Hlavní obsah

City zničili United, Vydra obral Chelsea a Souček a spol. zdolali Liverpool

Foto: Profimedia.cz

Bernardo Silva slaví svou trefu do sítě Manchesteru United. Citizens městské derby opanovali rozdílem třídy.

Reklama

8. 11. 13:00

Citizens se ani nenadřeli a svého městského rivala zašlapali do země. Chelsea a Liverpool, tedy další konkurenti v boji o titul, zaváhali. A prsty v tom měli v obou případech čeští reprezentanti. Víkend s Premier League nenudil.

Článek

Domácí Manchester United v prestižním derby nepředvedl prakticky vůbec nic. A to ani směrem dopředu, natož v defenzivě. Citizens nepotřebovali k jedné ze svých historicky nejpohodlnějších výher nad městským rivalem podat ani nikterak oslnivý výkon.

Svěřenci Pepa Guardioly jednoduše odehráli další standardní utkání, jemuž po celých 90 minut sebevědomě dominovali. Kdo se naivně těšil na tradičně vyrovnané a vyhrocené derby, po závěrečném hvizdu musel uronit slzu.

Byli jsme svědky zápasu, do kterého duchapřítomně nastoupili pouze hosté. Borci v bleděmodrých dresech od samého začátku diktovali tempo hry, rozdávali konstruktivní přihrávky jeden druhému a jako řetězová lavina se valili do vápna domácích se snůškou nebezpečných centrů. Citizens postavili svou taktiku ve finální fázi především na poctivém centrování, a to i v případech, že v pokutovém území soupeře čelili výraznému početnímu přečíslení. A vyplatilo se. Eric Bailly, stoper domácích, si jeden z řady prudkých centrů srazil do vlastní branky sám.

„Hráči United na mě svým pohybem působili spíš jako manekýni,“ popsal trefně Jack Pitt-Brooke pro The Athletic.

Jenže až druhá branka Citizens dokonale ilustrovala zmar domácích a současnou herní nadřazenost hostí. Těsně před poločasovým hvizdem si Citizens vyměnili během jediného útoku celkem 25 přihrávek, posléze udeřili. Luxusní křižný pas Joãa Cancela, jemuž obrana United staticky přihlížela, zakončil Bernardo Silva pohotovým způsobem.

Když se ohlédneme do nedávné historie, United pod vedením Oleho Gunnara Solskjaera dokázali svého úhlavního soka porazit třikrát, a sice pokaždé s taktickým záměrem spoléhajícím se na pevnou obranu a rychlé smrtící protiútoky. Jenže k něčemu podobnému se bezradní domácí v sobotu ani náznakem neměli. Celé ofenzivní snažení United nejlépe dokresluje statistický údaj, který prozradil, že domácí vyslali více nahrávek na nebohého De Geu, tedy vlastního brankáře, než střel směrem na branku Citizens.

S přihlédnutím k faktu, že Citizens si několikrát vylámali zuby na skvěle chytajícím španělském brankáři a že vcelku nepochopitelně nebyla odpískána penalta za jasný faul na Gabriela Jesuse ve druhé půli, United si mohou oddychnout, že neutrpěli další ostudný debakl.

Z pověstného Old Trafford, domova United, už nejde žádný strach. Dříve se soupeřům mnohdy rozklepala kolena ještě před výkopem a hosté prohrávali už v útrobách stadionu. Všechno nasvědčuje tomu, že kouzlo „Divadla snů“ se kamsi vytratilo. V kalendářním roce 2021 se hráčům United „podařilo“ podlehnout už osmi soupeřům v domácím prostředí, což je vyrovnání dosavadního nelichotivého rekordu z roku 1989. V tomto ligovém ročníku obdrželi United v šesti domácích zápasech už 11 gólů, což je jejich nejhorší bilance od roku 1976.

To Citizens, jako by snad ještě chtěli dvojitou čarou podtrhnout svou nadvládu, v zápase dokonce ani jednou nevystřídali. Na lavičce tak zůstali vysedávat borci jako Jack Grealish (historicky nejdražší posila Manchesteru City), Riyad Mahrez nebo Raheem Sterling. I přes fakt, že Guardiola svůj tým jakkoliv personálně neoživil, Citizens zkompletovali během druhého poločasu více přihrávek než United za celý zápas.

Jak Vydra okradl Chelsea

Utkání mezi domácí Chelsea a hosty z Burnley mělo dle nejrůznějších předpokladů divákům nabídnout kanonádu Bluesmanů. Namísto toho jsme sledovali festival neproměněných šancí a bombardování ochozů nepřesnými projektily z kopaček domácích. Co nepochytala tribuna Stamford Bridge, o to se postaral spolehlivý Nick Pope, bezesporu klíčový muž Burnley.

Když poslal Chelsea do vedení Kai Havertz, nic nenasvědčovalo tomu, že urputně bránící hosté dokážou vývoj zápasu jakkoliv zvrátit. Jenže po střele Blues s pořadovým číslem 20 se na trávníku dokonale zorientoval střídající žolík hostí Matěj Vydra, který se tváří v tvář Mendymu nezalekl své příležitosti a s přehledem proměnil. Rázem svítilo nějakých 15 minut před koncem na tabuli skóre 1:1.

Branka českého reprezentačního útočníka proti jednomu z hlavních kandidátů na mistrovský titul představuje skvělý počin sama o sobě, ale s přihlédnutím k dosavadnímu defenzivnímu rekordu Chelsea je to celé ještě o něco impozantnější. Jednalo se totiž teprve o čtvrtou branku, kterou skvěle organizovaná Chelsea po 11 ligových kolech obdržela.

„Hráli jsme vynikající zápas. Samozřejmě jsem nespokojený. Jsem přesvědčený, že pokud bychom odehráli 100 takových utkání, vyhrajeme 99krát. Jenže dneska se to prostě nepodařilo. Měli jsme vstřelit druhý gól a rozhodnout,“ prohlásil zklamaný Thomas Tuchel, kouč Bluesmanů.

Chelsea proti Burnley vyslala celkem 25 střel, což je podle Opta Joe nejvíce pokusů v jediném zápase, které Chelsea za posledních 6 let dokázala vyprodukovat. Jenže pouze 4 střely mířily mezi tři tyče Popea. Vynucená absence Romela Lukaka a Tima Wernera, tedy ofenzivních lídrů Blues, se na domácích jednoznačně podepsala. Ale na kolena se srazili domácí podle Tuchela vlastní vinou.

„Měli jsme je tam, kde jsme chtěli, ale nedokázali jsme rozhodnout. Nechali jsme si ukrást bod svým vlastním nedůrazem,“ dodal Tuchel.

Kladivo na favority

Podle přidělených bodů ve virtuální hře Fantasy se stal Trent Alexander-Arnold, pravý krajní obránce Liverpoolu, mužem zápasu. Ačkoliv figuruje i v mé sestavě, dovolím si nesouhlasit. Pravda, Alexander-Arnold zaznamenal nádhernou vyrovnávací trefu z přímáku a asistenci na branku střídajícího Divocka Origiho, jenže jakožto krajní obránce mnohdy zcela fatálně chyběl při plnění defenzivních povinností. Univerzální pravidlo obránců zní: dozadu musíš, dopředu můžeš. A to se rozhodl Trent po většinu zápasu ignorovat.

Stejně jako pravý bek Reds i zbytek hostujícího mužstva povolil výtečně organizovaným domácím až příliš snadný přechod do útoku. Středová formace Liverpoolu nedokázala zadržet přímočaré nájezdy Hammers a obranná čtveřice se zase nedokázala držet dostatečně kompaktně při sobě. A pro takové případy je současný tým West Hamu, jenž se prezentuje expresními protiútoky, jako stvořený.

Kladiváři uštědřili Liverpoolu první porážku po dlouhé sérii 26 soutěžních zápasů, a uťali tak jejich nejdelší šňůru neporazitelnosti od roku 1893. Obzvlášť sladké vítězství jistě náležitě oslavil David Moyes, kouč West Hamu. Moyes má za sebou vydařené angažmá v Evertonu, tedy u městského rivala Reds, ale také relativně nepovedené v Manchesteru United, největšího anglického soupeře Reds v počtu nasbíraných trofejí. Za předchozích 14 vzájemných měření sil s Liverpoolem Moyes neokusil jedinkrát chuť triumfu, což se s přispěním Součka a spol. konečně podařilo.

Hammers se v posledních měsících svými výkony přidali k absolutní fotbalové špičce, což dokládá i fakt, že v kalendářním roce 2021 jim náleží v tabulce počtu získaných bodů v Premier League hned třetí příčka za Chelsea a Manchesterem City, tedy posledními finalisty Ligy mistrů.

Liverpool v Lize mistrů letos válí, ale po středečním deklasování Atlétika Madrid si vybral svůj slabší den. „Přišlo mi, že jsme ztratili trpělivost. V rozhodujících momentech nám chyběl klid na kopačkách,“ hodnotil překvapivou porážku Jürgen Klopp, kouč hostujícího celku. Klopp si také postěžoval na chybné rozhodnutí sudího Craiga Pawsona, jenž podle německého trenéra měl v prvním poločase vyloučit domácího Aarona Cresswella za nešikovný zákrok a nařídit faul na brankáře Alissona Beckera při první brance Hammers.

Když navážeme na Kloppova sebekritická slova, Reds obdrželi od svého soupeře možná až nečekaně tvrdou lekci z game-managementu, tedy jakési univerzální schopnosti dovést zápas do vítězného konce, které se svěřenci Davida Moyese naučili během posledních dvou sezon. Plán domácích byl založen na maximální efektivitě, vždyť Hammers kontrolovali hru s balonem na kopačkách pouhých 31 procent času. Na držení míče se ale fotbal nikdy nehrál a dnes má větší šanci na úspěch vždy ten organizovanější tým.

Řežba v Goodison Parku

Conteho ligová premiéra na lavičce Spurs dopadla v rámci možností ještě dobře. Hosté v utkání, které chvílemi vypadalo spíš jako horor druhé kvalitativní kategorie, nedokázali svého soupeře prakticky ničím zaskočit. Totéž ovšem dokonale vystihuje i celkový dojem z herního projevu domácího mužstva. Oba celky se vzájemně neutralizovaly svou agresivitou ve středu pole, tedy v místech, která svou atmosférou připomínala více než zápas Premier League spíš jakousi bitevní vřavu s rozesetými minami. Jakkoliv se jeví brutálně celková bilance 30 faulů a jedné červené karty, v součtu jde o poměrně shovívavé skóre.

Když už se někomu z odvážných borců podařilo průbojně překročit středovou formaci, zrada nastala při řešení finální přihrávky, potažmo v samotné koncovce. „Myslím, že jsme udělali příliš mnoho chyb při přechodu do útoku, který postrádal přesnost. Pokud bychom dokázali některé kolmice dostat za jejich obranu, šancí bychom si vypracovali dost,“ řekl Conte, čerstvě angažovaný kouč Spurs.

Spurs se „podařilo“ poprvé od doby, kdy se taková data zaznamenávají (2003/04), nevystřelit na branku soupeře ve dvou po sobě jdoucích ligových utkáních. Dohromady čeká Tottenham v lize už 227 minut na gól. Na druhou stranu ukázal jistou organizovanost, kterou pod Santem leckdy postrádal. Hráči se rvali o každý balon a naznačili chuť se pro tým vydat. Nicméně Conteho, který během zápasu skákal za postranní čarou jako smyslů zbavený, čeká v severolondýnském klubu obří porce práce.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované