Hlavní obsah

Azurové pobřeží stále „So British!“ Jak se Britové po brexitu mění na Francouze

Foto: Profimedia.cz

Přístav ve francouzském Antibes je domovem mnoha anglicky mluvících námořníků.

Reklama

13. 11. 10:36

Britové žijící trvale ve Francii museli do října požádat o povolení k pobytu. Od nového roku ho budou potřebovat všichni, kteří budou chtít ve Francii zůstát. Seznam Zprávy vás zavedou mezi Brity na Azurovém pobřeží.

Článek

Právě angličtí aristokraté objevili krásy francouzské Riviéry a už před 150 lety tam přivedli cestovní ruch. Tenkrát byly hranice otevřené a žádná politická Evropa ještě neexistovala. Dříve stejně jako nyní Britové prchají ze své ostrovní země známé častými dešti k pobřeží zalitým sluncem, ale teď k tomu potřebují povolení k pobytu, aspoň pokud tam chtějí zůstat déle.

Na speciální online platformě francouzského ministerstva vnitra o něj ke konci září požádalo 163 653 lidí, což znamená o téměř 30 tisíc více oproti roku 2020. Vyplývá to z údajů Národního institutu pro statistiku a ekonomická studia INSEE.

Kromě povolení k pobytu existuje ve Francii ještě další zákonná možnost, jak se zde usadit natrvalo: naturalizace. Za poslední roky se počet britských žádostí v zemích Evropské unie a schengenského prostoru téměř ztrojnásobil ze 7426 v roce 2016 na 30 742 v roce 2019.

A to z jednoho dobrého důvodu - jakákoli žádost o naturalizaci přijatá před 31. prosincem 2019 umožňovala Britům, tehdy ještě občanům EU, ponechat si také svou státní příslušnost. Několik zemí, například Německo, totiž princip dvojího občanství se zeměmi mimo EU neuznává.

„Brexit za nás rozhodl“

„Když jsme se den po referendu 23. června 2016 dozvěděli výsledky, okamžitě jsme zavolali na prefekturu, abychom se domluvili na pohovoru, a začali jsme se připravovat,“ vypráví manželé Janet a Rod z Cagnes-sur-Mer nedaleko Nice, kteří žijí ve Francii přes 20 let.

Francouzské občanství získali v květnu 2019, tři roky po podání žádosti o naturalizaci. Po různých písemných a ústních zkouškách, kvůli nimž si Rod s manželkou zopakovali francouzskou historii a studovali několik učebnic francouzštiny, čekali asi šest měsíců, než se jejich jména objevila na dekretu o naturalizaci zveřejněném v Úředním věstníku.

Okamžitě pak požádali o francouzské doklady, aby se mohli zapsat do seznamu voličů pro prezidentské volby. „Pro mě Spojené království skončilo. Dal jsem svůj britský pas do šuplíku a k cestování používám jen francouzský pas. Ve Spojeném království ztrácíte právo volit po 15 letech nepřítomnosti v zemi. Hlasováním pro brexit Britové vůbec nevzali ohledy na dopad, jaký to bude mít na nás, kteří chceme žít v jiné zemi Evropské unie. Cítili jsme se opuštěni naší zemí, protože jsme nemohli ani volit,“ uzavřel Rod.

Radši bychom byli Evropané

Staré Antibes žije po desetiletí se silným anglickým přízvukem. Většina anglofonních usedlíků v aktivním věku pracuje v jachtařském byznysu spojeném s největším přístavem tohoto druhu ve Středozemním moři Port Vauban.

„Naše maximální délka pobytu nesmí překročit 90 dnů v období 180 dnů podobně jako u běžné turistiky a při každém vstupu na francouzské území dostanete razítko do pasu,“ vysvětluje John, který jinak okolo pultu hospody Blue Lady živě diskutuje s dalšími mladými námořníky.

Foto: Štěpánka Strouhalová

Anglofonní námořníci na návštěvě britské hospody Blue Lady v Antibes.

Jak doplňují, tato turistická víza jim umožňují bez zvláštního povolení pracovat na jachtě, protože jinak většinu pobytu tráví ve francouzských vodách, kde pobyt zatím není nijak omezený. Ale všichni si jednohlasně stěžují: „Je to hrozné, dříve bylo jednodušší získat práci. Člověk musí najednou vše předvídat a složitě organizovat při každé cestě. Stojí to spoustu času a komplikací, zatímco dříve jste prostě vyrazili do Antibes, našli si job a nic neřešili. Ztratili jsme svobodu, je to krok zpátky, samozřejmě bychom byli raději Evropané!“

Zásobování jako válečné tažení

Konec volného pohybu zboží a osob mezi Evropskou unií a Velkou Británií má přímý dopad i na obchodníky v Antibes, kde žije největší britská komunita na Azurovém pobřeží.

Supermarket s anglickými specialitami Geoffrey’s of London za starými hradbami města je oblíbenou zastávkou místních usedlíků, stejně jako sousední hospoda Blue Lady. „Děláme, co můžeme, od letošního roku je administrativa neporovnatelně komplikovanější a překonat La Manche je pokaždé jako bojové tažení. U zboží, u kterého stačil dříve jen veterinární průkaz, je nyní potřeba prokazovat nejrůznější atestace a celní potvrzení, které vyžadují mnohem více času,“ říká manažer obchodu Chris Brand.

Foto: Štěpánka Strouhalová

Zákaznice si prohlíží zboží v supermarketu s anglickými potravinami a dalším zbožím.

Obchod se přizpůsobil zvětšením skladu a objednává vždy několik palet oblíbených konzerv, anglického chleba, cookies či limonády Ribeny navíc. „Od té doby, co jsme opustili Evropu, mám problémy se zpožděním dodávek způsobeným nedostatkem řidičů kamionů v Anglii, či zbožím, které uvázlo na celnicích,“ stěžuje si také majitelka anglického knihkupectví English Bookshop Fenella Holtová, která se nedávno raději vydala pro zásoby na předvánoční období po své ose.

Slavná hospoda o klienty nemá nouzi

Hospodě Blue Lady v úzkých uličkách starého města se přezdívá „kancelář“. Jakýsi orientační bod pro lodní posádky i ostatní Angličany, kteří si sem zajdou po příjezdu, aby si našli ve městě pronájem i zaměstnání.

Foto: Štěpánka Strouhalová

Hospoda Blue Lady, kde se scházejí anglicky mluvící námořníci kotvící v Antibes.

„Vždycky tu narazíte na někoho, kdo má užitečné kontakty, a také tu probíhá mnoho pracovních pohovorů v neformální atmosféře u půllitru piva,“ říká šéf podniku, který vykresluje rodinný charakter a atmosféru „přátel z celého světa“. Kromě Britů jsou to i Jihoafričané, Novozélanďané, Australané a další. Celá anglicky mluvící komunita se usadila v této „čtvrti“ Antibes, která zavání Commonwealthem.

„Brexit nás zase tak příliš nezasáhl, protože mnoho anglických usedlíků tu žije někdy i přes 30 let a ti si nyní bez problému vyžádali víza nebo se nechali naturalizovat. Máme téměř 85 % britských zákazníků a musím říct, že jsme za ně vděční. Jsou velmi příjemní, je s nimi legrace a nejsou s nimi problémy jako s věčně nespokojenými Francouzi,“ pochvaluje si francouzský šéf Blue Lady Franck Etzi.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované