl náraz. My nebyli schopní udělat sprint. Vůbec se nám do něj nechtělo, protože jsme po dvou, třech pokusech zjišťovali, že se naše plíce chystají prasknout. A dodneška si vybavím moment, jak se náš brankář Franta Schmucker jenom podíval, jak mu balon vystřelený skoro z půlky hřiště nemilosrdně zahučel do sítě.

To se stalo?

Na mou duši. Hráli jsme proti slavnému kolumbijskému klubu Millionarios. Jejich stoper, Tarzan mu říkali, si postavil balon k přímému kopu na půlkruh u středu hřiště. Rozběh a prásk! To byla taková pecka, že v řídkém vzduchu prosvištěla jako torpédo. Tak na to pozor, pánové.