Hlavní obsah

„Dodnes nemohu slyšet ruštinu.” Žena, po které stříleli u rozhlasu, ukazuje unikátní záběry ze srpna 1968

Padesát let schovávaný poklad. Podívejte se na „Černou kroniku 1968” Mileny Wilhelmové. (Video: Václav Dolejší, Seznam.cz)

Padesát let po sovětské okupaci důchodkyně vytáhla knihu plnou fotografií, které pořídil její manžel před Českým rozhlasem.

Článek

Milena Wilhelmová stojí před domem na rohu Vinohradské ulice, kousek od budovy Českého rozhlasu. Ukazuje své vnučce Sáře dveře, které jí v srpnu 1968 zachránily život.

„Tady jsme s dědou utíkali po chodníku. A tamhle na rohu stál nějaký ruský maník se samopalem. My jsme si ho hned nevšimli. Najednou po nás začal střílet. Naštěstí nám tady lidé otevřeli dveře a rychle vtáhli dovnitř,“ vzpomíná osmasedmdesátiletá žena.

Ukazuje také, kudy jezdily tanky, jejichž rachot vzbudil celý dům kolem čtvrté hodiny ráno osudného 21. srpna 1968. A kde pak lidé bránící rozhlas převrátili autobus jako barikádu před okupanty. Právě tady na ulici, kde se odehrávalo největší drama a zemřelo 17 lidí, tehdy s manželem strávili celý den.

„Černá kronika”

Milena Wilhelmová má doma dodnes schovanou tlustou knihu, kterou si tenkrát nechal svázat její manžel pod názvem Černá kronika 1968.

„Jsou v ní fotografie z bojů před rozhlasem, které Arnošt pořídil. A pak také nejrůznější dobové dokumenty - různé letáky, projevy nebo novinové výstřižky. Ale i básničky a písničky, které tehdy byly docela oblíbenou formou protestu.“

Wilhelmová se ani po 50 letech s invazí „spřátelených armád“ nesmířila. Říká, že Rusové celé její generaci sebrali ty nejlepší roky života, mezi třicítkou a padesátkou.

„Ta nenávist ve mně zůstane do smrti. Ať jsou to Rusové nebo komunisti, já se s tím prostě nesrovnám. To z mozku nevymažete. Stačí, když třeba jedu autobusem a slyším ruštinu... Nemohu se přes to přenést. To se nedá zapomenout, to nejde odpustit.“

Reklama