Hlavní obsah

Číňan si dá v Praze trdelník a vyfotí se s pandou, to ničí Prahu. UNESCO přitom řeší budovy, říká šéf rozvoje města Boháč

Hostem Výzvy byl ředitel IPR Ondřej Boháč. (Video: Seznam.cz)

25. 10. 2019 18:56

V Praze je blaze. Věta, která už možná dost dobře neplatí. Metropole se v poslední době proslavuje především drahými nájmy a tím, že se nedokáže vyrovnat s pivními vozy nebo koloběžkami v ulicích. A komisaři UNESCO ji nově navíc vytkli, že se nezvládá ani postarat o své památky. Výzvu Seznamu přijal ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč.

Článek

Je Praha stále dobré místo k žití?

Myslím, že stále je, ale máme se sebou co dělat. Musíme se trošku srovnat a zrychlit rozhodování a některé procesy, abychom výzvám, které se na nás hrnou, jako je právě nedostatek bydlení nebo klima, byli schopni rychle čelit.

Jak byste právě to, že v Praze se stále dobře žije, vysvětlil někomu, kdo vám řekne, že ho nájem stojí 20 tisíc, bere průměrný plat, a když večer jde domů z práce, tak se prodírá bandou opilých turistů a jen doufá, že některý z nich nebydlí v bytě v jeho paneláku, který si pronajal přes Airbnb?

To chápu, to jste vyjmenovala vlastně všechna negativa, která se dají v Praze vyjmenovat. Rozhodně se to stává, ale naštěstí to zatím není průměr. Nedostatek bydlení v Praze je veliký problém, my se to snažíme aktivně řešit spolu s politickou reprezentací. V Praze skutečně chybí tisíce bytů, nebojím se říct, že jednorázově až desetitisíce bytů. A pokud ty byty nedokážeme postavit uvnitř města, pokud nedokážeme ta prázdná bývalá nádraží a fabriky opravdu hustě prostavět, tak si zaděláme na veliký problém do budoucna.

Jak daleko jsme od takového velkého problému?

Myslím, že zas tak daleko ne. Jsou to spíš jednotky let. Skutečně potřebujeme jednat hned a vedle toho tady máme velmi komplikovaný systém veřejné správy, který je rozdrobený na strašně moc malých institucí, a každý si k tomu procesu chce říct svoje. My potřebujeme rekodifikaci stavebního práva, aby se ty procesy povolování zrychlily. A potřebujeme, aby stát velkým městům rozvázal ruce a tu ekonomiku podpořil a aby jim umožnil ty problémy, které se na ně valí, rychle a efektivně řešit.

Kdy vidíte, že by se něco takového mohlo skutečně začít dít? Protože politici nám před volbami slibovali, že postaví nové byty, že to vyřeší. A pořád se nic neděje. Nájmy v Praze jsou astronomicky vysoké…

Ono se děje. Je třeba poznamenat, že růst nájmů je trendem, který je globální. Bytové problémy vlastně řeší všechna města. Jenom ty metropole kolem nás je řeší efektivněji. Jediné město, které bylo schopno snížit ceny nájmů, byla Varšava. A to skutečně masivní výstavbou, kterou si my tady nedokážeme vůbec představit. To kdyby se tady dělo, tak tady je zase selské povstání.

Selské povstání? Že by lidé neupřednostnili to, že mohou mít byty?

Ta mentalita je jiná. Lidé, kteří v Praze mají byt, nechtějí, aby tam bydleli další lidé. A je tady nějaký trend urbanizace, lidé přicházejí do města a budou přicházet dál. Je úkolem nás jako Institutu plánování, ale i politiků, toto vysvětlovat a vysvětlovat, proč je nutné stavět a stavět a stavět v tom městě dál, protože jinak se stejně těch problémů nezbavíme, ti lidé sem přijdou a jednou to způsobí třeba nějaké sociální problémy. Takže je to samozřejmě náročné vysvětlovat. Nikdo nechce, abychom mu před domem stavěli další dům nebo aby se nastavovala patra na stávající domy, ale je to téma vážné. A všechny metropole to takhle řeší a musí. Vědí, že je to otázka přežití.

Regulace Airbnb nevyřeší problém s byty

Vy jako muž, který má pod palcem budoucnost Prahy, jak jste úspěšný s tím vysvětlováním a kdy to přejde od vysvětlování k realitě?

My jsme koncepční pracoviště a dáváme doporučení, připravujeme územní plán a podobně, takže není to tak, že bych měl pod palcem rozvoj Prahy a rozhodoval o něm.

Říkám to víceméně ve zkratce, protože to, jak to říkáte vy, je možná až příliš erudované. A myslím si, že si pod tím nikdo nic nepředstaví.

Jasně. My se snažíme ta témata komunikovat, snažíme se to vysvětlovat, snažíme se ukazovat, že to město je nějaký celek, ekonomicky nějak funguje. Pokud chceme dělat velké infrastrukturní stavby, pokud chceme třeba stavět dopravní nebo technickou infrastrukturu, tak je potřeba, když už tam to město investuje, aby to potom využívalo hodně lidí, aby fungovala třeba sdílená ekonomika a další věci. A to všechno je odvozeno od hustoty, od toho, kolik lidí bydlí na jednom hektaru nebo na jednom kilometru čtverečním.

Jak vy se vlastně díváte na sdílenou ekonomiku? Protože jste někde řekl, že Airbnb potřebuje regulaci. Jak se díváte právě na to, jakým způsobem se v Praze právě tento fenomén rozmáhá?

Rozhodně regulaci potřebuje. Nicméně třeba Airbnb není zatím, a myslím, že nikdy nebude, celoplošný pražský fenomén. Pořád se to týká opravdu těch centrálních částí, zejména Prahy 1, začíná se to týkat intenzivně Prahy 2 a Prahy 3. A tam to skutečně městským částem velmi ubližuje a je potřeba s tím nějakým způsobem dynamicky pracovat. Ale i kdybychom vyřešili Airbnb, tak nevyřešíme problémy s byty v Praze. Ten problém je řádově větší, nám chybí desetitisíce bytů.

Vy jste mluvil o tom, že jde o problém Prahy 1, Prahy 2, Prahy 3. Odkud berete ta data, že to je problém jenom těchto tří částí?

Data na to máme, dělaly se na to různé analýzy. Tak ono to je logické. Z původní polohy Airbnb, tedy když já jedu na dovolenou, tak někomu pronajmu byt, se to velmi rychle přesunulo do těžké byznysové roviny, kdy mám byty jenom na Airbnb. A to už je ten jev, který městu škodí, protože my potřebujeme dlouhodobé nájemníky, kteří se s tím městem trošku sžijí, fungují tam, mohou tam vychovávat děti atd. Airbnb – takové, jak bylo původně zamýšleno – je fajn, akorát se to prostě zvrtlo.

A co s tím teď, když se to zvrtlo?

Tak je potřeba najít na to nějakou regulaci, je potřeba říct, že jestli je to tedy standardní ubytování, tak pro to mají platit podobá pravidla jako pro jiné ubytovací provozy, jako jsou hotely a penziony. Tak to prostě je. Jestli to je takhle, tak se to tomu prostě musí adekvátně upravit. A mají se nepochybně regulovat počty Airbnb jednotek, které mohou být v jednotlivých částech města, aby to nebyly jenom Airbnb domy nebo jenom Airbnb čtvrti. K tomu to zatím směřuje. Aby se zcela nezamezilo podnikání, ale klíčové je prostě udržet dlouhodobě žijící lidi ve městě, v centru města. To je základní.

V centru města. Nicméně jak to vypadá, tak památky jsou v centru města v ohrožení, alespoň to tvrdí komisaři UNESCO. Ti řekli, že Praha se o ně nedokáže dobře postarat. Zvažují dokonce, že by je dali na seznam ohrožených památek. Jak se tohle mohlo stát?

No, oni řekli trochu něco jiného. Naopak v té správě UNESCO, četl jsem jak anglickou, tak českou verzi, je konstatováno, že Praha se, co se týče fyzického stavu těch památek jako takových, stará velmi dobře. A jak pražští památkáři, tak Národní památkový ústav v tom skutečně odvádí velmi svědomitou práci.

Ale problém jsou výškové budovy.

Tohle není problém. Ten statut UNESCO je nějak definován a jedním z těch témat je, že mají být chráněny pohledové horizonty z centra měst. A tam už začíná být ten problém, protože zároveň je to město, kde už žijí normální lidé, a ti utekli z toho centra. Tam vzniká konflikt. Ta zpráva UNESCO nezněla tak, že hrozí vyškrtnutí. Je to komise, která sem přijede, my jsme tady s těmi komisaři strávili dva dny a oni pak napíšou nějakou monitorovací zprávu, jak to vnímají.

Praha je „trdelníkovatá“

Takže nás to nemá znepokojovat?

Nás to neznepokojuje. Nenapsali nám, že by nás chtěli vyškrtnout z UNESCO. Napsali nám, že vidí ty a ty problémy. Dali nám nějaká doporučení, jak je řešit, my se k tomu nějak postavíme s ministerstvem kultury a napíšeme jim zpátky a potom se to bude v rámci UNESCO řešit.

Jak se k tomu postavíte? Budou se stavět výškové budovy, nebo se zachová to panoráma?

Ono se to dá spojit. To je ta kouzelná věc na tom všem.

A to komisaři UNESCO vědí, když vám to vyčítají, že se to dá spojit?

Když si vezmete třeba Pankrác, která se tak hodně diskutuje, tam už přece něco stojí. Není tam prázdný horizont, kde bychom my postavili výškovou budovu, tam už něco je. V návrhu metropolitního plánu, kde poprvé město takhle profesionálně zpracovalo celou problematiku vedut, se říká, že ta veduta je třeba z 97 procent rozsahu chráněná a nesmí se doplňovat ničím. V místech, kde už něco stojí, jako je Žižkov nebo Pankrác, je možné to případně doplnit, ale uzavřít to jenom v rámci toho místa. Nikoliv stavět dál nebo zabít celý horizont. A to je téma, které k diskusi je.

To určitě. A na kterou stranu se stavíte vy? Četla jsem diskusi pod článkem České televize a tam spousta lidí říkala: Dobře, my chceme prostě byty. A UNESCO nás nezajímá, nám je jedno, jestli jsme na seznamu UNESCO, nebo ne. Někdo naopak říkal: Už to nebude Praha stověžatá, ale Praha tisíců kanceláří. Tak kde v této debatě jste vy?

Tak dneska to je Praha „trdelníkovatá“.

Musíme s tím něco dělat, než to bude jeden velký trdelník…

No právě.

Anebo jeden velký mejdan.

To, co mě velmi mrzí, je, že v té zprávě UNESCO se řeší budovy nebo to, jestli má budova 65 nebo 70 metrů.

A měl by se řešit trdelník podle vás.

Mělo by se řešit to, co to město dneska skutečně likviduje, protože jestli je něco ohrožením pro identitu Prahy, tak je to ten brutální masový turismus, který se sem dostal. V důsledku to znamená trdelník, komercionalizace a ten turistický ruch, který se natlačil do centra, vyhnal ty lidi. A dneska skutečně člověk, Číňan, si je přijede vyfotit do UNESCO, dá si trdelník, vyfotí se s pandou, tedy s tou už ne, ale najde si něco jiného.

To jste tedy úplně nedotáhli. Nebo vedení magistrátu.

To už se stalo. Ale my řešíme UNESCO jako jakousi značku, jako michelinskou restauraci, což tak je, že je to nějaký elitní klub, ale neřešíme, co to reálně s tím městem dělá.

Staré budovy potřebují nový život

Takže vy byste byl pro nějakou regulaci turistů, protože to už udělala některá evropská města, která dávají i tvrdé pokuty, pokud se tam turisté nedokážou chovat slušně? Například posedávají na fontánách a podobně.

Ano. Jednak je to věcí regulace turistů, protože s tím je potřeba nějak pracovat a nemůžeme to ignorovat, a druhou věcí je snažit se to město proměňovat. Těm starým budovám, které jsou dneska často jenom vnější formy, které jsou opravené, ale mrtvé, se snažit dávat nový život. Nebát se je mírně doplňovat, upravovat, dát jim nějakou novou formu, nový obsah.

Mohl byste říct konkrétní příklad, co byste udělal s nějakou konkrétní budovou?

