Článek
Letos jste s bratrem Michalem už po dvaadvacáté připravovali zahajovací ceremoniál festivalu v Karlových Varech, ale nepamatuji si, že byste kdykoliv předtím vyvolali takový poprask. Čí to vlastně byl nápad zavěsit 21 mladých žen do igelitových pytlů a nechat pod nimi procházet řezníka s motorovou pilou? Kdo to vymyslel?
No je to... Zní to takhle morbidně. Prostě nás to napadlo v nějaké diskuzi, že bychom letos mohli udělat čistý hororový žánr. K filmu patří. My jsme vlastně nikdy horory neměli rádi. Také to je takový archetyp klasického, spíš staršího hororu, dneska jsou možná sofistikované, i když nevím, před pár lety jsem byl právě ve Varech na jednom typu hororu a řekl jsem si: Vlastně se nic nemění. Pořád je to stejné.
Viděli jste teď nějaký hororový film?
Vůbec ne. My jsme vždycky dělali takové estetizované, pěkné věci. Teď jsme si říkali, že uděláme nějakou hrůzu...
Takže estetizovaná hrůza. Krev, motorová pila.
Lidé na to do kin chodí, tak jsme si řekli: Asi na tom něco je. A také jsme si to zkusili.
A zaznamenal jste negativní reakce ze sociálních sítí?
Přiznám se, že vůbec ne, protože zaprvé sociální sítě nesleduji, sám na nich nejsem, ke mně se to dostane vždycky se zpožděním jako třeba dneska. A já se teď věnuji tady v Praze přípravě premiéry Orfeus v podsvětí, takže mám hlavu trošku jinde...
Pusťte si celý rozhovor s Šimonem Cabanem ve videu:
Rozhovor se Šimonem Cabanem.Video: Jiří Kubík
K vašemu představení v Národním divadle se ještě dostaneme, ale k tomu ceremoniálu bych se ještě chtěl zeptat: Jak ty nápady vlastně přicházejí? Říkáte, že jste se letos neinspirovali ničím konkrétním, zároveň jste chystali tenhle ceremoniál po dvaadvacáté...
Ano.
Tak kde berete inspiraci?
Někdy to přiletí samo. A někdy je to tak, že člověk někde něco vidí a říká si: Ježíšmarjá, vždyť to by se vlastně dalo použít. Je to různé. A jsou to okamžiky. Ale zatím přicházejí.
Tím, že s bratrem pracujete ve dvojici, tvůrčí tým zvaný Cabani, tak máte nějak rozdělené role? Je to mimochodem rychlejší, spolupráce ve dvou?
Stoprocentně. My spolupracujeme s mojí ženou, která je kostýmní výtvarnicí, Simonou Rybákovou. Vlastně bydlíme s bratrem nad sebou, sice si nejvíce e-mailujeme, to je pravda, že nechodíme za sebou...
Je to rychlejší?
Je to rychlejší. My už víme, co ten druhý umí, co umíme společně a vůbec neřešíme, že bychom byli dva kohouti na jednom smetišti. Já dělám tohle a do toho mi nelez, to vůbec. Je to takový dialog.
A není to nuda po těch letech?
Ne, vůbec ne.
Kdybyste měl laikovi vysvětlit, co je pro vaši tvorbu a vaše představení typické? Co byste řekl?
Možná určitá „nečistota žánru". To vzniklo kdysi dávno v Braníku, kde jsme měli baletní soubor. Neřešili jsme, co je režie, co je výtvarno, kdo tančí, kdo přináší židli nebo kdo tahá za provaz v provazišti. Profese se prostě prolínaly, šlo nám jen o výsledek, o celek. Dodnes to je málokdo schopen pochopit, neřkuli sám dělat. Viděl jsem to ještě u bratrů Formanů: Na tom všichni dělali všechno - a samozřejmě, že tam musí být někdo, kdo rozhodne.
Tak vlastně ceremoniály ve Varech jsou opravdu jenom zlomek toho, co děláte, protože za poslední rok jste podepsáni pod spoustou projektů - jenom namátkou představení Bernsteinovy mše s Vojtou Dykem nebo megakoncert Lucie Bílé v O2 areně, kabaretní představení Dagmar Peckové v Lucerně a teď už jste sám zmínil, že chystáte premiéru v Národním divadle, respektive se souborem Státní opery v Hudebním divadle v Karlíně, kde hostují. Je to představení klasické operety Orfeus v podsvětí a vzhledem k tomu, že je pro vaši tvorbu typické, že je to vždycky moderní s využitím nějakých moderních technologií, projekčních pláten, dá se čekat, že tenhle prvek přenesete i do té operety?
V tomhle případě, tedy v případě Orfea, tam moc moderních technologií není. Tam je naopak všechno postaru. Máme tam točnu a té já rád využívám, takže to je asi všechno, to je jediný z technologických prvků. Jinak kupodivu žádná projekce, kromě titulků. Ale čeho jsme se tam dopustili, to je zaktualizování tématu. Když nám umělecký šéf Petr Kofroň nabídl operetu a já jsem si to poprvé poslechl, říkal jsem si: Co s tím mám dělat.
To je vlastně opereta odehrávající se na božském Olympu.
Na božském Olympu, ano.
Vy jste říkal, že jste ji zmodernizovali, já jsem četl, že jste to převedli do parodie na Evropskou unii.
Ano.
To je tedy hodně divoká představa.
Je to hodně divoká věc a já musím zdůraznit, že jsem asi ten poslední, kdo by rád vystoupil z Evropské unie. Myslím si, že je to naše spása.
Takže se nevezete na laciné vlně populistických výkřiků?
Ani náhodou. Naopak.
Můžete nám říct nějakou scénu nebo zápletku, kterou jste z Olympu přemístili do Evropské unie?
Ono to tak jako sedí. Máme předsedu Evropského parlamentu nebo jestli je to náš prezident nebo jestli je to ministr financí, bývalý ministr financí Babiš, který, jeho jméno tam zazní dokonce v mnohačlenném, hlavém sboru...
Andrej Babiš?
Ano. Takže je to hodně aktualizované.
A co tam představuje?
To se přijďte podívat a dozvíte se. Olymp je převeden na takovou zvláštní směs Evropského parlamentu, naší vlády a věcí, co sledujeme i v médiích, prostě přešlapy a lapsusy našich představitelů, kteří by pro nás měli být vzorem a jsou spíš někdy k pousmání.
To byl váš vklad nebo jste dostali takové de facto zadání od Národního divadla?
Já si myslím, že Národní divadlo s tím možná ani moc nesouhlasí, ale ještě se k nám vůbec nedostal nějaký komentář. Možná si to přečteme potom. Mně to připomíná trošku situaci, jak Bob Dylan kdysi dávno říkal: Já vlastně píšu písničky proti vládě a ona mě za to celkem dobře platí.
Oni to neviděli? Nebo to nechtějí vidět?
Oni tam tak jsou a nikdo k tomu nic neřekne, tak nevím, necháme se překvapit.
Může se to ještě celé nějak nepovést nebo zastavit?
Nepovést se může všechno, ale zatím to vypadá, že všechno je na dobré cestě, protože zkouška od zkoušky to bylo lepší (premiéra byla 6. července - pozn. red.).
Vy už jste vlastně říkal, že se vám letos promíchala příprava ceremoniálu ve Varech a zároveň tedy premiéra v divadle, netypická premiéra, protože v červenci premiéry většinou nebývají. Budete chystat zároveň i závěrečný ceremoniál ve Varech?
To ano. Můj bratr, který má na vizitce ceremoniář, ceremoniál už chystá, protože co se týče té jevištní akce, je většinou úvod i závěr festivalu stejný, ale samozřejmě se to podstatně mění s hosty, s oceněními, a tak tam je spolupráce s Markem Ebenem už letitá, zaplať pánbůh za ni.
A dá se čekat, že tam opět bude ten chlapík s motorovou pilou?
To stoprocentně.
Děkuji vám za rozhovor.
Díky taky.
