Článek
„Než sestřin přítel Zygmunt počátkem 50. let předal tento deník mojí mámě, neměla jsem tušení, že si ho Renia vedla,“ líčí v knize Reniina mladší sestra Ariana, která se pokusila vzpomínky na válku vytěsnit a deník zaklapla na desítky let do bankovního sejfu nedaleko svého newyorského bytu. „Nedokázala jsem si ho přečíst, bylo by to pro mě příliš emotivní,“ přiznává Ariana, jíž se podařilo válku přečkat a začít žít pod novou identitou.
Reniin deník je unikátním svědectvím o životě během holokaustu. Paměti mladé básnířky, prozářené v temné době světlem její první velké lásky, jíž byl Zygmunt Schwarzer, se ke čtenářům dostaly až po sedmdesáti letech od jejich vzniku. V Česku knihu vydává nakladatelství Zeď, které redakci poskytlo některé z unikátních dobových fotografií Renii Spiegel.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/SxqBBL.jpeg?fl=cro,0,0,1264,888%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Renia Spiegel byla dívka s jasným literárním i básnickým talentem.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/HnOBBM.jpeg?fl=cro,0,0,1204,898%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Renia s maminkou Różou v Přemyšli kolem roku 1939. Tedy ve dnech, kdy si nacistický plán vyhlazení evropského židovstva nikdo neuměl ani představit.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/g3UBBN.jpeg?fl=cro,0,0,1506,1156%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Sestry Renia a Ariana při hře v řece Dněstr, snímek přibližně z roku 1935. O šest let mladší Reniina sestra byla před válkou v Polsku známá jako dětská herečka a také jako „polská Shirley Temple“. Snila o kariéře filmové hvězdy. Během války se jí povedlo setkat se s matkou ve Varšavě, obě přijaly křest a žily pod jmény svých zachránců. Většinu života prožila pod jménem Elizabeth Bellak Leszczyńská.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/fIIBBO.jpeg?fl=cro,0,0,1369,881%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Renia na loďce na řece Dněstr v Zaleszcyki přibližně 1936.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/CVuBBP.jpeg?fl=cro,0,0,1140,874%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Ariana úplně vlevo a Renia v tmavých šatech uprostřed na vinohradu Lesieczniki v roce 1937.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/MZaBBQ.jpeg?fl=cro,0,0,1322,821%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Renia vpravo se sestřenicí Lilou na snímku z poloviny 30 let.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/1duBBR.jpeg?fl=cro,0,0,954,899%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Sestry Ariana a Renia s maminkou Różou na vinici v oblasti Zaleszcyki. Rok 1935 nebo 1936.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/5riBBS.jpeg?fl=cro,0,0,860,1327%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Róża a Renia v Přemyšli kolem roku 1939 před vypuknutím války.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/qfGBBT.jpeg?fl=cro,0,0,1628,1091%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Ariana s maminkou ve Varšavě v Hotelu Europejski, kde Róża pracovala, zřejmě rok 1943.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/RonBBU.jpeg?fl=cro,0,0,900,900%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
„Moje krásná sestra byla zavražděna 30. července spolu se Zygmuntovými rodiči. Někdo je udal: v podkroví činžovního domu pana Goligera se ukrývají tři Židé. A když se gestapo dostalo dovnitř, Reniu a Zygmuntovy rodiče vyvlekli ven a zastřelili,“ vzpomíná Ariana Spiegel, kterou se Zygmuntovi podařilo z ghetta vyvést.
Renia Spiegel (1924-942)
* Narodila se ve východním Polsku, deníček si začala psát v lednu 1939 ve věku patnácti let.
* Když vypukla válka, žila i se svou mladší sestrou v Přemyšli u babičky a dědečka. Válka ji oddělila od matky. Město nejprve obsadili Sověti a dospívající dívka pocítila komunistickou brutalitu. Když Německo rozpoutalo válku se Sovětským svazem, obsadili nacisté i Přemyšl. Pro Židy nastala doba temna. Bylo vytvořeno ghetto.
* V létě 1942 byla Renia nucena se začít ukrývat, aby se vyhnula likvidaci ghetta – deportacím do vyhlazovacích táborů. Jen o pár dní později nacisté její úkryt objevili a zastřelili ji, bylo jí čerstvě osmnáct let.
Zygmunt Schwarzer (1922-1992)
* Reniina osudová láska, jehož srdcervoucím výkřikem zápisky končí: „Tři výstřely! Tři životy ztraceny! Vše, co teď slyším, jsou jen výstřely! Výstřely!“
* Zygmunt šoa přežil, emigroval do USA, stal se lékařem a založil rodinu. Na Reniu ovšem nikdy nezapomněl.
* Když ukončil svou úspěšnou pediatrickou praxi na Long Islandu a odešel do důchodu, vytvořil ve sklepě svého domu prostor pro Reniin deník. Okopíroval si všech jeho sedm set stránek a pečlivě je rozprostřel, jako by to byl poklad. Každých pár dní nebo nocí se do sklepa vydával a četl si a stránky studoval za dohledu fotografie Renii, kterou si pověsil na zeď.
* Jeho syn Mitchell řekl, že čas strávený tam dole byl pro otce takřka duchovním prožitkem, jako by Renia byla jeho múza.