Hlavní obsah

Bez návstěvníků tady chybí kyslík. Kastelán Karlštejna nejen o vedení hradu

Foto: Televize Seznam

Kastelán hradu Karlštejn Lukáš Kunst se už těší na návrat turistů.

7. 6. 17:33

„Musíte myslet na to, že za padesát let někdo přijde a řekne: Podívejte se, za toho Kunsta to dělali dobře,“ říká muž ve vedení jedné z nenavštěvovanějších památek v České republice.

Článek

Vy jste na Karlštejně kastelán od loňska, ale přes dvacet let tady pracujete …a přitom jste inženýr.

Vysoká kastelánská neexistuje, vystudovat na kastelána můžete jenom v rámci hradů a zámků. Mám spoustu kolegů historiků, stavařů, právníků, inženýrů, to jsou různé profese, protože kastelánská práce a správa hradu je obrovské penzum činností, které musíte vykonávat. Nastoupil jsem sem 25. května 1998 jako průvodce. A pak jsem různě postupoval v rámci hierarchie Národního památkového ústavu krůček za krůčkem a přes funkci zástupce kastelána jsem se dostal vloni v lednu na pozici kastelána Karlštejna. Předtím jsem dělal ještě rok kastelána na zámku Žirovnice v jižních Čechách a zastupujícího kastelána zhruba na čtyři měsíce na hradě Křivoklát, když kolega odešel ze své pozice.

Také jste byl na Bítově, na Bouzově…

To byly ale průvodcovské činnosti. Začínal jsem jako průvodce v Jaroměřicích nad Rokytnou, potom jsem byl na Bítově, na Bouzově, Buchlově, Švihově, Rožmberku, Frýdlantě, Pernštejně, Karlštejně, Žirovnici, Křivoklátě…

Měl jsem velký sen, že bych chtěl provázet na zámku Konopiště. Nebo na zámku v Lednici na Moravě, ale to jsou takové nedosažitelné mety. I když s kolegyní na Konopišti jsme se domlouvali, že bych si tam někdy přišel odpočinout. A odprovázet si pár skupin i tam.

Že byste se naučil texty o Konopišti a zase jel zpátky na Karlštejn?

Já jsem to tak dělával, vzal jsem si tady čtrnáct dní dovolenou a jel jsem provázet na jiný hrad a zámek, abych si odpočinul. Když řešíte průvodce, jejich ubytování a vůbec péči o kolegy na průvodcovských pozicích, tak přijedete jinam a tyhle věci najednou nemusíte řešit. Prostě si vezmete klíče, odprovázíte skupinu, věnujete se jí hodinu, hodinu a půl a pak si odcházíte někam do lesa odpočinout ke knížce.

Co vás na tom nejvíc baví?

Určitě práce s lidmi. A pestrost té práce. Je to vlastně i to nejtěžší, co kastelánská práce nese, a to je ta obrovská zodpovědnost. Každý šroubek, který zavrtáte do zdi, tak musíte vědět, že tam do té zdi skutečně patří. Musíte současně myslet na to, že za padesát let, až tady dávno nebudu, někdo přijde a řekne: Podívejte se, za toho Kunsta to dělali dobře.

Druhá strana té práce se týká všech oprav, rekonstrukcí, všeho, co na hradě zařizujete, jak formujete provoz toho hradu. Těch činností je skutečně celá řada. Je to náročná, ale krásná práce. Rozhodně není moc času na tu romantiku, jak by si mnozí mohli myslet. Jsme zahrnuti obrovskou spoustou byrokracie.

Ani bydlet tady není romantika?

Je, samozřejmě. Nechci, aby to vyznělo, jako že bydlet na Karlštejně není krásné, je to nádherné, je to poetické, ale je tam právě to, že jste 24 hodin denně v práci. Kolikrát sedím v nějakém domácím oděvu, v županu večer v kanceláři u počítače, protože jsem si vzpomněl, že když mám teď chvilku, mohl bych udělat ještě smlouvu, kterou potřebuju na zítra a nestihl jsem ji a tak dále. Pořád jste jednou nohou v práci.

Kolik tady máte kolegů?

Máme celkem 18 zaměstnanců. Někteří z nich mají zkrácené úvazky. A to jsou ti, co jsou ve stálém pracovním poměru, paní uklízečky, paní pokladní, údržbáři, průvodci…

Protože jedete celou sezonu…

Jedeme celoročně, ano. Pak máme sto až sto padesát externích kolegů, se kterými doplňujeme ten průvodcovský stav. A případně některé další provozní pozice.

Má vůbec kastelán Karlštejna nějaké profesní sny?

Není to tak dávno, co jsem o tom přemýšlel. Vlastně jsem už dosáhl v práci svého cíle. Už ve čtrnácti letech jsem věděl, že chci být kastelánem. Netušil jsem, že chci být kastelánem Karlštejna. Ale nikdy nemůžete říct, že to je definitivní štace, protože nevíte, co vám život přinese. V mém případě na začátku byla jednoduchá návštěva jaroměřické knihovny. Tam jsem si vybral knížku o Vranově nad Dyjí a paní knihovnice se mě zeptala, proč si ji půjčuju, jestli tam náhodou nechci provázet. Do té doby jsem si vůbec neuvědomil, že nějaká průvodcovská činnost je a jak se obsazuje, nebo že bych i já mohl být průvodcem. A tím mě pinkla na kolej, po které jedu dodneška.

Jak vám tady je, když tu nemáte žádné návštěvníky? V době, kdy už běžně máte plnou sezonu…

Je tu takové zvláštně pusté ticho. Máme samozřejmě čas na práci, ke které se dostáváme jednou dvakrát do roka. Když v létě odjede poslední návštěvník a zavře se brána, tak hrad skutečně vydechne, to úplně cítíte a slyšíte, jak to skončilo a hrad začíná dýchat. A teď mám pocit, že mu ten kyslík nějak chybí, že ti turisté, kteří tady chodí po hradu, tak tady prostě najednou nejsou. Cítíte a slyšíte tady zpívat ptáky, slyšíte zurčet potok pod hradem, což za normálního běžného provozu zas tak často není. Ale je to zvláštní doba.

Celý rozhovor s kastelánem Karlštejna, který štáb vzal i do běžně nepřístupných míst hradu, vznikl během natáčení pořadu Moje místa pro Televizi Seznam. Najdete ho v archivu na portálu www.televizeseznam.cz.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené