Pravý chlap si neubližuje. Film ukazuje novou generaci mužů

Andrej potká Míšu na tramvajové zastávce. Mohl by to být začátek velké lásky. Jenže to by mladý kluk nesměl být úplně opilý. Z osudového setkání zůstává jen kocovina.

Film Milovník, ne bojovník debutující slovenské režisérky Martiny Buchelové, který měl v pondělí premiéru na karlovarském festivalu, je ale sympatický už tím, že hrdinovi dává několik šancí na reparát. Proč by taky ne? Už z názvu snímku je zřejmé, že máme co dočinění s mužem, který chybuje, ale neustává ve snaze být dobrým člověkem.

Film se zpočátku tváří jako lehkonohá generační romance. Bratislavská sídlištní pohádka, jejíž příběh posouvají nepravděpodobná setkání. „Přijde mi na návštěvu kamarád se svou dcerou, tak dělej, že tu nejsi,“ informuje Andreje jeho podivínský bratranec Peťo. Kamarád je o dvě generace starší. A jeho dcerou je, jaká náhoda, dospělá Míša.

Andrej v pokoji dlouho nevydrží. Druhé setkání potenciálních milenců tak probíhá ve stísněném panelákovém bytě, nad sklenicí Fanty a před očima nechápavého bratrance, babičky a dívčina otce. Je to dětinské, směšné - a dojemné.

Milovník, ne bojovník ale pod vrstvou něžného humoru schovává vážnější téma. Stejně jako věčně veselý Andrej skrývá své démony. Vypouští je ven, jen když pije. Buchelová příliš nevysvětluje, proč se hrdina snímku propadl do závislosti na alkoholu, čímž ho však také osvobozuje od toho, aby byl definován traumatem.

Divák, kterému film pravidelně nabízí vysvětlující komentáře připomínající popisky pod instagramovými příspěvky, si Andrejovo životní tápání musí přebrat po svém. Sleduje mladého hrdinu, jak se letargicky válí v posteli, nebo opilý za bílého dne kouká na televizní přenosy z horských webkamer a pojídá u toho třešňovou zavařeninu. Jako by toužil po něčem lepším, než má, ale zároveň za to sám sebe trestal. „Když člověku ubližují druzí lidé, je to nanic, ale nejdivnější je, když si člověk ubližuje sám,“ popsala režisérka svého filmového hrdinu v nedávném rozhovoru.

Buchelové příběh rámuje láska, i Andrejovi je ale jasné, že aby k ní mohlo dojít, bude třeba překonat vlastní problémy. Milovník, ne bojovník je tak nakonec mnohem víc filmem o mužském dospívání, možná o maskulinitě obecně. Ostatně ji řeší i bratranec Péťa, kluk věčně oblečený v tílku, neustále hledající silné, ale tragicky nepoužitelné mužské vzory, který se po večerech tajně mazlí s morčetem.

Nechronologicky vyprávěný snímek dělí kapitoly, v nichž se zdánlivě obyčejný příběh o lásce postupně rozvětvuje jako strom. Ukazuje vzájemně propojené vztahy dospívajících hrdinů, retrospektivně se vrací k Andrejově nejhlubší alkoholové krizi, ale občas odbočí také k postavám, jejichž linka byla zdánlivě tou vedlejší.

Buchelová film místy stylizuje do snu, jindy si hraje na sídlištní gangsterku, aby se zase vrátila k milostné lince. Milovník ale nikdy nepůsobí jako dramaturgický chaos. Naopak - odlehčená nálada a něha, s níž film vypráví o peripetiích hrdinů, působí promyšlená do posledního Andrejova pohledu.

Už za obsazení, zčásti tvořené neherci, režisérka zasluhuje pochvalu. Vzájemná chemie postav je cítit od prvních záběrů filmu, který se tváří jako generační love story, ale vlastně je nejdojemnější tím, kolik říká o útrapách mladých mužů.

Milovník, ne bojovník je jako klukovská zkouška dospělosti. Když to nevyjde, nevadí, vzkazuje. Dáme další pokus.