Hlavní obsah

Číhošťský zázrak zůstává záhadou. Církev sbírá nová svědectví

Kostel v Číhošti láká sedmdesát let po údajném zázraku stále více lidí. (Video: Tomáš Svoboda, Eliška Hypšmanová , Seznam Zprávy)

22. 2. 13:17

Od násilné smrti číhošťského faráře Josefa Toufara v úterý uplyne sedmdesát let. Církev jej chce blahořečit.

Článek

Je to osud, z nějž i po desítkách let mrazí. „Po měsíčním trýznění z něj vymlátili identitu. Ocitá se na hraně života a smrti. A vrcholí obludné divadlo, kdy jej v obrovských bolestech tři hodiny vezou z valdického vězení do Číhoště. Tam kněze Josefa Toufara filmují. Nemůže jít. Oni ho vedou, vytéká mu z úst krev. Nemůže se ani obléknout do kněžského úboru.“

Tak publicista Miloš Doležal popisuje okamžiky z noci na 24. února 1950. O den později kněz a hlavní aktér číhošťského zázraku na následky estébáckého mučení umírá. V úterý od jeho smrti uplyne sedmdesát let.

Státní bezpečnost chtěla natočením propagandistického filmu zesměšnit číhošťský zázrak. Dodnes nevysvětlený úkaz podle komunistů tehdy zinscenoval Vatikán a královéhradecké biskupství. Toufar měl ovládat drátěný mechanismus a na dálku zahýbat dřevěným křížem.

K uctění Toufarovy památky i dalších utýraných kněží se po celé zemi uskuteční pietní akce, ty hlavní se soustředí do želivského kláštera na Pelhřimovsku. V sobotu tam celebruje mši za oběti komunistické zvůle královéhradecký biskup Jan Vokál.

Církev nyní usiluje o Toufarovo blahořečení. Složitý duchovní i právní proces trvá několik let, vyvrcholit má obřadem ve Vatikáně. „Je třeba vyslechnout žijící svědky a nashromáždit i vyhodnotit relevantní historické prameny,“ popsal postulátor Tomáš Petráček. V biskupství má proces na starosti.

Toufarův osud duchovním přibližují desítky svědků. „Jedná se o dvacet až třicet lidí. Žije ještě několik přímých aktérů číhošťského zázraku. Svědectví zaznamenáváme přesně stanoveným způsobem. Děláme právní záznamy,“ vysvětlil Petráček.

Proces na diecézní úrovni má potvrdit, že osobnost splňuje všechny předpoklady pro beatifikaci. „Zatím nenastalo nic problematického. Budeme se snažit o dokončení v řádu let,“ doplnil postulátor.

Zázrak, který stál faráře život

Takzvaný číhošťský zázrak nepřestává ani po sedmdesáti letech udivovat. Co se 11. prosince 1949 stalo? Při Toufarově kázání o třetí adventní neděli se v malém kostelíku rozkymácel půlmetrový kříž. Pohyboval se za strany na stranu a pak zůstal stát nepřirozeně ohnutý a nakloněný ke kazatelně. Sám farář to nezaznamenal, řekli mu to později ohromení věřící. „Vychýlení křížku vidělo devatenáct svědků, kteří to potvrdili nejen faráři Toufarovi, ale hlavně později vyslýchajícím prokurátorům a za výpovědí si pevně stáli,“ popsal Doležal.

StB Toufara na konci ledna 1950 unesla z farnosti. „ Ve valdických kasematech byl psychicky a fyzicky trýzněn měsíc. Mučila jej sedmičlenná instruktážní skupina Státní bezpečnosti,“ upřesnil Doležal.

Dozorci z něj chtěli násilně vymoci doznání, že se podílel na rozsáhlém církevním spiknutí, řízeném Vatikánem. „I za cenu života si stál na hodnotách jako pravda a integrita, což je důležitější než tělesné přežití,“ vyzdvihl kněze Petráček.

Do Číhoště se farář vrátil pod dohledem StB a v noci, aby mohli filmaři natáčet bez zvědavců. Zuboženého pátera bylo možno použít jen na několika filmových záběrech. Z farnosti jej o několik hodin později odvezli polomrtvého a vrátili do betonové kobky ve Valdicích. „Teprve v sobotu 25. února si vězeňský lékař všimne, že Josef Toufar je téměř mrtvý,“ líčil Doležal poslední okamžiky.

Mezi estébáky zavládne stres, protože Toufar má být hlavní personou v připravovaném monstrprocesu s kněžími. „Vezou kněze do luxusního státního sanatoria pro komunistické prominenty. Tam se ho snaží na poslední chvíli zachránit operací. Josef Toufar paradoxně v den druhého výročí komunistického puče umírá,“ dodal publicista.

Ještě v roce 1950 se rozjíždí takzvaná Akce K, která má zdiskreditovat a zničit církevní řády v Československu. Ve vězení se proměnil také želivský klášter, vzdálený třicet kilometrů od Číhoště. „V našem klášteře bylo v letech 1950–1956 internováno 464 kněží. Museli chodit na nucené práce kolem kláštera, do lesa, na pole, do kamenolomu,“ popsal podmínky převor kláštera Tadeáš Spišák.

Komunisté také šířili stovky kopií filmu Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází, v němž chtěli zdiskreditovat událost, ale paradoxně zesměšnili sami sebe. „Filmaři se tam dopustili řady chyb a nesmyslů. Například nikdy v době adventní není oltář pokrytý květinami. Ve filmu ukazují, jak je údajný systém per a táhel schovaný pod květinami,“ podotkl Doležal.

Ani on dodnes pro úkaz v Číhošti nemá vysvětlení. „Ještě když nebyly přístupné archivy, tak jsem si dlouhá léta myslel, že šlo o provokaci StB. Později jsem zjistil, že se do případu zapojila až v lednu. Došel jsem k přesvědčení, že tam skutečně došlo k něčemu mimořádnému, nadpřirozenému nebo tajemnému,“ dodal.

Číhošť a Želiv spojovalo také Toufarovo přátelství se želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským. Také jej komunisté mučili a po monstrprocesu jedenáct let věznili. Zemřel jedenáctého prosince 1999, přesně půlstoletí po číhošťském zázraku. „V tom vidím možná ještě větší div. Rozhodně pánbůh vložil svou ruku, proměnil to zlo na dobro z té velké tragédie, která se v Číhošti stala,“ poznamenal převor Spišák.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené