Hlavní obsah

Děti ukradla tajemná sekta. Hlásá, že rodiče jsou nástrojem satana

Foto: Seznam Zprávy

Tito tři mladí lidé vyprávějí, jak byli ukradeni rodině, přátelům i sami sobě. A rodiny popisují, jaké to je o ně přijít.

Reklama

25. 10. 10:28

Zpovědi několika zoufalých rodičů, kterým tajemná jihokorejská sekta odloudila děti.

Článek

Manželé Pokorní si vymínili, že se potkáme právě zde. V prázdné indické restauraci, daleko od jejich domova, kde se drbů nebojí.

„Dcera nás považuje za nepřítele. Ba co víc, za nástroj satana,“ začíná potichu maminka Markéta. „Polehoučku kolem ní našlapujeme a radši se moc nevyptáváme, abychom o ni nepřišli úplně.“

Otec Petr je ráznější: „Bez výčitek nám lže, protože ji to učí. Důvěra mezi námi je dost poškozená.“

Pokorní žijí v malé obci ve východních Čechách. Jsou věřící. Pravidelně chodí do místního kostela a nechtějí, aby se o jejich trápení kdokoliv z okolí dozvěděl. Cítí stud.

K víře v Boha vedli i své děti, ale před zhruba půldruhým rokem se soužití ve víře pokazilo. Pětadvacetiletá dcera Klára, která studovala vysokou školu v Praze, přestala jezdit domů a komunikaci s rodinou zásadně omezila.

Pokorní teď už vědí, že se oni i jejich Klára stali obětí tajemné jihokorejské sekty, která verbuje právě věřící mladé ženy a postupně je lží a manipulacemi odvádí od rodin a všech blízkých. Hlásá, že rodiče, partneři a přátelé jsou nástrojem satana.

„Členové Sinčchondži radikálně mění svůj způsob života. Zpřetrhají přirozené sociální vazby s rodiči, s partnery nebo s přáteli a absolutně se oddají hnutí,“ shrnuje jednu z hlavních hrozeb sekty Sinčchondži přední religionista Zdeněk Vojtíšek. (Rozhovor s ním jsme zveřejnili v minulých dnech).

Jak to vypadá, když někdo sektě propadne, popisuje v indické restauraci daleko od bydliště Markéta Pokorná.

„Najednou nepřijela ani na svátky, ani na oslavu narozenin nejmladšího sourozence,“ říká o dceři Kláře. „Na manželovy kulatiny zůstala jen přes noc a brzy ráno opět mizela do Prahy.“

Na to, proč nemůže s rodinou zůstat déle, si prý vždycky našla nějakou výmluvu. I sourozenci si začali stěžovat. Klára jim přestala brát telefony, na zprávy odpovídala s několikadenním zpožděním a setkat se s ní osobně bylo najednou složité.

Pokorní začali být nervózní. Klára jim začala lhát. Tvrdila, že je v práci nebo ve škole, ale nebyla to pravda. Odmítala mluvit o tom, kde, jak a s kým tráví čas. Takhle to trvalo měsíce. „Vůbec jsme nevěděli, co se děje a jak to řešit,“ shrnuje její máma.

Fotogalerie: Tajný archiv bývalé členky sekty Sinčchondži

Stejnou zkušenost jako Pokorní má i paní Pavlína. Také věřící křesťanka. Chování jejího dvacetiletého syna se změnilo minulou zimu.

„Najednou jako bychom ho začali ztrácet. Všechny koníčky i škola šly stranou. Měli jsme strach. Nevěděli jsme, co se to děje.“ Přitom do té doby měli prý dobrý, vřelý a otevřený vztah.

Matka Pavlína vypráví, jak začal chodit domů pozdě v noci. Otázky, co celé dny a večery dělá, odbýval mlčením, polopravdami nebo jen odsekával. Prostě se prý jen procházel Prahou. Sem tam ale utrousil, že chodí kamsi studovat Bibli. Víc odmítal prozradit.

„Chce se vám brečet bezmocí, ale namísto toho se musíte tvářit spokojeně, aby nedošlo ke konfliktu a nevyhrotilo se to,“ shrnuje martyrium kolem ztrácejícího se syna Pavlína.

Po stopách sekty se vydal reportér Seznam Zpráv. Podívejte se, co o ní zjistil

Václavské náměstí v únoru 2018. Jediný případ, kdy sekta skrývající se v domě na pražské Palmovce vystoupila na veřejnosti. Pusťte si reportáž Jana Nováka. (Video: Jan Novák)

Jak obě rodiny poznaly, kdy přišel zlom?

Pokorní to vědí přesně. Vloni v zimě. Měli jet na společnou rodinnou dovolenou, ale den předtím jim dcera napsala, že jí není dobře, že nikam nejede a vypnula si telefon.

Rodiče ihned vyrazili do Prahy. „Chytila se špatné party? Drogy?“ napadlo otce Petra.

V pražském bytě vysokoškolské studentky nikdo. Spolubydlící jim prozradily, že dcera Klára je řadu měsíců uzavřená. Domů moc nechodí. Jen v noci. „Poprvé jsem na vlastní kůži poznala, co znamená rčení zkoprnět strachem,“ vzpomíná Markéta.

Zkusili ji najít v práci. Ani tam nepochodili. Klářina nadřízená konstatovala, že jejich dcera prošla zvláštní proměnou: mluví o nějakých biblických kurzech.

Tehdy poprvé zaslechli slovo sekta. „Holka z křesťanské rodiny, že by se nechala zlákat sektou? To byl totální šok,“ říká Petr.

Matce Pavlíně pak vše docvaklo minulý rok v prosinci, když slyšela o jihokorejské sektě v médiích. „Najednou mi to všechno zapadlo do sebe. Jak se syn odcizil, proč citoval verše z knihy Zjevení a i všechny ty lži. Mísily se ve mně pocity strachu, vzteku a sebeobviňování. Nejhorší ale bylo, že jsem nevěděla, co s tím dělat,“ krčí rameny.

Fotogalerie: Sekta vystoupila z úkrytu. Protest na Václavském náměstí v únoru 2018

Před jihokorejskou křesťanskou sektou Sinčchondži varují znalci i média už několik let. V České republice naverbovala už desítky, možná stovky mladých lidí, především žen.

Religionista Zdeněk Vojtíšek slyšel vyprávění desítek zoufalých lidí jako jsou Pokorní a paní Pavlína, kterým sekta zničila vztahy. Proto pro ně na husitské teologické fakultě, kde působí, pořádá setkání. Společně si vyměňují zkušenosti a získávají tak alespoň kusé informace o tom, co se vůbec v sektě děje.

„Když například konvertujete k hnutí Hare Krišna a změníte svůj životní styl a vidění světa, tak partneři, přátelé nebo rodiče nemají pochybnost o tom, že jste v hnutí Hare Krišna. Leccos si mohou o hnutí přečíst, zavolat představitelům hnutí nebo navštívit jejich chrám. V Sinčchondži nic takového není. Vše je obestřeno tajemstvím,“ vysvětluje vysokoškolský pedagog.

Foto: František Vlček / MAFRA / Profimedia, Profimedia.cz

V biblických kurzech je opakováno, že vše mimo Sinčchondži je špatné. Že například rodiče, partneři a přátelé, kteří je odvádějí od víry, jsou nástroji satana. To říká o nebezpečí jihokorejské sekty Sinčchondži religionista Zdeněk Vojtíšek.

Přívrženci jihokorejské církve Sinčchondži věří v blížící se apokalypsu. Vzývají svého vůdce devadesátiletého Man-hee Leeho, který se prohlásil za anděla pravdy a ztělesnění druhého příchodu Krista. Hnutí má vyhraněné vidění světa. Buď člověk dojde spásy se Sinčchondži, nebo zemře v ohnivém jezeře, kde hoří síra. V Jižní Koreji i jinde ve světě se na Sinčchondži pohlíží jako na sektu. Jejich přívrženci tvrdí, že jsou pronásledováni a svou totožnost proto musí tajit.

Zdeněk Vojtíšek s tím ale nesouhlasí. Podle něj to je strategie, jak se víc vymezit vůči okolnímu světu, izolovat se a přimknout k sobě. „Oni potřebují udržovat horkou provozní teplotu, aby lidé, kteří jim jsou naprosto oddáni, pro ně pracovali 24/7 a byli z nich nadšení misionáři.“

A to je přesně to, z čeho má momentálně Pavlína strach. „Mám takový pocit, že syn láká do sekty někoho dalšího z okruhu dětí našich rodinných přátel,“ sděluje své obavy. „Nechci, aby si naši kamarádi procházeli tím samým, co my. Ale současně nevím, jak tomu zabránit a co s tím dělat.“

Manželé Pokorní párkrát na dceru zatlačili a konfrontovali ji s podezřením, že je v sektě Sinčchondži. Dopadlo to špatně. „V tu chvíli se to tak vyhrotilo, že se před námi úplně skryla,“ popisuje Markéta jednu z nejtěžších chvil, kterou zažila.

„Žijeme ve strachu. Víme, že stačí, aby si vyměnila SIMku v telefonu nebo se přestěhovala a my ji můžeme zcela ztratit.“ Co dál? Nic. Změnili strategii. Petr doufá, že Klára jednou prozře a ze sekty odejde. „Do té doby kolem ní jen opatrně našlapujeme a snažíme se nic nehrotit. Víc dělat nemůžeme.“

Jména a reálie jsme na přání rodičů, kteří redakci svěřili svůj příběh, změnili. Obávají se , aby se jejich vztahy s dětmi ještě více nezhoršily. A také toho, jak by na jejich potíže reagovalo okolí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené