Hlavní obsah

Dánsko se omluvilo za násilnou převýchovu grónských dětí

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační fotografie.

Reklama

9. 12. 2020 18:38

Na počátku 50. let minulého století v rámci sociálního experimentu Dánsko násilně poslalo grónské děti na převýchovu, což většině z nich zničilo život. Po 70 letech se za tento krok omluvilo.

Článek

Po 70 letech se po neúspěšném experimentu dánská premiérka Mette Frederiksenová omluvila 22 dětem, které se staly hlavními aktéry sociálního experimentu tehdejší dánské vlády. „Nemůžeme změnit to, co se stalo. Ale můžeme převzít odpovědnost a omluvit se těm, o něž jsme se měli starat, ale neudělali jsme to,“ řekla Frederiksenová. Dodala také, že každému ze šesti dosud žijících dětí zaslala dopis s „bezvýhradnou a dlouho očekávanou omluvou jménem Dánska“. Premiérka Frederiksenová také dodala, že případ sleduje již mnoho let a tato lidská tragédie ji hluboce zasáhla. Současný grónský předseda vlády Kim Kielsen v reakci na to zdůraznil, že dnes si jsou dánští a grónští obyvatelé rovni.

Byl to rok 1951, kdy skupina inuitských dětí z arktického ostrova Grónsko byla odebrána ze svých rodin a převezena na převýchovu do Dánska. Podle ambiciózního planu dánské vlády se z nich měli stát plnohodnotní dánští občané, kteří by následně pomocí získaných zkušeností přispěli k modernizaci Grónska, jež tehdy bylo dánskou kolonií. Hlavním zaměstnáním místního obyvatelstva byl rybolov, skoro nikdo z nich nemluvil dánsky a ostrov čelil nákaze tuberkulózy.

Dánské úřady tak rozhodly o modernizaci pomalu se rozvíjejícího Grónska a nařídily místním kněžím, aby našli intelektuálně nadané děti ve věku od šesti do deseti let, z nichž v Dánsku vychovají „nové pokolení Gróňanů“. Úkolem úředníků bylo přesvědčit rodiče, aby své děti poslali na půl roku do Dánska, kde by je čekala lepší budoucnost a kvalitní vzdělání, píše BBC. Jenže mnohým z nich tento experiment zničil život. 16 dětí se po návratu do Grónska dostalo do sirotčince a ztratilo kontakt s vlastními rodinami. Podle BBC pracovníci organizace Červený kříž byli přesvědčeni, že by děti po pobytu v Dánsku neměly zůstat se svými rodinami kvůli špatným podmínkám. Většina z nich po návratu do rodného prostředí měla také jazykové potíže a mnohé zažívaly pocit ztráty a nedostatek víry v sebe sama.

Na palubě lodi MS Disko, která v květnu 1951 vyplula z města Nuuku a měla přepravit grónské děti do Dánska, byla také sedmiletá dívka Helene Thiesenová. „Byl to krásný letní den, kdy se v našem domě objevili dva dánští pánové,“ popisuje onen osudný den Thiesenová, která tehdy žila se svou matkou v hlavním městě Grónska.

75letá žena vypráví, že nehledě na odpor matky se ji Danové snažili přesvědčit, aby poslala svou dceru do Dánska. „Stále na ni tlačili a říkali, že je to jen na šest měsíců,“ dodává Thiesenová. Po opakovaném nátlaku matka Heleny, která zůstala po smrti svého manžela sama se třemi dětmi, na experiment kývla. Na otázku, kam jede a proč ji jako malou holčičku nechává odejit, říkala, že Dánsko je „rájem“ a že tam musí jet. „Nemusíš být smutná,“ vzpomíná na slova maminky Thiesenová. Teprve v roce 1996, když jí bylo 52 let, Thiesenová zjistila, že byla jedním z účastníků dánského experimentu.

Podle jejích slov se kvůli tomu cítila velmi zmatená. „Nikdy nepochopím, jak z nás mohli udělat experiment,“ přiznává. V reakci na omluvu dánské vlády však radost netají. „Ulevilo se mi, že jsme se konečně dočkali omluvy. Je to pro nás velmi důležité. Bojuji za to od roku 1998,“ sdílela své pocity Thiesenová.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované