Hlavní obsah

Češi často hledají novou a dokonalejší politickou stranu. A ono to nefunguje

Podcast Paměti národa připravují Jan Dobrovský a Jindřich Šídlo.

Reklama

28. 8. 12:30
Článek

Unie Svobody, Strana zelených, Věci veřejné, Hnutí ANO 2011. Český volič často hledá novou a dokonalejší politickou stranu. A ono to nefunguje a nefunguje. Jakým vývojem jsme si od 90. let v tomto směru prošli?

Začalo to rozštěpením ODS na konci roku 1997 a vznikem Unie svobody. Novou nadějí české politiky, „lepší“ a méně korupčnickou liberálně pravicovou stranou se Unie Svobody nakonec nestala, a nejenom kvůli vůdcovským schopnostem Václava Klause, kterému se naopak podařilo postavit ODS do jednoho šiku. A poté, co si opoziční smlouva – de facto skrytá velká koalice – rozdělila zemi na dva sektory, se obě její smluvní strany ODS a ČSSD v podstatě staly hegemonem politické scény.

Většina voličů tehdy tento druh stability asi přivítala a nespokojená menšina nejspíš zůstala doma – volební účast mezi roky 1998 a 2002 totiž dramaticky klesla z více než 74 procent na 58 procent. Od té doby je návrat k tříčtvrtinové účasti ve volbách fantaskní a v Česku zřejmě nedosažitelná představa.

Byl to vlastně skrytý pokus posunout Česko k většinovému politickému systému a asi nejvíc při tom trpěli voliči středu, protože jak říká Jan Dobrovský: právě ti touží po větší spolupráci mezi různými politickými směry a ideologiemi. Čehož se ovšem většinou nedočkají.

Věčné sny městského liberála

Nové projekty pro městského liberála ovšem pokusem s Unií Svobody z konce 90. let nezanikly. Připomeňme alespoň úspěch Strany zelených v čele s Martinem Bursíkem v roce 2006 a jejich rozpad o pár let později kvůli ideologickým a mocenským bojům uvnitř strany, a pak především léta 2009 až 2010, kdy se na scéně objevují hned dvě nové strany.

TOP 09 byla originální v tom, že se prakticky jednalo o zkušené politické profesionály řekněme „v mladém outfitu“, kdy především mladší voličskou generaci se pokoušel oslovit sedmdesátiletý kníže Karel Schwarzenberg. TOP 09 byla ovšem především životním projektem Miroslava Kalouska, zpočátku dost úspěšným. Volební klip strany z roku 2010 trochu připomíná snahu o omlazení politiky ve stylu Pirátů.

Země jako bankomat

„Po dvaceti letech od revoluce si řada lidí uvědomila, že se jejich touhy, přání a představy z 90. let nenaplnily. A poptávka po nových stranách byla svým způsobem zákonitá reakce voličů na fakt, že v nultých letech konjuktury, v době ještě před ekonomickou krizí, se část politické reprezentace začala k zemi chovat jako k bankomatu. A to už zcela nepokrytě,“ říká v podcastu Jindřich Šídlo.

„Byl to okamžik, kdy začal promyšlenější politický marketing, kdy najednou začali stratégové politických uskupení přemýšlet o tom, jakými dalšími nástroji, a nejenom programem a ideou, budou nabízet něco víc a oslovovat další voličské skupiny, které do té doby patřily někomu jinému,“ dodává Jan Dobrovský.

První pokus o politickou stranu jako skrytě podnikatelský subjekt u nás provedl Vít Bárta a Věci veřejné, kdy hlavní politickou zprávou bylo přibližně toto: nebudeme krást a s těmi, kdo tady vládli, si to vyřídíme. Což je v zásadě vzkaz, na kterém je postavena řada dalších politických stran a aktivit, čím dál víc stavějících jen na marketingu. Především se to týká hnutí ANO, do jisté míry Pirátů v jejich kampani v roce 2017, Tomia Okamury a nejnověji Roberta Šlachty.

Čím dál větší roli hrají při rozhodování před volební urnou emoce. Emoce hrály roli při takřka divadelní veřejné prezentaci kauzy Nagyové a pádu vlády v roce 2013, emoce sehrávaly roli při spasitelském vnímání Andreje Babiše a role ANO v jeho počátcích a emoce také často nahrazují nedostatek představ politiků o tom, jak by skutečně prakticky měla vypadat naše politika doma i v zahraničí.

„Najednou nahradíme někoho, kdo sice vytvářel strategie, ale přišlo s ním zklamání, jenom komunálním výkonem moci čili manažerskou správou země. A pokud se smysluplnou myšlenkou nepřijde zároveň někdo, kdo ji bude umět podat zábavně, nejspíš dopadneme jako vždycky. Ať už bude po jakýchkoli volbách,“ říká Jan Dobrovský v podcastu.

Poslechněte si celý díl oblíbeného podcastu, tentokrát na téma politické naděje a politická zklamání, v přehrávači v úvodu článku.

Dobrovský & Šídlo. Podcast Paměti národa

Kolegium Paměti národa v době pandemie nemohlo pořádat svá pravidelná setkání, diskuze, besedy a přednášky. A tak vznikl nápad: podcast Dobrovský & Šídlo.

Poslouchejte ho na Seznam Zprávách, ve Spotify nebo Apple Podcasts.

Kolegium Paměti národa je volné sdružení přátel, partnerů a donátorů Paměti národa/organizace Post Bellum. Vzniklo, aby propojilo osobnosti českého veřejného, společenského a podnikatelského života, kterým není lhostejný odkaz starších generací. Členy Kolegia Paměti národa spojuje úcta a respekt vůči těm, kdo se postavili totalitním režimům 20. století. Kolegium pořádá desítky různých akcí po celé republice, diskuzních setkání s občany a zájemci o historii a aktuální společenské dění.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované