Hlavní obsah

Babišův idiolekt: Proč se „na čtyři oči“ neříká. Ani česky, ani slovensky

Foto: hnutí ANO

Mluvil „na čtyři oči“ s Erdoganem, Macronem nebo Zemanem.

Premiér Babiš je v(d)ěčným terčem kritiky, mimo jiné kvůli svému nestandardnímu používání českého jazyka. Z jazykovědného hlediska na jeho novořeči není nic výjimečného: Babiš není rodilý mluvčí češtiny, tudíž češtinu jako rodilý mluvčí neovládá.

Článek

Pro Babišův neobratný vyjadřovací styl a zjevné gramatické chyby neexistuje přímočaré systémové vysvětlení. Premiérova čeština je samozřejmě ovlivněna slovenštinou, ale řada jeho jazykových excesů nemá s interferencí slovenštiny nic společného.

Například opakující se babišovskou frázi „na čtyři oči“ – Andrej Babiš ji používá i v mluvené řeči – si mluvčí češtiny opraví na „mezi čtyřma očima“ a mluvčí slovenštiny na významově i formálně ekvivalentní „medzi štyrmi očami“.

V tomto smyslu Andrej Babiš aktuálně informoval ve svém tweetu ze 4. září, že „mluvil s tureckým prezidentem @RTErdogan na čtyři oči“. Z kontextu jasně vyplývá zamýšlený význam „mezi čtyřma očima“, „za zavřenými dveřmi“ či „soukromě“. Kde se tedy v Babišově frázi vzala předložka „na“? O slovakismus očividně nejde. Možná si premiér popletl fráze „mezi čtyřma očima“ a „na vlastní oči“ a spojil je v jednu?

Tak ovšem ustálené fráze nefungují. Ustálené fráze neboli idiomy mají jednoznačně definovaný význam a pevně danou formu: jinými slovy, recitujeme je jako básničku, kde nemůžeme svévolně měnit slova nebo jejich pořadí. Třeba místo ustáleného spojení „hodit flintu do žita“ nemůžeme jen tak pro zpestření říct „hodit pušku do řepky“.

Idiomy se vyznačují tím, že mají přenesený význam, který si z jejich doslovného znění neodvodíme. K „hození flinty do žita“ ve smyslu „rezignování“ obvykle nepoužíváme ani zbraň, ani obilí; podobně Babiš s Erdoganem nehovořili usazení doslova mezi čtyřma levitujícíma očima (ani sedící na čtyřech očích, jak by mohla implikovat Babišova verze tohoto idiomu).

Slovo idiom vychází z řeckého „ídios“ s významem „zvláštní“ či „vlastní“ a stejného původu je i další lingvistický termín – idiolekt. Právě idiolekt je nejvhodnější nálepkou pro specifický styl vyjadřování českého premiéra (a každého jiného uživatele jazyka).

Idiolekt označuje osobitý jazyk jednotlivce a zahrnuje všechny vlivy, které na dotyčného při osvojování jazyka působily. Babišův idiolekt tedy nelze jednoduše popsat jako „českoslovenštinu“ ani nelze zjistit, které z mnoha možných vlivů jej vedly k neologismu „na čtyři oči“ či jiným jazykovým invencím.

Doporučujeme

Další zprávy