„Jste novinářské prase.“ Proč Babišovi před Kmentou ujely nervy

„Vy jste bral prachy od Pitra a od Mrázka, vy jste to prase novinářské! Jste nejhorší novinářská žumpa!“ Tohle řekl Andrej Babiš investigativnímu novináři Jaroslavu Kmentovi na lázeňské kolonádě v Poděbradech loni v srpnu.

„Byla to klasika. Jakmile jsem se před něho postavil a položil nepříjemné otázky, vždy se v něm spustil generátor urážlivých slov,“ vzpomíná Kmenta. Proto nejdřív zkusil netradiční postup, jak premiéra oslovit. Vyslal za ním dvě studentky, které se ho měly zeptat na tajné konto v Lichtenštejnsku, o kterém promluvil Lubomír Šidala, Babišův kolega z dob Petrimexu. Oba si na něj měli podle Šidaly koncem 80. a začátkem 90. let ukládat provize z obchodů uzavřených pro státní podnik.

„Když pak k Babišovi přistoupila kolegyně Veronika, Babiš už věděl od svých bodyguardů, že je tam se mnou. On její otázku označil za nesmysl a víc se bavit nechtěl. Pak jsem si počkal frontu na Babiše i já – a spustil se gejzír urážek,“ vypráví reportér.

V devátém, posledním díle podcastu Prohnilí Jaroslav Kmenta společně se šéfredaktorem Seznam Zpráv Jiřím Kubíkem a Robertem Čásenským, zakladatelem časopisu Reportér, probírají proměny české politické kultury v posledních 25 letech. Velký podíl na jejím spoluvytváření měl mimo jiné právě Andrej Babiš nebo Miloš Zeman.

„Co se bezesporu zhoršilo fatálně, je vnímání toho, co se smí a nesmí. Střet zájmů, to je už dnes denní chleba, to prostě ‚neřešíme‘. Jak říká Babiš: ‚Já ho sice mám, ale já ho nepoužívám,‘ nebo tak nějak,“ připomíná Kubík.

V části polarizované české společnosti přesto stoupalo pobouření a nutkání se ozvat. Vládnutí Babišova kabinetu s tichou podporou komunistů, kauza Čapí hnízdo, jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti v Babišově vládě. To všechno se začalo odrážet v sérii protestů studentských a občanských inciativ – ty největší organizovalo hnutí Milion chvilek pro demokracii.

„Jsem v zásadě vždy rád, když vznikají nějaké protesty, protože to ukazuje, že lidé mají nějaký názor a že se nebojí ho někam říct a že žijeme ve společnosti, kde ho můžou říct. Budu rád za to, když se zvedne třeba trochu kultivovanější vlna protestů odborářů proti Fialově vládě. A jestli se pak zvedne vlna protestů proti novému prezidentovi, také super,“ říká Robert Čásenský.

„Myslím, že se Babiš trochu lekl, když viděl ten dav v listopadu 2019 na Letné. Že ho to minimálně přibrzdilo v tlaku na vyřešení kauzy Čapí hnízdo. Já bych mu docela věřil, že mu Miloš Zeman nabízel abolici, jak o tom poslední dobou mluví,“ dodává.

Jasné zpomalení vzestupu Andreje Babiše se odrazilo hlavně ve výsledku loňských sněmovních voleb, kdy více hlasů než hnutí ANO v těsném souboji posbírala koalice Spolu. Petru Fialovi tehdy nahrálo i to, že milion voličů odevzdal hlasy menším subjektům, které se do Sněmovny nakonec neprobojovaly.

Sám Kmenta rozdal před volbami 5 tisíc výtisků knih Babišovo Palermo zdarma. Měl tehdy pocit, že Babiš měl díky vlastnictví různých médií ve veřejném prostoru převahu.

„Chtěl jsem tehdy, aby lidé měli dostatek informací a aby kriticky přemýšleli. Nebyl to tedy boj proti Babišovi. Mně osobně je Babiš ukradený, nic k němu necítím. Ani obdiv, ani zášť. Byl to boj proti až téměř normalizačnímu systému, který tady spolu s prezidentem Zemanem podle mého názoru zavedli,“ říká k tomu Kmenta.

„Je důležité říct, že novináři nemají být kamarádi a fanoušci konkrétních politiků. Spousta čtenářů, posluchačů mohla mít pocit, že my jedeme proti Babišovi, a tudíž fandíme té opozici, která dnes vládne. Ale my nejsme na jedné lodi s těmi, co vládnou, nedržíme jim palce, aby jim všechno klapalo. A musel jsem to nedávno vysvětlovat i jednomu ministrovi, když měl pocit, že jsme přece stáli na stejných barikádách, tak jsem mu říkal, že to si asi spletl naše role,“ dodává Jiří Kubík.

Poslechněte si celou závěrečnou epizodu podcastu Prohnilí v přehrávači v úvodu článku.