Český zákon proti neziskovkám je horší než ten Putinův. Expertka říká proč

Jakmile Seznam Zprávy v úterý informovaly, že poradkyně premiéra Natálie Vachatová připravuje spolu s poslanci Jindřichem Rajchlem (SPD) či Radkem Vondráčkem (ANO) po vzoru Ruska návrh zákona, kvůli němuž bude organizacím či lidem se zahraničními vazbami hrozit v krajním případě pokuta až 15 milionů korun, spustili vládní politici vlnu odmítání.

„Je to nesmysl. Nemá to nic s Ruskem,“ tvrdil Andrej Babiš (ANO). Argumentuje tím, že navrhovaný zákon má zprůhlednit zahraniční příjmy „politických neziskovek“, které ovlivňují veřejné dění v Česku. A požádal kolegy, aby na článek také reagovali.

Seznam Zprávy požádaly o analýzu navrhovaných paragrafů expertku na mezinárodní právo Veroniku Bílkovou. Dospěla k jasnému závěru - česká verze zákona by v některých ohledech měla ještě širší dopady než zákon o zahraničních agentech, který v Rusku zavedl Vladimir Putin. Oproti tomu americkému zákonu FARA, na který se tvůrci a obhájci českého návrhu odvolávají, se příliš nepodobá.

Profesorka Veronika Bílková je místopředsedkyní takzvané Benátské komise, která je nezávislým poradním orgánem Rady Evropy v ústavních otázkách a vydobyla si de facto postavení ústavního soudu Rady Evropy.

„Český návrh zákona používá nejširší definici zahraniční vazby, se kterou jsem se setkala,“ říká. „Tím dopadá na extrémně široký okruh aktérů, kteří vyvíjejí určitou činnost, která může přímo či nepřímo ovlivnit veřejnou diskuzi,“ dodává, když porovnala český návrh také s paragrafy z Maďarska a Slovenska, kde se zákony podobné tomu ruskému pokoušejí protlačit Viktor Orbán a Robert Fico. Nebo s opatřením z Gruzie, které před dvěma lety v zemi vyvolalo masivní protesty.

Oproti ruské mutaci je podle expertky Bílkové aktuální česká verze mírnější v tom, že nezakotvuje povinnost dávat na výstupy nálepku „zahraniční agent“ či podstupovat mimořádné audity. I tak by však v případě schválení byl český zákon podle ní v rozporu jak s českým ústavním pořádkem, tak s mezinárodními smlouvami, kterými je Česko vázané.

„Ten zákon by podle aktuálního znění mohl reálně dopadnout třeba i na běžné uživatele facebooku, protože Facebook je zahraniční firma a umožňuje člověku, aby vstupoval do veřejného prostoru psaním příspěvků, kterými by mohl někoho ovlivnit,“ vysvětlila Bílková.

Jak český návrh praví, pokud mají „subjekty“ zahraniční vazby, měly by se povinně registrovat v databázi, uvést seznam zaměstnanců, jejich pracovní náplň i veškeré vztahy se zahraničím včetně finančních toků. Při nesplnění jim kromě pokuty, která i za drobnější administrativní pochybení začíná na milionu, hrozí „zákaz zahraničních vazeb“ nebo dokonce zrušení.

Babiš k výši sankcí ve čtvrtek během interpelací ve Sněmovně prohlásil, že nejsou definitivní. „Ta verze se ještě bude měnit,“ uvedl premiér. A zároveň začal ujišťovat, že se bude zákon vztahovat jen na neziskovky, které zasahují do politiky.

To ale současné paragrafové znění zákona nijak nezohledňuje a taková legislativa už navíc platí od loňska. Funguje k ní i registr lobbistů.

K zastavení přípravy zákona už vládu ve středu vyzvala krom neziskových organizací jako Člověk v tísni třeba i Učená společnost České republiky sdružující špičkové vědce. I na vzdělávací organizace se zahraničními kontakty totiž návrh dopadá.

„Svobodomyslné akademické prostředí patří k základním pilířům liberální demokracie, je zdrojem vědeckého pokroku i kritického poznávání světa. Právě proto jsou akademické svobody v autoritářských režimech systematicky omezovány a podrobovány politické a mocenské kontrole. Stigmatizace mezinárodní spolupráce a zahraničního financování v rámci demokratické části světa je v přímém rozporu s principy svobodné vědy a v důsledku i otevřené společnosti,“ uvedli badatelé.

Nejsou v tom ale zdaleka sami. „Pokud by byl zákon přijat v současném znění, mohl by dopadat na většinu občanů České republiky, samozřejmě včetně politiků, kteří nepochybně přímo či nepřímo veřejné diskuze a dění ovlivňují. Všichni bychom pak museli spekulovat, kdo je konečný politický beneficient našich projevů, postů na sociálních sítích či rozhodnutí,“ myslí si právní expertka Bílková.

Na koho paragrafy dopadají a zda je splnil, by podle představ autorů návrhu zákona posuzovali úředníci Ministerstva spravedlnosti. Kdo a jak by je vybral, není jasné. Stejně jako to, zda je s takovou rolí ministerstvo srozuměné.

Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) sice tuto otázku od reportéra dostal, avšak neodpověděl na ni. „Není to můj zákon,“ odvětil pouze a odešel do prostor, které jsou novinářům ve Sněmovně nepřístupné.

Podle posudku expertky Bílkové je legislativní počin, k němuž se kromě už zmíněných lidí přihlásili i šéf Svobodných Libor Vondráček (za SPD) a Markéta Šichtařová (na svůj poslanecký mandát za SPD tento týden rezignovala), navíc mizerně řemeslně zpracovaný, což zvyšuje nejistotu, jakou přináší.

„V minulosti jsem se zabývala zákony, které byly projednávány v různých zemích, ať už v Rusku, Kyrgyzstánu, Maďarsku, Gruzii a nebo na Slovensku. Když vyjdu čistě z toho, jak je text napsaný, je to nejhůře zpracovaný návrh zákona, se kterým jsem se setkala,“ uvedla profesorka Univerzity Karlovy Bílková.

Podle ní draft používá velmi nepřesné formulace, které jsou nesrozumitelné i pro právníka a v textu jsou zároveň nesmyslné právní konstrukce. „Počítá se třeba s tím, že fyzická osoba může mít skutečného majitele. Majitele ovšem podle českého právního řádu, který nezná otroctví, mohou mít pouze věci, nikoli jednotlivci,“ upřesňuje expertka.

Profesorka Bílková si všímá i argumentace vládních poslanců, že český návrh zákona přece čerpá inspiraci z amerického zákona FARA, který má registrovat zahraniční agenty.

Podle expertky je běžné, že se zákonem FARA zaklínají státy ve střední a východní Evropě, které se pokoušejí o zavádění podobných zákonů. „Argument americkým zákonem FARA se objevuje pravidelně. Všechny státy, které přijímaly obdobnou legislativu, argumentovaly tím, že zavádějí jen to, co už mají ve Spojených státech od roku 1938. Ale ten argument je nepřesný,“ upozorňuje Bílková s tím, že americký zákon je do Česka těžko přenositelný.

Jednou ze zemí, která se o přijetí obdobného zákona snažila, je i sousední Slovensko. Tam ale zákon před čtvrt rokem shodil Ústavní soud. Podle právníka Petra Čuroše z organizace Via Iuris, která se na Slovensku zasazuje za právní stát, aktuální příběh českého zákona dost nápadně připomíná to, jakým způsobem se o zavedení snažili na Slovensku.

„Podobně jako v České republice byl návrh zákona připravený a předložený skupinou poslanců. Ale propojení mezi iniciativou poslanců a zájmem vlády bylo zřetelné, k čemuž se později Úřad vlády i přiznal, když návrh ve druhém čtení hlasitě podporoval a tlačil na jeho přijetí,“ popsal pro Seznam Zprávy Čuroš.

„Argument o existenci FARA byl opakovaně zmiňovaný z úst zástupců parlamentní většiny a zástupců vlády Roberta Fica, ale původní návrh měl nejblíž k úpravám přijatým v Maďarsku v roce 2017 a v Rusku v roce 2012,“ říká Čuroš s tím, že mu aktuální český návrh zákona připomíná zákon přijatý v Gruzii nebo návrh předložený v Bulharsku.

Místopředsedkyně Benátské komise Bílková, která se zákonem FARA dlouhodobě zabývá, přitom poukazuje na zásadní odlišnosti.

„Platí, že americká FARA je primárně zákon o lobbingu. Mluví o agentovi ‚cizího principála‘ a požaduje, aby daný agent jednal na pokyn, žádost nebo pod kontrolou zahraničního principála. To znamená, že si ho najme třeba cizí stát nebo firma, aby hájil jejich zájmy. FARA tedy vyžaduje formalizovaný vztah a nedopadá na běžné činnosti neziskových organizací či akademickou sféru,“ uvedla Bílková.

Zákon postihuje především lobbistické a PR firmy, které pracují pro zahraniční vlády či společnosti, případně se podle FARA do registru hlásí i advokáti zastupující zahraniční klienty. Mezinárodní humanitární, akademické nebo náboženské organizace, které nejsou řízeny zahraničními vládami, americký zákon z povinnosti registrace vyjímá.

Oproti tomu, jak upozorňuje například studie Masarykovy univerzity z roku 2017, ruský zákon je naopak proti neziskovému sektoru cíleně zaměřený. „Zahraničním agentem je ruská nekomerční organizace, jež je financována zahraničními zdroji a participuje na politických aktivitách. Takto označená skupina má poté zvláštní povinnost hlásit svoje aktivity a provádět dvakrát do roka finanční audit,“ popisuje studie.

Autoři z Masarykovy univerzity navíc připomínají, že i Rusko svého času argumentovalo, že pouze čerpají z americké legislativy. „Někteří vysocí ruští státní představitelé včetně prezidenta Vladimira Putina tvrdí, že velká část ruského zákona o zahraničních agentech je okopírovaná z amerického zákona FARA. Zastánci amerického zákona s tím nesouhlasí, stejně jako západní média či lidskoprávní organizace,“ uvádí studie.

Český návrh zákona zatím otevřeně počítá, že neziskového sektoru by se měl dotknout. Postihl by tak třeba organizace jako Transparency International, Amnesty International, Greenpeace nebo Repotéry bez Hranic, kteří v americké databázi nejsou. V Česku by na ně povinnosti padly.