Plakal tu Hoffman, Wright i Binoche. Jubilejní Vary přesto patřily mladým

Andrej, hrdina filmu Milovník, ne bojovník, má před sebou náročný úkol. Aby se mohl ucházet o Míšinu lásku, musí se nejdřív postavit vlastním démonům. A dospět. Debut slovenské režisérky Martiny Buchelové patřil k nejvýraznějším snímkům karlovarského filmového festivalu, který skončil v sobotu večer. Letos oslavil hned dvě jubilea.

„Přátelé, prostě - neřešte to,“ apeloval na zahajovacím večeru Marek Eben, aby předešel vysvětlování, zda filmové Vary slaví šedesátiny, nebo osmdesátiny. O úctyhodný věk jde tak jako tak.

Fakt, že festivalu do Česka přijely blahopřát hvězdy Dustin Hoffman, Juliette Binoche, Jesse Eisenberg, Maggie Gyllenhaal či Kevin Bacon s rodinou, navíc ukazuje, že místní přehlídka si mezi světovou konkurencí vydobyla důležitou pozici. Nemůže za to ale jen hosty pravidelně vychvalovaná vřelá atmosféra, nýbrž i fakt, že pořadatelé dávají čím dál víc prostoru tvůrcům mladé generace.

„Tohle je můj první film, můj první festival. Nikdy jsem nevyhrál cenu,“ neskrýval své nadšení debutující barmský režisér Aun Pučou, když si v sobotu večer z pódia Thermalu odnášel Křišťálový glóbus za vítězství v hlavní soutěži se snímkem Padlé ovoce. Také v kategorii Proxima zvítězil debut. Již zmíněný Milovník, ne bojovník.

V Karlových Varech řešil začátky i Dustin Hoffman. Když zkraje festivalu připomínal plnému sálu kina Thermal svůj herecký debut ve slavném filmu Absolvent, zmínil, že jeho kariéru nastartovalo štěstí. „Byla to úplná náhoda,“ odpověděl na otázku uměleckého ředitele Karla Ocha, jak se stane, že se člověk dostane k roli Benjamina Braddocka. Spořádaného mladíka, který v sobě postupně sbírá odvahu vymezit se vůči přísným společenským konvencím.

„Když je nám něco přes dvacet, ještě nevíme, kdo jsme,“ uvažoval před publikem Hoffman. „Díváme se do zrcadla a vidíme někoho, koho bychom vidět chtěli, jakýsi odraz toho, jak si sebe sama představujeme, ale takoví nejsme. Celá léta hledáme sami sebe a já bych řekl, že sám sebe hledám pořád i v tomhle věku,“ přiznal osmasedmdesátiletý herec, neskrývající dojetí nad tím, že ve Varech mohl vidět vlastní dílo v celém rozsahu.

Také herec Harvey Keitel, další významný host, vzpomínal na dobu, kdy jako čerstvě vyhozený student bloumal po Coney Islandu, nebo na to, jak se na začátku kariéry skládal s režisérem Martinem Scorsesem na sendviče. A o potřebě zůstat v mysli mladá mluvila tuto sobotu také Juliette Binoche poté, co jí prezident festivalu Kryštof Mucha předal cenu za mimořádný přínos kinematografii.

„I když své řemeslo děláte roky a roky, je potřeba vracet se na začátek,“ řekla herečka v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Do Varů přivezla film V nás, ve kterém si vyzkoušela hned několik nových rolí - jednak se ujala režie, jednak se rozhodla překročit vlastní komfortní zónu tím, že se vyjádří tancem.

„Jako začátečník musíte být znovu pokorný. A musíte si také dovolit opět nevědět, být neschopný, cítit se hloupě, být směšný. Ocitnete se v takovém zrádném okamžiku, kdy si musíte říct: Dobře, opravdu začínám od nuly. A pak se můžete učit,“ vysvětlila Juliette Binoche.

V sobotu večer stále není poznat, že šedesáté Vary dospěly ke konci. Jedinou indicii nabízí zeď u terasy hotelu Thermal. V průběhu přehlídky byla polepená filmovými plakáty, před kterými se fotili nadšení diváci, teď jich tu zbývá jen několik.

Zmizela upoutávka časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové o zpěvačce Báře Basikové, vítězného snímku divácké soutěže deníku Právo, ale také plakát dokumentárního debutu Pepy Lubojacki Kdyby se holubi proměnili ve zlato. Film oceněný na letošním Berlinale s brutální upřímností mapuje alkoholovou závislost bratra Lubojacké, jeho život na ulici i to, jak se s komplikovaným rodinným břemenem vyrovnává sama umělkyně.

Na festivalové kolonádě se diskutovalo také o komedii Chica Checa Šimona Holého, která ohledává vztah matky a homosexuálního syna. Příležitost pro coming out tu přitom nedostává jen mladý hrdina Lukáš, ale hlavně stárnoucí Zdena.

Pramen režiséra Ivana Ostrochovského o nucené sterilizaci romských žen s Annou Geislerovou v hlavní roli si sice neodnesl hlavní cenu, přesto patřil k nejvýraznějším filmům přehlídky. Stejně jako dva další snímky v československé koprodukci, jež sbližují příbuzné názvy, zároveň však od sebe nemohou být dál. Bojovník vypráví o stárnoucím zápasníkovi MMA. O křehkém Andrejovi z filmu Milovník, ne bojovník už řeč byla.

Snímek je ale třeba zmínit i kvůli sobotnímu proslovu jedné z jeho producentek. „Při rozvoji mladých talentů je důležité, aby měli podporu, která je nezávislá, odborná a férová. Ale při současné politické situaci na Slovensku a v Čechách, kde je kulturní sektor v rozpadu a instituce, které mají budovat příznivé tvůrčí prostředí, ztrácejí svou svébytnost a nezávislost, bych opravdu chtěla apelovat na to, abychom nebyli apatičtí a bojovali za naši svobodu, právo, instituce, které jsou v ohrožení,“ promluvila k publiku Thermalu producentka Erika Paulinská.

I Helena Třeštíková, režisérka divácky nejúspěšnějšího filmu letošních Varů, mluvila na pódiu Thermalu o potřebě podpory. „Mám jedno takové velké přání. A to je, aby Česká televize byla stále financovaná tak jako dosud. Jinak nemohou vznikat složitější projekty, na které potom diváci chodí a dají jim třeba i hlas, jako se to stalo nám,“ uvedla.

Když cenu přebírala Juliette Binoche, neubránila se slzám. „Chtěla jsem přijet dřív,“ přiznala francouzská herečka známá mimo jiné z filmové adaptace románu Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery. V době jeho příprav do komunistického Československa nemohla, připomíná Francouzka zlomeným hlasem. „Chtěla bych upozornit na země, v nichž umělci nemohou vyjádřit sami sebe. Myslím na lidi v Palestině, v Libanonu, na Ukrajině. Potřebujeme umělce, aby říkali příběhy, ale také, aby říkali pravdu. Musíme se věnovat světu, musíme se velmi rychle spojit,“ vyzývá.

Jeffrey Wright se letos do Karlových Varů podíval podruhé. Ani on na pódiu Thermalu neskrývá dojetí. „Opravdu jste nemuseli. Já bych přijel i tak. Tohle je můj nejoblíbenější filmový festival na světě,“ přiznává evidentně dojatý herec, který v proslovu vzpomíná nejen na svou první návštěvu, ale také na nesplněný sen: natočit s Milošem Formanem snímek o básníkovi Alexandru Puškinovi a jeho prapradědečkovi s africkými kořeny. „Ve světě teď existují síly, které nás od sebe chtějí oddělit. Ale naše příběhy, naše filmy a naše historie tvrdí opak,“ burcuje osazenstvo Thermalu Wright.

Plakátové zdi hotelové terasy jsou prázdné. Ve většině kinosálů už se uklízí. Výkonný prezident Kryštof Mucha zakončil slavnostní večer tradičně. Ohlásil data, která si nejvěrnější návštěvníci Varů už dávno zapsali do paměti: 61. ročník festivalu se uskuteční od 2. do 10. července 2027. 

Možná lidem v hlavě uvíznou i slova Marka Ebena. „Při loňském ročníku jsem měl pocit, že nás Jiří Bartoška ještě láskyplně drží za ruku,“ řekl v sobotu moderátor. „Letos to bylo: tak, dětičky, teď už musíte samy. A já myslím, že by z těch dětí měl radost.“

Šedesáté Vary složily zkoušku dospělosti. Zůstaly přitom věrné mládí.