Rapl Chorý spáchal atentát na Slavii. A kouči navíc pokazil jeho slavný den

Za normálních okolností by byl jednoznačnou událostí víkendu úchvatný zápis Jindřicha Trpišovského do staleté ligové historie. Jenže totální zkrat útočníka Chorého rozbořil Slavii prakticky vše, koučův velkolepý den nevyjímaje.

Tuzemská fotbalová liga před nedávnem vstoupila do své 101. sezony. Její historii psalo za tu dobu mnoho velkých osobností, ať už s balonem na kopačkách, s píšťalkou v ústech anebo v trenérské roli. Nesmrtelné legendy, stejně jako dnes už takřka zapomenutí stratégové. Byly jich stovky. Někdy vyhrávali a jindy kousali porážky. To měli a mají všichni společné, v tom byl fotbal stejný, ať už ve školních třídách visel zrovna portrét TGM, či prezidenta se stranickou legitimací KSČ. Anebo posléze třeba i Václava Havla.

Mnohé se v průběhu let měnilo, ale emoce z vítězství zůstává stále stejná, obvykle opojná a naplňující. A každé vítězství v lize napříč dekádami nese v sobě taktéž ne-li zcela stejnou, pak velmi podobnou hodnotu.

Statistika počtu vítězství, jichž v lize jednotliví trenéři za 100 sezon a kousek té 101. dosáhli, má tedy poměrně velkou vypovídací hodnotu. Umožňuje opravdu dobré srovnání napříč celou ligovou historií.

A mužem, který těch výher posbíral nejvíc ze všech a stal se tedy v tomto směru úspěšnějším než všichni tuzemští ligoví trenéři před ním, je od neděle Jindřich Trpišovský, kouč pražské Slavie.

Přitom je mu pouhých 49 let a odkoučoval zatím v lize o plných 200 zápasů méně než veterán Petr Rada. Přesto už Trpišovský v Liberci a posléze ve Slavii dokázal nastřádat celkem 227 vítězství. A stal se tak v tomto směru nejúspěšnějším tuzemským trenérem všech dob.

„Obyčejně kladu jednoznačný důraz na úspěchy celého týmu. Ale když jsem se na ten historický žebříček trenérských výher podíval a viděl v něm jména, která jsem obdivoval jako kluk, ať už to byl pan Vejvoda nebo třeba trenér Pospíchal, musím přiznat, že chladným mě to opravdu nenechalo. A když jsem je teď dokonce předstihl, je to pro mě mezník, kterého si vážím vskutku mimořádně,“ řekl Jindřich Trpišovský po výhře Slavie na Slovácku, tedy po jeho 227. výhře v lize.

Statistické srovnání napříč epochami nám prozrazuje, že Trpišovský vytvořil po příchodu do Edenu cosi zcela mimořádného. Tým, který je ve své epoše natolik silný, že remíza či prohra jsou pro něj v lize opravdu zcela výjimečné. A navíc se na této hladině dokáže Slavia držet už osmým rokem, tedy s vysokou konzistencí, a to průběžným kádrovým změnám navzdory.

Bez nadsázky historickou chvíli a libé pocity z ní ale v neděli svému kouči do značné míry pokazil útočník Tomáš Chorý. V závěru utkání na Slovácku se po skrumáži před brankou domácích stal terčem bolestivých zásahů od spoluhráče Schranze a od lokte brankáře Heči. A v reakci na to mu patrně vypnul mozek. Sevřel pěst a udeřil domácího gólmana do oblasti genitálií. Pamětníci si nevybavují, že už by v tuzemské lize takové jednání zažili.

Chorý byl vyloučen a mimořádnost jeho skutku vyvolává nepřehlédnutelné otazníky. Za prvé: Jak přísný trest Chorý u disciplinárky dostane? A za druhé: Jak si s tím Slavia následně poradí?

Tomáš Chorý se v éře svého plzeňského působení zapsal do vnímání fanoušků jako plejer-zlosyn. Občas na hřišti provedl věc až záludného, zákeřného charakteru. Udeřil například hlavou protihráče. Nebo se brankáři snažil dupnout na špičku nohy. Přesto nebyl v lize nikdy vyloučen. Až do neděle.

Jeho loňský příchod do Slavie vyvolal u části fanoušků červenobílých nevoli. Chorý ale vzal věci za správný konec, dřel do úmoru, kontroverzím se vyhýbal - a střílel góly, které Slavii posunuly k titulu a do Ligy mistrů.

Jenže zkratem na Slovácku jako by Chorý znovu zboural vše, na čem v uplynulých měsících tak intenzivně a poctivě pracoval. Ztratil opět vlastní kredit. A extrémně poškodil svůj klub, tedy Slavii.

Těžko odhadovat, jaký trest „vyfasuje“, ale jen u nějakých tří čtyř utkání tentokrát podle všeho nezůstane. Lze očekávat, že nucená Chorého absence bude delší. A nebude-li moci hrát delší čas v lize, nebude optimálně rozehraný pro Ligu mistrů. Anebo pro utkání reprezentace, dodali by možná trenéři z pražského Strahova.

Centry na dlouhána Chorého jsou přitom základní premisou slávistické taktiky. Bez něj trenéři budou muset v zápasových strategiích mnohé měnit. A bude-li trest obzvlášť ostrý, bude Slavia možná nucena hledat do středu útoku posilu v roli náhrady za Chorého. Oživit to může jednání o Janu Klimentovi, který je ale po zlomenině nohy.

Jedním blikancem vytvořil tedy Chorý obrovský problém. A navíc trenérovi pokazil jeho velký den. Už jen tím, že jeho skandál na sebe strhl hlavní pozornost médií a veřejnosti. Ale samozřejmě i velkou černou kaňkou, kterou svým skutkem udělal obrazně na bílém svátečním ubrusu.

Nosiči vody v nové epizodě rozebírali i formu dalších českých pohárových zástupců, přestup Pavla Šulce do Lyonu a také nové perspektivy Patrika Schicka v Leverkusenu.