„Jsme zjevně zvrácení lidé.“ Baconovi přivezli do Varů krvelačný rodinný horor

Úděs a smích k sobě mají blízko, myslí si rodina Baconových. Jejich snímek nazvaný Rodinný film viděl v pátek večer plný kinosál hotelu Thermal na karlovarském festivalu.

„Rozhodně jsme zvrácení lidé,“ přiznává herečka Kyra Sedgwick, která v hororové komedii ztvárnila extrémně ochranitelskou matku s vražednými sklony. Syn Travis Bacon zase popisuje, proč se z hororů stal tak oblíbený žánr. „Být vyděšený je kolektivní zážitek,“ říká. Do rozhovoru pro uzavřený okruh novinářů se zapojil i Kevin Bacon.

Otec režisér béčkových hororů, matka vražedkyně, všichni herci. Jak rodinu Baconových napadlo, že bude hrát zrovna v takovém filmu?

Kyra Sedgwick: Kevin a já jsme měli nápad, bylo to během lockdownu. Natočili jsme krátký film, který jsme spolu zrežírovali. Dělali jsme vlastně všechno: kostýmy, scény, příběh. Náš Travis se staral o hudbu. Napadlo nás: a co kdyby tohle nikdy neskončilo? Co bychom tak mohli dělat, kdyby to bylo možné? S rodinou…

Kevin Bacon: Na farmě…

Kyra Sedgwick: Protože my máme také farmu. Věděli jsme, že nás zajímá rodina, která točí hororové filmy. To byl výchozí bod. Když skončila pandemie a stávky v Hollywoodu, sešli jsme se s několika scenáristy a prostě jim to navrhli. Autor scénáře Dan Beers přišel s nápadem matky jako vražedkyně a spoustou dalších zábavných věcí. Tak jsme začali spolupracovat.

Nejdřív jsme se samozřejmě museli zeptat dětí. Ale ony souhlasily, což bylo krásné. Milé překvapení. Pak jsme společně pracovali úplně na všem. Dan s námi všemi také dělal soukromé rozhovory, což nás hodně bavilo. Děti mluvily o svých rodičích a my mluvili o dětech.

S čím Dan Beers nakonec přišel?

Kevin Bacon: Od začátku nám připadalo fajn, že to není o nás. Nechtěli jsme hrát sami sebe. To by bylo příliš komplikované a divák by si říkal: „Aha, rodiče jsou filmové hvězdy, syn hudebník a dcera je herečka.“ Chtěli jsme, aby naše postavy byly z jiného světa. Neděláme reality show ani dokument o našem životě. Ve scénáři je ale dost rodinné dynamiky, u níž nás ohromilo, že se ji tam podařilo dostat. To bylo velmi zábavné.

Kyra Sedgwick: Nechci mluvit za dceru Sosie, když tu s námi není, ale její příběhová linka se točí kolem toho, jak nechce nikoho v rodině rozrušit tím, že dostala další roli. Opravdu myslím, že Sosie je ten typ, který nikoho nechce zneklidnit. Od Dana bylo velmi pozorné, že si toho všiml. A zároveň to hezky fungovalo v příběhu.

Ten film je velmi osvěžující. Pracovat se svou rodinou dnes nikdo nechce, aby nebyl kritizován za to, že je něčí syn nebo něčí dcera.

Kevin Bacon: Víte, má to dvě stránky. Jednak jsme své děti vůbec nevedli k umění. Ne že bychom jim řekli „nedělejte to“. Samozřejmě jsme jim ochotně zařídili hudební lekce, chodily na školní představení a tak dále. Věděli jsme ale také, že být umělcem znamená žít se spoustou odmítnutí. Nikdy není jisté, že si tím vyděláte dost peněz, a navíc bude váš život plný „ne“. To pro svoje děti nikdo nechce.

Také bych rád zdůraznil, že děti se na naše filmy nikdy nedívaly. My jim je nikdy neukazovali. Když byly úplně malé, občas jsme je vzali na plac, ale jak začaly chodit do školy, na natáčení se dostávaly daleko méně.

Jenže také je třeba říct, že za starých časů když byl váš otec kovář, vyučili jste se řemeslo po něm. My jsme tvořiví lidé, tak máme tvořivé děti. Kdyby ale jedno z nich bylo doktorem, právníkem, nebo třeba instalatérem, pořád je milujeme stejně.

Překvapilo vás samotné natáčení? Dozvěděli jste se na place o členech rodiny něco, co jste netušili?

Kyra Sedgwick: Byla jsem vážně překvapená, že Travis zvládl své bojové scény bez dvojníka.

Travis Bacon: Měli jsme dobrého koordinátora, ale věřil mi.

Vaše bojová scéna působí dost drsně. Ostatně jako celý film, který je plný krvavých scén. Máte rádi slasher horory, pořádnou řezničinu?

Travis Bacon: Absolutně je miluju. Můj nejoblíbenější film ze všech je původní Halloween. Celou tu sérii mám rád, také Noční můru z Elm Street nebo sérii Terrifier. Obecně se považuji za velkého fanouška hororů, ale slashery mi k nim otevřely cestu. Od „mám rád horory“ to přešlo k „musím mít tenhle merch, potřebuju masku Michaela Myerse“ (maskovaného zabijáka z hororové série Halloween, pozn. red.). Takových krámů mám doma spoustu.

Jak vlastně krváky fungují? Jak se daří balancovat násilí a smích, který vyvolává třeba právě Rodinný film?

Travis Bacon: Půvabem krváků je podle mě to, že jde o jednu z prvních verzí hororu, která působí reálně. V tomhle jsou jiné než třeba horory o posednutí duchem a tak podobně. Opravdu by se mohlo stát, že do vašeho domu někdo přijde s nožem a bude vás pronásledovat.

No a to další může být subjektivní, možná je to jenom můj problém, ale já mám prostě pocit, že násilí je dost vtipné. Chci říct, že horory umí být brutální i směšné zároveň. Pamatuju si na scénu z filmu Terrifier 2, v níž dojde na naprosto morbidní vraždění v ložnici. Trvá to celé asi sedm minut a je vidět, že tvůrci si říkali: „Co ještě diváci neviděli? Jak daleko ještě můžeme zajít?“ Zhruba v páté minutě vám dojde, že už to prostě nevydržíte a musíte se tomu smát.

Myslím, že i v našem filmu to funguje podobně. Extrémní brutalitu následuje extrémní lehkost. A proto je to tak vtipné.

Kevin Bacon: Teď jsem si vzpomněl, že když jsme oslovovali scenáristy s nápadem na rodinu točící horory, dostali jsme vlastně různé nabídky podžánrů. Zombie, invazi mimozemšťanů, duchy. Spoustu dalších variant hororu. Z nějakého důvodu jsme nad tím vůbec nemuseli přemýšlet. Hned jsme věděli: krvák. Zjevně jsme fakt zvrácená rodina.

Kyra Sedgwick: Rozhodně jsme zvrácení lidé. Ale také myslím, že sledovat někoho umírat v takovém krváku vede i k nějaké katarzi, která zase velmi rychle spouští smích. Vidíte mámu, která zrovna někoho zamordovala, načež do místnosti přijde její dcera a ona říká: „Jé, promiň, zlatíčko, já tě vůbec neviděla!“

Film je plný odkazů na další snímky. Čeho si máme všimnout, kromě bodání jako z hororu Psycho?

Kyra Sedgwick: Je toho spoustu. Najdete tu motivy z Osudové přitažlivosti. Pes, kterého si možná ani nevšimnete, se jmenuje Valentine, stejně jako postava, kterou Kevin ztvárnil ve filmu Chvění. Je toho spousta.

Travis Bacon: Zmiňujeme Necronomicon z filmu Evil Dead.

Kevin Bacon: Je tam opravdu spousta malých hororových odkazů. Kyra ostatně hraje takovou tu archetypální bláznivou stařenu s parukou a bílým hávem, to je hororový motiv, který se používá pořád dokola. Nejstrašidelnější hororovou postavou bývá klaun. A hned po něm tahle bláznivá stará ženská.

Kyra Sedgwick: Přesně. Jen si vzpomeňte na film Substance.

Režisér Jason Bloom mluvil o tom, že horor je jedním z mála žánrů, na který lidé chtějí chodit do kina. Máte také ten pocit?

Kyra Sedgwick: Jestli to řekl Jason Bloom, tak to musí být pravda!

Travis Bacon: Řekl bych, že fanoušci hororu jsou obecně řečeno filmoví fanoušci. A ti prostě chtějí zažít filmy tak, jak se to má: na velkém plátně v kinosále. Souhlasím ale s tím, že být vyděšený spolu je kolektivní zkušenost. Z koukání na komedie se stala spíš gaučová záležitost. Ale na horory klidně jdete hned na premiéru, vystojíte si frontu na lístek a koupíte pořádný kýbl popcornu.

Kevin Bacon: Naše rodina vyrostla na lásce ke kinu. Ne že bych chtěl házet špínu na streamovací platformy. Daly nám spoustu pracovních příležitostí. Ale náš film vznikl pro plátna kin a chceme, aby ho lidi viděli spolu. Má to být sdílený zážitek. Mimochodem, nemusíte ani točit hororové komedie. I u hororu se vám stane, že se plný sál rozesměje, protože předtím někdo zakřičel strachy.

Travis Bacon: Naprosto.

Kevin Bacon: A to se vám stane jedině v kině.

Kyra Sedgwick: Možná, že úděs a smích k sobě mají opravdu blízko.