První maturity v nové podobě. Bez tahání otázek, s obhajobou vlastní práce

Maturant Štěpán Vích sedí na potítku a místo vytažené otázky má před sebou vlastní třicetistránkovou práci. Na přípravu dostal hodinu. Za chvíli ji bude obhajovat před komisí složenou nejen ze zkoušejících, ale i z ředitelky školy, oponenta a učitelů jednotlivých předmětů.

Zkouška se skládá z pěti částí, každá trvá zhruba patnáct minut a plynule navazuje na předchozí. Štěpán začíná tím, že komisi představí svou práci zaměřenou na sponzoring maturitního plesu, jehož organizaci sám pomáhal zajišťovat. Poté odpovídá na dotazy oponenta a vedoucího práce.

Následuje němčina, kde popisuje průběh plesu, reaguje na modelovou situaci a pracuje s obrazovými materiály. Ve chvíli, kdy komise přejde k odborným otázkám, se tempo zkoušky znatelně zrychlí a je patrné, že času už není nazbyt.

V další části pak vysvětluje, proč se ples konal na pražském Žofíně a jakou roli má budova v české kulturní historii. Celé více než hodinu dlouhé zkoušení pak uzavírá blok v angličtině.

Právě schopnost spojit teorii s konkrétní zkušeností byla jedním z důvodů, proč se do projektu pustila i ředitelka Hotelové školy v Poděbradech Jana Podoláková.

„Obdivovala jsem tenhle způsob zkoušky. Není to jen biflování. Student musí tématu opravdu rozumět a umět ho dát do souvislostí,“ říká. Když před zhruba pěti lety ministerstvo oslovilo školy s nabídkou zkušebního režimu, neváhala. „Oslovila jsem kolegy a líbilo se to všem.“

Samotná práce nevzniká jen od stolu. Student si během posledního ročníku vybírá téma z praxe nebo projekt, na kterém skutečně pracuje. Letošní maturanti tak mohli zpracovat organizaci vlastního plesu.

Výsledkem je práce o rozsahu nejméně třiceti normostran s pevně danou strukturou. Obsahuje teoretickou část, analýzu, návrh řešení i resumé v angličtině. Student ji odevzdává do konce března a během psaní konzultuje s vedoucím práce i učiteli jazyků. Součástí hodnocení je také posudek externího oponenta z oboru.

Štěpánova spolužačka Linda Trněná se ve své práci zaměřila na marketing téhož plesu. Místo němčiny během zkoušky komunikuje španělsky a odborné otázky se točí kolem propagace akce a marketingové strategie.

„Bylo pro mě přirozené si tohle téma zvolit,“ říká. Na přípravě plesu se sama podílela a marketing měla na starosti od začátku. Komisi představuje i návrhy, jak zlepšit propagaci školy na sociálních sítích, například systematičtějším využíváním TikToku.

Ples byl podle ní vyprodaný a část závěrů z práce by tak mohla škole pomoci i při organizaci dalších ročníků.

Možnost využít komplexní profilové práce mají sice nově všechny střední školy (vyjma konzervatoří), i tak ale model zůstává doménou odborných škol. Předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová potvrdila, že žádná gymnázia komplexní profilovou práci nezavedla.

Ministerstvo školství zdůrazňuje, že nejde o univerzální model vhodný pro všechny typy škol. „Ředitel školy má zvážit, jestli má dostatečné personální i materiální zázemí a jestli je o tento způsob maturity mezi studenty zájem,“ uvedl mluvčí ministerstva Ondřej Macura.

Právě náročnost organizace patří mezi nejčastější výhrady. Zatímco u běžné maturity se zkoušející střídají podle předmětů, tady musí celá komise sledovat jednoho studenta více než hodinu v kuse. „Upřímně nevím, jak by se to zvládalo ve větším měřítku,“ říká Podoláková. V letošním roce si na poděbradské škole profilovou práci zvolili celkem čtyři studenti.

Zátěží je i role vedoucích prací, protože učitelé musejí hlídat, aby studentovi nápady nevnucovali. „Učitelé balancují na hraně. Nápady musí vycházet od studentů,“ zdůrazňuje ředitelka.

Některé školy proto od projektu ustoupily, systém klade vysoké nároky na čas i personální kapacity. „Klasická paní učitelka se prostě nechce smířit s tím, že její žák se nebude muset naučit všechno k maturitě. Jenže u téhle zkoušky tohle prostě neplatí,“ dodává Podoláková.

Bezprostředně po zkoušce je Štěpán Vích v dobré náladě. „Líbilo se mi hlavně to, že jsem si mohl hodně věcí dopředu připravit a nastudovat, zpracovat si to sám, podle sebe,“ říká.

Ostatním by tento způsob doporučil, není však podle něj ideální pro každého. „Doporučil bych to lidem, kteří chtějí zajímavý způsob, jak maturovat. Ne jen se naučit dvacet děl z literatury a dvacet témat z ekonomiky.“

Linda Trněná sdílí jeho optimismus, zároveň ale upozorňuje, že zkouška vyžaduje jistý typ člověka. „Je to vhodné hlavně pro někoho, kdo se nebojí dlouho mluvit před lidmi. Já s tím problém nemám, ale vím, že ne všichni by se v takové situaci cítili pohodlně,“ říká.

Oba zkoušku úspěšně složili a věří, že jejich závěry a návrhy by mohly přijít vhod při přípravě plesu v příštích letech.

Ministerstvo školství s používáním umělé inteligence v pracích počítá a nijak ho nezakazuje. „Umělá inteligence se řadí mezi moderní technologie a její použití je naprosto legitimní a namístě. Je však potřeba na úrovni školy definovat pravidla jejího používání jako podpůrného nástroje s řádným komentováním a uvedením toho, co bylo vytvořeno s pomocí AI. Vedoucí práce studenta pravidelně vede, zná jeho potenciál a umí rozeznat, kdy AI používá jako nástroj nebo ji zneužívá,“ napsal tiskový mluvčí Ondřej Macura ve vyjádření ministerstva.

Další ochranou je pak dle ministerstva i samotná povaha profilové práce, která vychází z reálného prostředí a student ji musí být schopen obhájit před komisí.