Ono už se to někde stalo, když si vezmete, tak ve Valdštejnském paláci už těžko budou bydlet Valdštejnové, je tam dneska Senát jako instituce.

Ti by asi koukali, kdyby se tam vrátili Valdštejnové.

Asi by koukali.

S trdelníkem možná.

To asi není ten konkrétní příklad, ale je třeba možné dávat tam nějaké ty byty. Je ale potřeba pečlivě posuzovat, co z těch stávajících budov je ta chránitelná hodnota, co je věc, která se doplňuje a která tomu místu může dát novou funkci. To byla třeba debata o Transgasu, kdy se hodně řešilo, že se má budova zachovat, protože nepochybně má nějakou architektonickou hodnotu. Ale protože vznikla za nějakým účelem a ten účel už přestal existovat, tak by bylo vhodné ji nějakým způsobem konvertovat, upravit, udělat tam nějaké moderní vstupy, těmi ji doplnit, ale zachovat tu původní hodnotu. To zase my už neumíme, protože my to chceme zachovat v té stávající podobě. Jako rezervaci, zakonzervovat to.

To znamená, že tady vyhrává tradicionalismus za starou Prahu?

Je to tak. Ta debata se vede mezi těmi, co říkají: v roce 1992 jsme se zapsali do UNESCO, tak to už musí zůstat, Praha je rezervace, konzervujeme ji, vývoj města skončil. A pak je druhá skupina, která říká: Máte to hezké, ale mrtvé. Je potřeba s tím něco dělat.

A vy jste tady v té debatě na které straně?

Rozhodně na té druhé straně, protože ten život ve městě je to, co ostatně tvoří ty hodnoty, které my tím městem chráníme.

Pojďme se podívat na ten turismus, který Prahu dusí a ničí. Tak jak konkrétně byste zakročil proti turistům? Znamená to, že tady máme turisty, kteří jsou špatní, nebo chceme jiný typ turistů? Protože z turistického ruchu na druhou stranu Praha žije.

Já si myslím, že Praha si to musí trošku srovnat. Není to často na Praze, často jsou to legislativní otázky, ale hlavní město by mělo dostat do rukou nástroje, aby mohlo rychle reagovat na některé negativní jevy. Dneska to moc nejde, řeší se to různými vyhláškami, nařízeními…

Třeba zavedení nočního starosty, to podle vás nepomohlo?

To je měkká forma, ale to město potřebuje mít nějakou rychlou restriktivní vůli, potřebuje být schopno rychle reagovat. Když někde hoří, tak rychle přijedou hasiči, ale my to nemáme. My můžeme dělat různé vyhlášky, ty vyhlášky se projednávají, pak se ta vyhláška vydá, okamžitě se najde nějaká jiná forma, jak ji obcházet. Městská policie, která odvádí nějakou dobrou práci, by se tomu mohla trochu víc věnovat a mohly by se hledat cesty, jak nařízení vymáhat. Město by mělo být efektivnější v určování těch restriktivních opatření.

To nezní příliš optimisticky, říkáte není to tady, nejde to, když se to udělá, tak to nějakým způsobem stejně obejdou”.

Optimistické to není, ale myslím, že jsou cesty, jak toho dosáhnout. Ta cesta je primárně zjednodušení řízení toho města. Někde jsem říkal, že když si srovnáte kompetence pražského primátora a bratislavského primátora, tak bratislavský primátor je diktátor.

Pan Hřib je podle vás co?

Pan Hřib je primátor, ale pan primátor Matúš Vallo je přímo volený primátor, má kompetence, také má zastupitelstvo, které mu schvaluje rozpočet atd., ale jinak v té denní exekutivě rovnou dává pokyny.

Takže pan Hřib je spíš taková symbolická funkce?

Pan primátor pražský musí přesvědčovat svoje kolegy nebo kolegy v koalici, aby mu schválili věci, na kterých se v koaliční smlouvě dohodli. A to není o tom, že by se nesnažili. Všichni tam opravdu makají.

Takže aby byla Praha lepší město, tak to znamená, že se musí zjednodušit řízení města?

Ano, stoprocentně. Primátor musí dostat do ruky volant.

To je ale běh na dlouhou trať.

Myslím si, že nám to vyhovuje. Protože Praha reálně dneska funguje spíš jako taková konfederace městských částí, ale ne jako jedno město.

Takže to znamená, že primátor má takovou řadicí páku a přesouvá rychlost podle toho, co mu kdo schválí?

Ano, dejme tomu. Dá se to připodobnit k různým věcem, ale rozhodně nemá tu exekutivní kompetenci, jako mají všichni primátoři v metropolích okolo nás.

Vidíte tady tu politickou vůli, že by se to zjednodušilo a měli jsme tady primátora diktátora? Abychom ho měli jako slovenského primátora…

Nechci primátora diktátora. Já jsem to říkal jenom ve srovnání. Jestli je politická vůle, nebo není, to nevím, ale z toho, jak vidíte to město fungovat, tak já si myslím, že je to nutnost, aby Praha vůbec přežila, aby opravdu byla schopná těm globálním výzvám, jako je bytová krize nebo klima, vzdorovat.

Masový turismus musí z centra

Vy jsme mluvil o tom, že Prahu nějakým způsobem dusí turisté. Jak by měl vypadat turistický ruch v Praze? Měli bychom omezit počet turistů, kteří sem přijedou, nebo sem spíše lákat turisty, kteří budou chodit po památkách, a ne barech a nebyl to jeden velký mejdan nebo rozlučka se svobodou?

Myslím si, že vedle těch restrikcí, o kterých jsme mluvili, je potřeba hledat i ty pozitivní, motivační cesty. A tou klíčovou je vytvářet v Praze nové hodnoty, které nebudou lokalizovány jenom v centru kolem Karlovy ulice a Pražského hradu, a ten turistický tlak, který dneska je extrémně soustředěný do jednoho bodu, tak roztáhnout do toho města. A to je možné dělat. Vezměte si, kolik turistů se jezdí dívat na Tančící dům.

A také je spousta turistů, kteří se sem jezdí dívat na pivní vozy nebo na koloběžky.

Ten trávník kolem Tančícího domu je úplně vydupaný, protože se u toho každý fotí, ale to je jiná věc. My jsme nic jiného od té doby nevytvořili, kdoví jestli bychom dneska povolili Tančící dům. Já myslím, že reálně ne. Nejsme v tom nastaveni. Přitom myslím, že se máme nebát vytvářet ty velké hodnoty, nějakou filharmonii, nějakou moderní citlivou architekturu, abychom ten tlak roztáhli, a to sem pozve nové turisty. To, že jsme v UNESCO, ne. UNESCO je prostě brand, který dneska následuje masový turismus, a to není příklad jenom Prahy.

Takže by Praze nakonec mohlo pomoci, pokud by na seznamu UNESCO nebyla, protože by se sem turisté nejezdili fotit s každou památkou?

Já toto dovozovat nechci, nemyslím si, že to tak úplně je. Jenom se máme nebát pojmenovat co to způsobuje a třeba to UNESCO sdělit. Nejenom přijímat tyhle krizové zprávy: Pozor, vyškrtneme vás, ale sdělit jim – podívejte se, nám tohle způsobuje takový problém, pojďte nám to pomoci vyřešit. Protože v tomto, co tady tu Prahu objektivně ničí, jste nám nedali ani jedno doporučení. A jestli je centrum města mrtvé a odešlo z něj od revoluce 20 tisíc lidí, to je daleko větší problém než to, jestli má dům na Pankráci 50 nebo 60 metrů.

Ještě mě zajímá poslední věc. Vypadá to, že politici v této zemi mají velké stavební plány, prezident chce kanál Dunaj–Odra–Labe, premiér Andrej Babiš má zase velký sen postavit vládní čtvrť. Je to reálné a pomohlo by to Praze?

Jestli by vládní čtvrť pomohla Praze? To je otázka. Já si myslím, že to jednání je teď už hodně v politické rovině. Rozhodně v Letňanech je stanice metra, kolem jsou pole. Máme metro v poli, proto jsme metropole a tam je prostor, kde se má postavit kus města. Úplně si nemyslím, že je vhodné, aby se tam postavila nějaká monofunkční nebo uzavřená čtvrť, ale dá se tam najít nějaký způsob soužití, že tam bude plnohodnotná čtvrť, kde budou bydlet lidé a třeba pracovat úředníci.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené