Su přírodňák. Fotbalový unikát Petržela o rychlosti, trenérech a kabině

Po dopoledním tréninku se posadí v útrobách Městského stadionu Miroslava Valenty a v rozhovoru pro Seznam Zprávy vypráví o tom, jaké to je být ve dvaačtyřiceti nejstarším fotbalistou v lize, o nečekaném návratu do Uherského Hradiště za půl roku, o zákonitostech kabiny, trenérech, zlaté éře v Plzni, nebo rychlosti, kterou pořád neztrácí. Unikát Milan Petržela má v české nejvyšší soutěži 521 startů, nejvíc ze všech.

A další bude chtít za Slovácko přidat v nedělní bitvě proti Slavii. Tedy hlavně bude chtít favorita obrat o body.

Je otázka, na kterou jste ještě neodpovídal za 22 sezon v lize, nebo téma, které byste sám otevřít chtěl?

Kolikrát si říkám, že už mě nemůže nic zaskočit, ale sem tam se najde nějaká otázečka, kterou jsem ještě neřešil. Kdyby však bylo téma, se kterým bych chtěl přijít, tak bych ho sám otevřel.

Lukáš Provod v Livesport Daily říkal, že se lidé málo ptají, jak se hráči mají. Jak se máte?

Budu to brát přes fotbal. Máme jeden bod, což není nic závratného. Je ještě na něčem zapracovat.

Ale i v úvodních dvou kolech jste si ověřili, že herně to není špatné, ne?

Herně nebylo špatné ani jedno utkání, ale potřebujeme body. Prohra doma s Olomoucí mrzí víc než bod ze Zlína, kde jsme dotahovali. To bereme. Se Sigmou jsme mohli i vyhrát, byli jsme lepší než oni, bohužel se to nepovedlo.

Mimochodem, prožíval jste postup Plzně v předkole Ligy mistrů přes Servette Ženeva?

Celá rodina jsme se na to těšili. Malá seděla před televizí v plzeňském dresu, měla šálu na krku, fandili jsme. Věřili jsme klukům, že to otočí, protože byli lepší v obou zápasech. Měli jsme radost, že se jim to podařilo.

V Plzni máte pořád půlku srdce, nebo víc?

Ve Slovácku jsem začínal a jsem tady už nějakou dobu, takže je to fakt půl na půl.

Prožene Plzeň v boji o titul Spartu a Slavii?

Šanci má. Trenér Koubek dokáže na tyto soupeře mančaft nachystat. Má je dobře načtené. Budou se o to rvát do posledního zápasu. Titul v Plzni nějakou dobu nebyl, budou se o něj snažit.

Vzpomínáte se spoluhráčem Michaelem Krmenčíkem na zlaté plzeňské časy?

Bavíme se o tom. To jsou věci, na které si rád vzpomenete. Docela často nám nějaká historka prolítne hlavou.

Jaká třeba?

Je jich dost. Zrovna mi Krmi volá… Musíme zapátrat v paměti, abychom si všechny historky připomněli.

Čtyři tituly, šestnáct zápasů v Lize mistrů, to je kupa zážitků.

Nemám jeden zápas, na který bych vzpomínal, ale v paměti jsou všechny. Na taková utkání se díváte u televize a říkáte si, že byste si chtěl tady jednou zahrát. Bylo okolo toho strašně moc zážitků. Už cesta v letadle, kde jsme si dělali srandu. Atmosféru jsme měli nastavenou tak, že jsme se tím bavili. Mělo by to tak být, že se fotbalem bavíte. To je nepopsatelné. Byli jsme na velkých stadionech, kde bylo plno lidí a proti nám nejlepší hráči na světě. Proto fotbal hrajete. Šli jsme do toho s tím, že nemáme skoro šanci, uvolněnost byla větší než před ligovým zápasem.

Je fotbalová kabina místo, kvůli které pořád podstupujete galeje?

Je to jedna z věcí, která mě pořád drží u fotbalu. Ve fotbalové kabině jsem celý život a najednou bych se měl vzbudit doma a nevědět co dělat? Zatím si nedokáži představit, že bych ráno nešel za klukama do šatny. Když fotbalista končí, je tohle pro něj nepříjemné.

Vaším osudovým trenérem je Pavel Vrba?

Říkám, že je to můj fotbalový taťka. S ním jsem zažil největší úspěchy, zápasy, tituly.

A také mistrovství světa dvacítek v roce 2003 ve Spojených arabských emirátech.

To jsme ještě nevěděli, co spolu prožijeme jednou na klubové scéně. Byl to náš první osobní kontakt.

Uhráli jste plichty s Brazílií, Austrálií, ale pak podlehli Kanadě 0:1 a nepostoupili jste.

Tenkrát se v emirátech začaly stavět velké hotely. Všechno tam bylo pozlacené. Byli jsme z toho vykulení. Ale nic jiného jsme neviděli, jezdili jsme jen na hřiště a zpátky. Zápasy byly pro nás zážitek. Proti Brazílii si často nezahrajete. Nastoupil za ně Dani Alves. Chtěli jsme postoupit, ale trošku se to prokoučovalo; poslední zápas s Kanadou nám stačil bod, jenže trenér nás pořád tlačil dopředu, abychom vyhráli a my gól dostali.

Takže celý Vrba - hrrr do útoku.

On je furt stejný. Všechno dopředu. Chtěl vyhrávat. Byl radši, když vyhrajeme 3:2 než 1:0. Pořád si jede to svoje. Jel si to, když šel do nároďáku, když šel do Sparty. Věřil tomu. V Plzni mu to přineslo úspěchy, takže asi nebyl důvod to měnit. Dodneška je stejný.

Zatímco trenér Jan Kameník vychází ve Slovácku z kompaktní defenzivy.

Je spíš na defenzivu. Ale dnes už jsou trenéři mezi sebou hodně vyrovnaní. Je to něco nového, ví, co po nás chce. Ve Vyškově mu to neslo ovoce. Ještě spolu nejsme tak dlouho, postupně se do toho dostáváme. Chvilku to ještě bude trvat, než si to sedne a bude to vypilované, jak si představuje.

Teď jsou tréninky hlavně o posunech, součinnosti?

Je to jedna z věcí, je toho víc. Každý den se tomu věnujeme.

Po konci trenéra Svědíka jeho následovníci ve Slovácku, ať to byl Roman West, nebo Ondřej Smetana, ne že ztratili kabinu, ale ani ji nezískali. Vy jste netypicky otevřeně trenéra Smetanu kritizoval. Je klíčové, aby se už podařilo trefit do vztahu hráč-trenér?

Já říkám, že kabina dělá výsledky. Pokud není kabina dobrá, výsledky se horko těžko dělají. Jedna věc je, když si kabinu dělají hráči a druhá je, když ji dělá i trenér, je s nimi na jedné lodi. Ti dva mladí trenéři, kteří tady byli, to ani jeden neměli. Zase se potvrdilo, že jakmile není trenér na stejné lodi s hráči, není s nimi v souladu, nedoplňují se, tak výsledky nejsou a dopadne to tak, že trenér skončí.

Bude to s Janem Kameníkem jiné?

Vypadá to tak. Je to nebe a dudy oproti tomu, co tady byli ti dva trenéři. S trenérem Kameníkem jsme si sedli, se všemi má dobrý vztah, mluví s námi, vysvětluje, co po nás chce. Myslím si, že tohle je ten správný trenér po trenérovi Svědíkovi.

Mají to pořád ještě trenéři ve Slovácko těžké v tom smyslu, že pod Svědíkem jste byli pět sezon v mistrovské skupině, za málo peněz jste udělali hodně muziky a teď se na to těžko navazuje?

Je to možné. Od nás nikdy nic moc velkého nečekal. To, že se nám podařilo postoupit do Evropy a hrát dvakrát čtvrtý flek, nechci říct, že byla haluz, ale sedlo si to lidsky. Rvali jsme i za Svěďu. Choval se k nám parádně. Když jsme to posrali, věděli jsme, že dostaneme oprávněný kartáč. S tím jsme nikdo neměli problém. Když se vyhrálo, tak byl perfektní. Dal nám třeba volno, nebo to šel oslavit s námi. Vztah by takový, jaký by měl mezi trenérem a hráčem být.

Nebyl klub až moc závislý na trenérovi?

Sám by to nezvládl. Potřeboval mít hráče na hřišti. Jde o to, aby se ta chemie propojila a hlavně aby hráči za trenéra dokázali na hřišti zemřít.

Mohl Martin Svědík více myslet na postupné omlazování týmu, anebo neměl kvalitnější hráče, než jaké stavěl? Věkový průměr máte pořád přes 30 let. Jak vám jako čtyřicátníkovi zní řeči o omlazování?

Tak mě osobně to sere, když to slyším. Ale je to logická věc. Ovšem když ti hráči nejsou, nebo je klub nepřivede, těžko s tím může trenér něco dělat. Ovšem nebyl ten, který by dával mladým vyloženě šanci a ještě je pak podržel. Mladí měli složitější se pod ním prosadit. My jsme byli staří a výsledky jsme měli, tak nebyl důvod do toho sahat.

Slovácko moc neposílilo a skloňuje se jako adept na boj o záchranu. Je pro vás motivace ukázat, že tým máte dobrý?

Určitě je to motivace, nechcete nikdy sestoupit, je pak hrozně složité se do ligy vrátit. My to víme, slyšeli jsme to. Nebudeme chtít hrát v nízkých patrech a rvát se o baráž. Je to motivace, ale neposlouchá se to moc dobře.

Je pro vás motivace i dokazovat, že jako nejstarší hráč ligy nepatříte do starého železa, že pořád stíháte běhat s vlčáky?

Zatím stíhám, s tím problém nemám. Jsem ofenzivní hráč, takže jsem tady od toho, aby nahrával, nebo dával góly. Snažím se týmu pomoct. Mrzí mě, že jsem už nejstarší hráč ligy, ale cítím se furt v pohodě. Na hřišti ještě můžu něco zanechat.

Návrat do Slovácka po půl roce byl překvapivý. Berete to také jako možnost, aby definitivní rozlučka, až jednou přijde, proběhla tak, jak se patří u takové legendy?

Na tohle ještě vůbec nemyslím.

Rozumím, je to za dlouho.

To nevím. Nemám to ale v hlavě. Dokud se budu cítit dobře a budu pro klub prospěšný, chci hrát. Nevím, co bych dělal po fotbale. Nepřemýšlím nad tím. Rozlučka mě zatím netrápí. To je stejně na lidech, kteří by vám chtěli poděkovat po kariéře, ne na mně.

Stal jste se ambasadorem Klubu ligových legend. Co to obnáší?

Objíždím hráče, kteří vstoupí do Klubu legend. Natáčím s nimi rozhovor a nově jim budu předávat sako pro legendy. Jsem rád, že to vzniklo. Všude ve světě to probíhá a k legendám se kluby chovají dobře.

Komu budete teď předávat sako za 300. start v nejvyšší soutěži?

Teď byl nově Kamil Vacek z Pardubic, na řadě je Zelený ze Sparty a Hrubý z Bohemky.

I ve Slovácku máte dost legend.

Jo, oni se ty legendy budou objíždět všechny i zpětně, aby dostaly saka. Akorát se s nimi už nebudou točit medailonky.

Přednost v sestavách mnohdy dostávají mladší hráči, třebaže ještě výkonností matadory nedohnali, ale je potřeba je zpeněžit. O to úctyhodnější je, když hráč získá smlouvu po pětatřiceti, natož po čtyřicítce. Považujete si toho?

Je to něco, co se každému nepodaří. Je to náročný sport, tvrdý, tělo dostává záhul. Někdo má tělo náchylnější, jinému vydrží víc. Třeba Tomáš Rosický byl na zranění náchylný, někomu se vyhýbají. Ale je čím dál složitější držet se s mladými. Fotbal je víc atletičtější, běhavější.

Vy jste měli v rodině africké předky, nebo po kom máte tak rychlá svalová vlákna?

Afričana jsme v rodině neměli, nikdo ani nehrál na vyšší úrovni, ani o atletovi nevím. Jsem sprinter, svaly mám na to víc připravené.

Jste unikát. Jak to, že nezpomalujete?

Většina hráčů zpomaluje, pohyb je vláčnější, dynamika odchází, ale já s tím problém zatím nemám, že bych nestíhal. Dokud dynamika je, mohu konkurovat mladým.

Máte to podložené běžeckými daty?

Čísla a čipy už mně nic moc neříkají. Ale po zápase máme report a rychlost v zápase jsem měl 34 kilometrů v hodině.

Ani vědecky jste nezjišťoval, zda máte výjimečnou genetiku?

Nikdy jsem se tomu nevěnoval. Su přírodňák. Nevyrůstal jsem na čipech, maximálně sporttester. Když byli mladí poslední, tak dostali kouř. Takže mladí valili před starý, to byla motivace.

Přistupujete k tělu s péčí, co se týče regenerace a stravy, anebo to příroďňák nepotřebuje?

Ne, jím, piju všechno. Nemám na sebe nároky, že bych si nemohl dát svíčkovou. Kluci si dávají všelijaké suplementy, ale já tohle nevalím. To není můj šálek kávy.

Prohlásil jste, že chcete mít v lize v kolonce startů tři pětky, že by to sedělo k vaším školním časům. Dělalo vám problém vydržet hodinu v lavici?

Ne, já su hodnej člověk, nemám s nikým problém. Když byla někde lumpárna, nezúčastnil jsem se. Když jsme byli v Plzni, David Limberský dělal bordel a já to za něj hasil. Su spíš klidnější člověk. Raději mám s lidmi dobré vztahy než špatné. Ke všem se chovám mile. Tento postoj k životu mám radši, než si dělat problémy.

Myslíte, že jste v lize mezi soupeři spíš oblíbený?

Záleží… Také mám na hřišti spoustu hráčů, které nemám rád, ale potom jsou fajn. Je něco jiného hřiště a osobní život.

Koho nemáte na hřišti rád, ale jinak je fajn?

Třeba celkově nemám rád slávisty, sparťany. Když jsem se pak ale potkal s Lukášem Provodem, tak pokecáme, máme dobrý vztah. Nebo Tomáše Chorého nesnáším na hřišti, když hraju proti němu. Když jsem hrál s ním, tak to bylo super, ale když proti němu, tak bych ho skopal hrozně a přitom jsme velcí kamarádi.

Jak se česká liga za 22 sezon posunula?

Zvedá se celkově. Je to vidět i na výsledcích, že se dostává stále více týmů do pohárů. Čipy a tablety tomu napomáhají, chtějí po vás, abyste víc běhal, takže si člověk ani nedovolí něco ošulit, protože ví, že by mu to potom trenér dal na základě dat sežrat.

Máte 19 startů v reprezentaci, jedno mistrovství Evropy. Jste s touto bilancí spokojený?

Jsem. Když jsem s fotbalem začínal, říkal jsem si, že bych si chtěl zahrát za áčko repre. Dostal jsem se i na Euro, s reprezentací jsem spokojený.

To mi ale neřeknete o vaši stopě v bundesligovém Augsburgu. Jak to, že se rychlostní typ prověřený evropskými zápasy, v zahraničí neprosadil?

Němci jsou studení čumáci, parta nebyla, z Plzně jsem byl zvyklý na něco jiného.

Krajan Jan Morávek nestačil?

Taky nebyl moc do party. Nikoho jsem tam k sobě neměl. Chodil jsem z tréninku jen domů. Neříkám, že to bylo špatné, ale také jsem chtěl s nimi pokecat, zažít něco jiného. Jenže Němci vás do party ani nevezmou, tohle mě nejvíc zklamalo. Navíc liga byla moc soubojová, jsem malinký, takže jsem se tam moc nehodil. Tahali mě do posilovny každý den, abych přibral. Celkově mi to tam nesedlo. Přijel jsem po Euru, kluci už byli v zápřahu, já dorazil neodpočatý, neměl jsem dovolenou. Pak jsem se zranil, do mančaftu jsem se nedostal a byl konec.

Takže to bylo o mentálním nastavení, připravit se víc na odlišný způsob života v zahraničí? Tříletou smlouvu jste ukončili po roce…

Čekal jsem od toho víc, co se týče lidského pohledu, že mě víc přijmou, že mi víc pomohou, ale těch hráčů tam bylo tolik, že asi nedávají delší prostor na adaptaci.

Byly i jiné možnosti v cizině?

Mohl jsem zůstat ve druhé bundeslize, ale pan Šádek (šéf Plzně) mě má jako syna, viděl, že se trápím a přijel si pro mě do Německa.

Máte radu pro začínající fotbalisty a fotbalistky?

Hlavně aby to měli rádi, aby je do fotbalu nikdo nenutil. To by se postupem času na nich odrazilo. Fotbal musí milovat od rána do večera tak, jak jsem to měl já. Pro mě nic jiného neexistovalo. Jen hřiště, kopačky, balon. Musí chtít sami.

Máte fotbalovou akademii. Je zdokonalování schopností mladých hráčů směr, kterým byste se po kariéře mohl ubírat?

Je to jedna z myšlenek, kterou bych se po kariéře chtěl zabývat - něco dětem předat, zkušenosti, které jsem načerpal a cpát to do nich už odmalinka, aby měly dobrou startovací čáru. Akademii jsme udělali, aby k nám děti chodily rády.

Psali vám kumpáni z Plzně, ať v neděli oberete o body Slavii?

Myslím, že kluci si to budou chtít sami odehrát, ale samozřejmě kdyby tady Slavia ztratila, tak by měli radost a poděkovali by mi. Tyhle zápasy mám nejradši. Žije s vámi celý stadion, stačí maličká věc - abyste skluzem odebral balon, a stadion vás žene. Na tyhle zápasy se těší každý.