Recenze: Táta se zapletl s ruskou mafií. Vary viděly krimi ze staré školy

New York nebyl v 80. letech minulého století kdovíjak hezkým místem k žití. Přesto má Irwin ve čtvrti Queens celkem spokojený středostavovský život. Bydlí se dvěma dospívajícími syny, manželkou Hester a nemůže si zoufat. Až do té doby, než mu bratr Gary, bývalý policista, nabídne skvělou bokovku. Irwin má s ruskými „podnikateli“ s naftou konzultovat jejich byznys a dohlédnout především na věci, které souvisejí se znečištěním okolí a mohly by komplikovat jejich podnikání.

Irwin je naivní dobrák, v jehož všednodenním světě se najednou začínají dít velké věci. A tak bere své kluky na večerní obhlídku terénu, o kterou nikdo nestál.

Když protagonista nového snímku Jamese Graye nazvaného Papírový tygr nakráčí mezi chlapíky, kteří zrovna zjevně podnikají něco ne zcela legálního, a nahlásí jim, že nemůžou operovat s bagrem tak blízko elektrického vedení, rázem vznikne problém. Rusové začnou vyhrožovat jak Irwinovi, tak jeho k smrti vyděšeným synům, kteří možná poprvé vidí opravdovou pistoli. A rozhodně jim poprvé nějaký obří plešatý hromotluk drží nůž u krku.

Sedmapadesátiletý Američan Gray, podepsaný pod snímkem Ztracené město Z nebo sci-fi Ad Astra: Osudová mise, netočí na hollywoodské poměry nijak veselé snímky. Jeho nové temné krimi drama se na jedné straně odvíjí od premisy, kterou rád využíval třeba mistr napětí Alfred Hitchcock: obyčejnému člověku se začnou dít neobyčejné věci.

Klasickou zápletku ale filmař komplikuje tím, že Irwinův bratr Gary je úplně opačný typ. Expolicajt, jehož ztvárnil Adam Driver, se tváří, že mu svět leží u nohou. Má konexe, sebevědomí a vždy hraje tak trochu divadlo ohledně toho, jak moc je velký hráč.

Papírový tygr není krimi o střetu s ruskou mafií, mnohem spíše jde o drama o komplikovaném vztahu dvou bratrů, o nedořešených rodinných vztazích a také o nerovném boji s protivníky, které dosud nikdo neznal. Italská mafie se stáhla z okolí, Gary cítí příležitost zapojit se do byznysu, kde se točí velké peníze, ale ani on netuší, že ruští gangsteři jsou ještě nebezpečnější.

Miles Teller přesvědčivě hraje Irwina jako ztělesnění toho nejobyčejnějšího člověka, jakého si lze představit. Největší rozepře v jeho životě se dosud odehrávaly u snídaně, kde se chlapci hašteří, na koho zbyl poslední kus koláče, či kdo bude cestou do školy sedět na předním sedadle.

Gary se naopak tváří, že všechno zažil, všechno zná. Má sice své policejní známosti, ale než aby se komukoli s čímkoli svěřil, bude hrát vlastní hru a tvářit se, že všechny problémy jsou dávno vyřešené.

James Gray natočil nenápadné, pozvolna gradující krimi drama ze staré školy, které buduje napětí na dvou rovinách. Plíživá ruská hrozba se projevuje převážně vyhrožováním či psychologickou šikanou a podobně mimoděk se vyjevují pukliny v bratrském vztahu.

Každý tu má nějaké tajemství. Irwin s hochy skrývá vážnost situace před manželkou a matkou Hester v podání Scarlett Johansson. Ta zase před všemi zatajuje svůj zdravotní stav.

Papírový tygr je intenzivní ponor do nehezkého světa, od úvodního citátu z Aischylovy tragédie Agamemnón je zřejmé, že nepůjde o snímek s pozitivním vyústěním.

James Gray ovšem tentokrát hraje trochu moc na sílu. Rozpínající se Rusové jsou sami o sobě vděčným tématem, a byť se děj odehrává v New Yorku před více než čtyřmi dekádami, jde o motiv, který zaručuje snadné plusové body. Samotné budování napětí až příliš těží z ponoru do temnoty, které nelze uniknout. Režisérovi nestačí jedna tragédie, je třeba jich využít hned několik, aby převládl pocit, že se protagonisté dostali do bezvýchodné situace.

Přesto natočil Gray staromilskou krimi, která nepotřebuje erupce násilí a neustálé šermování pistolemi, aby diváka dovedla držet v tenzi. Ta totiž vychází především z toho, kdo si tu co nechává pro sebe – a proč tak činí.

Papírový tygr je v posledku především o tom, jak těžké může být se popasovat s vlastním sebeobrazem a vymanit se ze zažitých návyků. Gary představuje tragického antihrdinu, který se sice nikdy nezaprodal a na rozdíl od exkolegů u policie nebral úplatky, ale to neznamená, že by šlo o morálně obdivuhodnou postavu. Právě tyto momenty, v nichž se režisér odvrací od klasických krimi motivů a klišé, činí z Papírového tygra pozoruhodné dílo.

Snímek je silný především ve chvílích, kdy předkládá studii komplikovaného bratrského vztahu, kdy relativně obyčejné věci přebíjejí ruskou hrozbu a důsledky neuvážených kroků obou mužů, kteří se ukousli větší sousto, než dovedou pobrat – a každý tak učinil z odlišných důvodů. Škoda, že tyto momenty dusí touha vybudovat z patálií jedné středostavovské rodiny tragédii antických rozměrů.