Hlavní obsah

Blog: Pocta nesnesitelnému politikovi

Jan Stránský
editor domácího zpravodajství
Foto: Změna pro lidi a krajinu

Jan Korytář, jedna z nejvýraznějších regionálních politických person, se svou Změnou letos v krajských volbách pohořel.

Reklama

25. 10. 2020 13:00

Proč by vás měl zajímat jeden končící politik z Liberce? Protože jeho příběh naznačuje, jak těžké, ne-li nemožné je v Česku prolomit klientelismus. Nebo proto, že jeho příběh vypráví o tom, jak takové zápolení může člověka zničit.

Článek

Nechci být melodramatický, ale nechci ani lhát: tento sloupek nenabídne milé rozulzlení, natož naději.

Jan Korytář, zakladatel hnutí Změna, o němž je a bude řeč, nyní oznámil, že se po fiasku v krajských volbách stahuje z veřejného života. Na Facebooku vykládá o tom, že se mu ulevilo a je v pohodě. Nikdy nepodceňuj sílu sebeklamu, jak říkával Lester Burnham v Americké kráse. Když jsem viděl Korytáře naposledy, bylo to v kavárně u paty liberecké radnice, potkal jsem nepřekvapivě bytost striktně politickou. Přesně takovou, jakou byl, a ať se tváří, jak chce, jakou stále je. Minimálně posledních dvacet let.

Nad šálkem čaje ale seděl také člověk krajně nesnesitelný, protivný. Posedlý jedinou pravdou, neváhající vytahovat na politické protivníky nevkusnou špínu v marné víře, že bude s bujarou bulvární slávou publikována. Právě tahle hořkost a zloba, jež z něho sálaly, učinily z Jana Korytáře osamělého muže. Odvrátili se od něj nejbližší političtí spojenci, nebojme se je nazvat byvšími přáteli. Navíc mimořádně náročné veřejné angažmá jej, jak přiznává, vyčerpalo až k diagnóze deprese a přivedlo k letitému užívání psychofarmak.

Upřímně řečeno k depresi by s Korytářovou politickou zkušeností dospěl zřejmě každý. Čímž se dostáváme k tomu důležitému. K jeho zásluhám. Jsou nezměrné. Byť je patrně docení až zítřejší kronikáři.

Na politický vrchol se dostal odvážným napadáním klientelismu v Liberci. V prvních letech jedenadvacátého století dělal cosi do té doby v Liberci nepředstavitelného. Pustil se do nekritizovatelné ODS a mocné liberecké stavební společnosti Syner.

Tady je třeba letmo zmínit souvislosti. Obchodní náměstek této firmy Jiří Kittner se stal v barvách ODS v roce 1999 libereckým primátorem a zůstal jím jedenáct let. Během nich Liberec zabředl do dvoumiliardového dluhu. Nejvyšší položka – 593 milionů – šla na stavbu hokejové arény Bílých Tygrů. Klubu, který vlastní spolumajitel Syneru Petr Syrovátko.

K ještě lepšímu pochopení libereckých poměrů z přelomu tisíciletí mi dovolte citovat z diplomové práce Ivana Langra, dnešního náměstka libereckého primátora. Práce nesla název Systémová korupce v Liberci.

Langr tu zmiňuje Syner 219krát a kromě jiného píše:

„V případě Liberce lze první zmínky o počátcích klientelistické korupce zpětně vysledovat už na konci 90. let minulého století, prakticky otevřeně se pak o něm hovoří od chvíle, kdy se Jiří Kittner (ODS) stal po nečekaném odvolání svého stranického předchůdce Jiřího Ježka v prosinci 1999 libereckým primátorem. V osobě nového primátora, do té doby málo známého ekonomického ředitele už tehdy velmi silné stavební firmy Syner, se totiž potkalo to, co začalo být vnímáno jako holý fakt: veřejné a přímé úzké propojení radničních špiček a stavební lobby vedené právě Synerem. Jiří Kittner po celou dobu svých tří funkčních období (1999–2010) však nejen jakýkoli nestandardní vztah k Syneru vytrvale bagatelizoval, ba dokonce nebyl schopen se účinně vypořádat se stále se objevujícím podezřením z určitého střetu zájmů. Když se v roce 2008 primátor podruhé ženil, za svědka mu šel přímo spolumajitel Syneru Petr Syrovátko. Když média v roce 2010 upozornila, že první muž města už několik let vlastní v Praze dva luxusní byty, z nichž jeden nakoupil od firmy Panorama Modřany na Syner napojené a jeho sousedy jsou manažeři a majitelé Syneru, Kittner to jako důkaz propojení se stavební firmou odmítl. Přestože ani jeden z těchto dvou náhodně vybraných případů nemusí nutně mít přímé korupční pozadí, dostatečně ilustrují to, co by se dalo nazvat absolutní ztrátou soudnosti při výkonu veřejné funkce.“

Jan Korytář byl tím, kdo ODS a její propojení na Syner systematicky tepal tak dlouho, až začalo být Liberečanům trapné, že se jejich městu přezdívá Synerov a že Transparency International opakovaně označuje Liberec za nejzkorumpovanější sídlo Česka. Dnešní optikou je to obtížně pochopitelné, ale Korytář se svým vystupováním vystavoval riziku sebezničení, minimálně ekonomického.

Syner tehdy rozdával žaloby hlava nehlava. Vím, o čem mluvím. Jako tehdejší vedoucí liberecké MF Dnes jsem jich řešil snad deset. Všechny včetně té, která po mně chtěla deset milionů za poškození dobrého jména, šly do ztracena, přesto byly nepříjemné. A to jsem měl v zádech německý vydavatelský dům.

Korytář, sám voják v poli, navíc jako reálná politická hrozba, musel čelit tlaku násobně silnějšímu. Vytrval. A byl úspěšný. Minimálně v tom, že zaměřil pozornost lidí na veřejné liberecké peníze. Vytáhl je zpod pověstného svícnu a tím od nich odstavil nejvíc mlaskající adresáty. Trpělivost severočeskému lidu definitivně došla v roce 2010, kdy ve volbách s libereckou ODS zúčtoval. Podještědí tenkrát explodovalo nadšením.

To ale dlouho nevydrželo.

V listopadu 2010 byl Korytář zvolen primátorem a už v dubnu 2011 byl pro údajnou špatnou komunikaci sesazen a nahrazen do té doby naprosto neznámou sociální demokratkou Martinou Rosenbergovou. Pro člověka, který do boje proti zavedeným strukturám investoval vše, to muselo být zdrcující.

Možná tady vyklíčila zatrpklost, jež i přes příští dočasné úspěchy dovedla Jana Korytáře do politické izolace a ve finále k nynější bezprecedentní volební porážce. Jeho Změna, kdysi bezmála pětadvacetiprocentní strana, získala v krajských volbách 1,53 procenta. Následuje Korytářův ústup z veřejných pozic.

Není to náhoda. Jan Korytář, zjevně propadaje zoufalství, začal postupně používat metody, jimiž kdysi mohutně opovrhoval. Jak mi řekl jeho dlouholetý spolupracovník ze Změny Jaromír Baxa, přestal být předvídatelný, začal nad správou věcí veřejných upřednostňovat „shánění co největšího počtu hlasů ve snaze uchvátit moc“. Dopouštěl se trapasů v předvolební kampani. Po městě kupříkladu vylepil černé, štvavé plakáty, osobně napadající s neskrývanou záští soupeře.

I jeho kolegové ze Změny z toho zůstali perplex.

Kopal do všech okolo, zhrzený a negativní, až to lidi začalo unavovat. A otravovat. A začali mít Korytáře plné zuby.

Výše zmiňovaný občanský demokrat, dlouholetý liberecký primátor a někdejší Korytářův hlavní terč Jiří Kittner mi přesto nedávno na otázku, zda na liberecké politické scéně vidí skutečnou osobnost, odpověděl lakonicky: „Honza Korytář je bezesporu výraznou personou.“

Inu, byl. Jan Korytář. Ztělesněná politická inspirace i memento.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované