„Jak to chcete jinak dělat?“ Hospodáři tlačí na střílení vlků, vyder i krkavců

Ještě před dvaceti lety se jich pohybovalo jen několik málo u hranic se Slovenskem, dnes v Česku žije něco mezi 250 a 400 vlky.

Přibývá jich například na Broumovsku. O tom svědčí i neobvyklý incident ze začátku března, kdy se jeden z vlků pravděpodobně dostal až mezi domy v obci Hynčice. Nebo to, že koncem prosince šelmy zabily při jednom útoku na ovčí stádo 36 zvířat. Experti nicméně upozorňují, že není třeba se bát, že by vlk zaútočil na člověka, a že je tento predátor původním druhem, který patří do české krajiny.

K razantnějšímu postupu nejen proti vlkům, ale i dalším chráněným druhům by ale nyní chtěli přimět novou vládu zástupci hospodářů. Koncem minulého týdne zveřejnili prohlášení, za kterým stojí mimo jiné zástupci Agrární komory České republiky, Zemědělského svazu České republiky, Českomoravské myslivecké jednoty, Rybářského sdružení České republiky či Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.

Vlk je dnes přísně chráněným druhem a jeho odstřel je povolený jen v krajních situacích. Šelma musí opakovaně vyhledávat domácí zvířata a lidi a až když se prokáže, že před nimi neutíká a nereaguje na plašení, mohou úřady zvažovat povolení odstřelu. To se zatím v Česku nestalo.

Hospodářské svazy žádají svolání jednání ve Sněmovně za účasti ministrů, kde by společně probrali další opatření vůči chráněným druhům, které jim způsobují škody. A žádají důrazné změny. Navzdory postoji některých vědců.

Ve svém prohlášení svazy uvádějí, že v Česku klesá druhová rozmanitost. „Nesystémové kroky v ochraně přírody v minulých letech mají v dnešní době viditelný dopad nejen na chov hospodářských zvířat a ryb, ale zároveň na krajinu a klesající stavy některých volně žijících živočichů,“ stojí v dokumentu.

Řešení vidí ve snížení byrokracie v ochraně přírody, vzdělávání společnosti o propojení hospodaření a ochrany přírody, ale také „zaměření se na ochranu přírody jako celku, a ne pouze několika vybraných ‚módních‘ druhů“.

Svazy žádají „otevřít otázku nárůstu počtu jednotlivců zvláště chráněných druhů, invazních a nepůvodních druhů a jiných predátorů s dopadem na pokles počtu ostatních živočichů a nárůstu škod způsobených hospodařícím subjektům v krajině“.

Míní, že zatímco některé druhy z české krajiny mizí, jako pěvci nebo drobná zvěř, jiné druhy se těší větší ochraně, než je potřeba. Argumentují, že tyto ohrožené druhy mohou likvidovat jiná zvířata, včetně hospodářských.

„Dnes máme představu, že je potřeba chránit akorát bobra, vlka, vydru, ale na druhou stranu tyto druhy už někde jsou v příznivých stavech. A nic se s tím nedělá. S vydrou mají dnes obrovský problém rybáři. Krkavci seberou, co vidí, vyplení kdejakého živočicha,“ řekl Seznam Zprávám šéf Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota.

„To samé jsou vlci. Opakovaně na Broumovsku útočí na stáda ovcí. Myslivci nechtějí vlka vystřílet. Ale Ministerstvo životního prostředí už uznalo, že vlk je v příznivém stavu,“ dodal Janota.

Podle něj je tak třeba zahájit „cílenou redukci“ některých dnes chráněných druhů. „Protože není možné, aby nám stoupaly stavy této zvěře a ta nám dělala čím dál významnější škody. A stát tady ty škody sanuje. To jsou peníze z kapes daňových poplatníků,“ říká.

Náhrady za škody, které způsobí chráněné a některé další druhy zvířat, hradí hospodářům stát. Podle údajů Ministerstva financí na to loni šlo přes 140 milionů korun a částka v posledních letech prudce rostla. Nejvíce se na tom podílely nálety kormorána velkého, za jehož plenění rybníků a řek se stále vyplácejí kompenzace, ačkoli ze seznamu chráněných druhů už před několika lety vypadl. Loni to bylo 86 milionů.

Na pomyslném druhém místě loni skončila vydra říční, kvůli které šlo hospodářům necelých 37 milionů korun. Vlk pak způsobil škody za 11 milionů, bobr za šest.

Jedním z řešení by byl podle Janoty odstřel. „Jak to chcete jinak dělat?“ řekl Janota. „Problémové jedince je potřeba regulovat. Je potřeba stanovit oblasti, kde ať vlci jsou, ale není možné, aby se nám vyskytovali v kulturní krajině, v blízkosti obcí a podobně,“ dodává.

Myslivci, rybáři a další se odvolávají i na nedávné rozhodnutí německé dolní komory parlamentu, které zásadně uvolňuje pravidla, a vlky tak bude možné běžně lovit. Podobně se rozhodlo i třeba Slovensko. Už loni navíc Evropský parlament schválil návrh Evropské komise na snížení statusu vlků z přísně chráněných na chráněné.

Prohlášení hospodářů kritizuje vědec a odborník na vlky či bobry Aleš Vorel z České zemědělské univerzity. „Ten text sám sebe popírá. V úvodu zmiňují ztrátu biodiverzity, a na to má být reakcí regulace některých druhů? To je úplně opačný přístup, než by měl být. Naopak by se měly přibírat druhy, které chráněné nejsou, a zvýšit obecnou ochranu biotopů ve střední Evropě,“ říká Vorel.

Žádný z druhů, o kterém mluví Janota, podle něj není v Česku ve stavu, kdy by bylo potřeba jej regulovat, ač počty mohou být příznivé. Množství škod je podle něj relativně malé, ačkoli populace rostou. „Život v této krajině prostě člověka stojí nějaké peníze. Nemůžeme šmahem regulovat všechno, co se nám nehodí. Tento koncept už je pryč,“ míní.

Podle něj existují jiné nástroje, jak bránit výraznějším škodám. Hospodáři, kterým vlci napadají ovce, mohou podle něj využít elektrické ohradníky nebo pastevecké psy.

Kritizuje i postoj Německa a Evropské komise, jejíž rozhodnutí snížit ochranu vlka napadly některé neziskové organizace. Jejich žalobami se nyní zabývá Soudní dvůr EU.

„Jsme s kolegy z Německa ve spojení a oni v tuto chvíli vůbec nevědí, co se u nich bude dít. Neexistují zde žádná pravidla pro odlov. V některých regionech mají nařízeno odlov provádět, ale nemají na to žádné metodiky. Je to v podstatě chaos. A touto iniciativou bychom toho docílili i u nás,“ zdůrazňuje.

Připomíná také pozitivní přínos chráněných druhů pro českou krajinu. Vlci mohou jako výborní lovci usměrňovat počty přemnožené spárkaté zvěře. Lze připomenout i loňský případ z Brd, kde bobr vytvořil mokřad na místě, kde podobnou stavbu plánoval stát, a Česku tak ušetřil miliony.

„Měli bychom tyto druhy naopak podporovat. Protože mnohé z nich jsou klíčovými organismy, takovými krajinnými inženýry. Dokážou svévolně to, co my neumíme, nebo umíme složitě a draze,“ říká.

O svých požadavcích už zástupci hospodářů jednají s ministerstvy. Ta se jimi budou zabývat na společném jednání.

„Ministerstvo zemědělství vnímá nutnost řešit management některých druhů živočichů, které svým populačním nárůstem způsobují významné škody. Mnohdy jde o živočichy s nějakým stupněm ochrany, proto jsou v gesci Ministerstva životního prostředí,“ uvedl k tomu mluvčí resortu Vojtěch Bílý.

Připomněl, že téma škod způsobených zimujícími kormorány a nutnost řešit ji v celé Evropě už řešil ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) s eurokomisařem pro rybolov a oceány Costasem Kadisem. „Co se týká ostatních druhů, Ministerstvo zemědělství je připraveno k aktivní spolupráci na nastavení managementových opatření, která vzejdou z odborné diskuze,“ sdělil Bílý.

„Zmíněná témata včetně hledání řešení budou předmětem jednání na společné poradě vedení Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství,“ uvedla mluvčí resortu životního prostředí Veronika Krejčí.

Úřad ještě za bývalého ministra Petra Hladíka (KDU-ČSL) navrhl úpravu vyhlášky, která by vlka přeřadila z kriticky ohroženého druhu na ohrožený. Vlky by nadále nebylo možné lovit, v krajních případech by měl být ale odstřel snadnější. Stát by i dále za škody vyplácel kompenzace. Nyní se ale podle Krejčí čeká na to, jak rozhodne Soudní dvůr EU v případu žalob proti snížení ochrany vlka.

Janota doufá v to, že se zástupcům hospodářů podaří změny prosadit. „Pevně věřím, že k tomu vláda zaujme úplně jiný postoj než minulá. Otázka se musí otevřít,“ říká.

Vorel naopak varuje před neuváženými kroky a opakováním chyb z minulosti, kdy lidé upřednostňovali zásahy do přírody před podporou ohrožených druhů a ekosystémů.

„Naše krajina přestává fungovat. Většinu ekosystémů jsme rozvrátili, mnoho jsme jich nenávratně přeměnili. A teď na to doplácíme. Eroze, acidifikace, eutrofizace, extrémní chemizace v podobě zemědělských pesticidů, to jsou všechno problémy, které nás dobíhají. Když nebudeme mít funkční ekosystémy, tak se nám jejich funkčnost a odolnost zhroutí. Musíme tento trend otočit a naopak podporovat, aby se nám do krajiny vrátilo co nejvíce mizejících druhů,“ míní Vorel.