Když přibrzdíme dodávky, oslabíme Ukrajinu, říká architekt muniční iniciativy

Hnutí ANO po volbách korigovalo dřívější ostrá vyjádření, že zruší českou muniční iniciativu pro Ukrajinu. Systém, jehož prostřednictvím na Ukrajinu proudí velkorážová munice, pravděpodobný budoucí premiér Andrej Babiš označil za principiálně dobrou myšlenku, avšak stále mluví o možném převedení pod NATO.

V jaké podobě bude iniciativa v éře nové vlády fungovat, tak není jasné. Tím spíš, že resort obrany má převzít hnutí SPD, které se proti vojenské pomoci Ukrajině dlouhodobě staví.

Co mohou případné změny v dodávkách munice způsobit, vysvětluje ředitel Agentury pro mezivládní obranou spolupráci (AMOS) Aleš Vytečka. Vysoký státní úředník, který byl u zrodu muniční iniciativy a vidí do detailů jejího fungování, soudí, že jakékoliv pozastavení dodávek by se okamžitě projevilo na bojišti.

„V dodávkách munice by nastal dramatický propad, než by se vytvořil a zaběhl nový systém,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Bylo by možné muniční iniciativu přenechat strukturám NATO, jak jsme také slyšeli od politiků ?

Vzhledem k tomu, že v tom systému působím, je můj pohled asi trochu zkreslený, ale podle mého názoru to možné není. Má to vícero důvodů, ale jde kromě jiného i o to, že jsme ten mechanismus nevybudovali ze dne na den. Fakticky se rodil průběžně od počátku invaze.

Ono to sice není tak, že by Ukrajinci byli stoprocentně závislí na české iniciativě  - Britové pro ně munici také nakupují, Němci nakupují - ale prostě ten hlavní tok, o kterém všichni vědí, že je robustní a stabilní, představuje naše iniciativa. V tom je dnes její zásadní význam.

A ještě jedna věc. Mezi rozhodnutím o případném pozastavení a změnou pořizování munice by nastala velká časová prodleva, kterou si Ukrajina nemůže dovolit. Takže ani jiný členský stát v daný moment v té velikosti a šíři toho, co v oblasti dodávek velkorážové munice zabezpečuje Česká republika, tu prostě není. To je mé osobní hodnocení.

Jak vlastně iniciativa vznikla? Víme jen, že tu o ní začal nahlas mluvit zkraje loňského roku na mnichovské bezpečnostní konferenci prezident Petr Pavel.

My jsme hned po začátku války pomáhali Ukrajině dodávkami munice, zbraní a dalšího vojenského materiálu. Už na podzim 2022 započalo partnerství s Nizozemskem, následně i s Dánskem, posléze do toho přiskočilo i Německo, které dnes do muniční iniciativy coby jeden z donorů dává nejvíce peněz.

Jistě si ale vzpomenete na situaci, jaká byla na podzim 2023, kdy skončil ukrajinský ministr obrany Reznikov a v USA byl v prosinci pro Ukrajinu zablokován balíček 66 miliard dolarů. To vedlo k tomu, že Ukrajina měla na frontě kritický nedostatek velkorážové munice. Poměr s Ruskem byl 1:10, dnes je to 1:2.

A někdy v té době jsme s kolegy z Nizozemska a USA s tím nápadem přišli. Myšlenka byla jednoduchá: na světovém trhu je stále dost munice, Ukrajině munice akutně chybí. A na druhé straně je zde část západních partnerů, se kterými jsme již nějakou dobu spolupracovali, ale kteří narazili na své finanční stropy. A tak se řeklo, co kdybychom to zvedli na politickou úroveň a přizvali do toho větší počet států, které mohou finančně přispět?

Chápu vaše argumenty, ale stále to nevypadá, že by Česko v celém tom muničním systému hrálo nenahraditelnou roli.

Ono je třeba říct, že zatímco my jsme postupně vybudovali všechny procesy pro muniční iniciativu, další země se zase angažují jiným směrem. Existuje zde jakási mezinárodní dělba práce.

Takže Němci, kteří jsou historicky hodně citliví na to, aby netrpělo civilní obyvatelstvo, posílají peníze do naší muniční iniciativy a vedle toho si vzali na starost protivzdušnou obranu. Dánové s Nizozemci přišli s tím, že by měla Ukrajina dostat leteckou podporu, Estonsko je zase s Lucemburskem zodpovědné za IT, Island - o tom se moc nemluví - je národní lídr, který vede koalici pro odminování, Lotyšsko se Spojeným královstvím vytvořilo mezinárodní koalici v oblasti dronů… A nebýt těchto národních specializací, všichni nakupují všechno, což nedává smysl.

NATO na nic z toho nemá lidi?

Kdyby jakoukoliv z těchto specializací mohlo dělat NATO, už by to dávno dělalo. Základ je v tom, že NATO sice má svou agenturu pro podporu a zadávání veřejných zakázek (NSPA) která slouží k tomu, aby pořizovala vojenský materiál, ale má i mnoho jiných úkolů.

A hlavně tato agentura nekupuje smrtící materiál, nýbrž pohonné hmoty, zdravotnický materiál, náhradní díly… NATO se od začátku ruské invaze coby mezinárodní obranná organizace úzkostlivě straní, aby nebyla nařčena z toho, že se přímo zapojuje do války. My ale samozřejmě s NATO své aktivity úzce koordinujeme přes centrum, které sídlí na americké základně ve Wiesbadenu (NSATU). Mimochodem i tzv. NSATU Trust Fund je spravován, a nesmrtící vojenský materiál nakupován, přes Ministerstvo obrany Velké Británie.

Co když přesto česká iniciativa skončí? Co bude následovat?

Kdyby se to náhodou stalo, což si nepřeji, ten systém se s tím za nějakou dobu - bohužel delší - jistě nějak vypořádá, ale na bojišti by se to určitě rychle projevilo. V dodávkách munice by nastal dramatický propad, než by se vytvořil a zaběhl nový systém. A tento výkyv by nastal v nejhorší možný moment, kdy se už možná blíží politické řešení této války.

Podle našich informací velkorážovou munici Ukrajincům za peníze západních donorů dodává pětice českých firem: Czechoslovak Group (CSG), STV Group, Colt, Omnipol a DSS. Proč ne jiné? Může to vypadat jako nějaký český oligopol.

My ta konkrétní jména nekomentujeme, ale to, že jde o pětici českých firem má vícero důvodů. Jsou formálně písemně schváleny ukrajinskou stranou v podobě ujednání podepsaného v červenci 2022. Pokud bychom měli seznam rozšířit o další, nemůžeme to udělat sami od sebe. Jsou to firmy, které mají doložitelný záznam dodávek na Ukrajinu a nefigurují na ukrajinském „blacklistu“. Je tu i aspekt bezpečnostní. To není tak, že my jsme si vybrali nějaké firmy a jen ty do toho mohou jít. Musí mít mimo jiné i povolení k obchodu s vojenským materiálem a další bezpečnostní náležitosti. A v neposlední řadě je důležité i to, že jde o české firmy, na které má český stát z logiky věci nějakou páku, má nad nimi pravomoc.

Je veřejným tajemstvím, že největší podíl na těch obchodech - údajně až dvě třetiny - má skupina CSG. A to právě vyvolává kritiku mezi politiky, kteří hovoří o neakceptovatelných miliardových ziscích.

Mohu na to říct, co už sdělila i ministryně obrany. Za peníze českých daňových poplatníků - což zatím bylo 1,7 miliardy korun - se v rámci muniční iniciativy nakupovala pouze munice z STV Group, nikoliv z CSG. Důvod je, že STV Group je jediný aktuální výrobce velkorážové munice v České republice. Připomínám, že CSG v Česku výrobní závod doposud nemá.

Co se týče obchodů uskutečněných za peníze zahraničních donorů, my nikomu neurčujeme, koho si za partnera vybere, to je na nich. A někteří naši partneři si občas explicitně říkají o některého z dodavatelů, o kterého mají zájem, protože už s nimi mají předchozí zkušenost.

Berte i v potaz, že přirozeně větší podíl na těch obchodech mají firmy jako je právě CSG a STV, které mají vlastní výrobu munice, nejsou jen obchodními organizacemi. A firma CSG měla na trhu nejsilnější postavení už dávno před válkou.

Mnozí kritizují i vysoké zisky zbrojařů. Některé zdroje tvrdí, že ziskové marže jsou u této munice dokonce kolem 20 procent.

My nemáme žádnou kouzelnou hůlku, kterou bychom určovali, že marže musí být třeba 5 procent, ale ty ziskové marže se díky fungování trhu dnes pohybují tak kolem 10 procent. Berte v potaz, že to koupíte někde „Vanuatu“ - abych to metaforizoval - a dodáte na Ukrajinu, s velmi náročnou logistikou a v tomto ohroženém světě. Já nejsem od toho, abych hodnotil, zda 10 procent je je hodně, nebo málo. To je na donorech, oni mají své limity nastavené. Každá z těch patnácti zemí, která s námi nyní spolupracuje, může říct, že tato munice je příliš drahá. A oni si nabídky nepochybně porovnávají.

My máme i písemná vyjádření českých firem, které jsme vyžádali k nákupům za české peníze, že český stát od nich nakoupil vojenský materiál za tržní ceny v místě a čase obvyklém a že jsou nižší či stejné, než za které to nabízeli a prodávali zahraničním partnerům. Co se týče zahraničních donorů, každý stát, který posílá někam peníze - netýká se to jen munice - má svůj vnitřní systém, který určuje, jestli je to drahé, nebo ne. A máme i průběžný monitoring cen a ten nám jasně ukazuje, že ceny v čase klesají.

Proč klesají?

Protože se vlastně jedná o tržně akumulovanou nabídku munice, která vždycky dramaticky převyšuje naši poptávku omezenou finančním možnostmi.

Odkud ta nakoupená munice vlastně pochází? Je stále nakupována hlavně mimo Evropu?

Konkrétní být nemohu, ale navzdory rostoucí evropské výrobě je pořád většinově mimoevropského původu, ale mění se to.  A mají na tom zásluhu i právě české firmy CSG a STV Group, které poměrně výrazně rozšířily a rozšiřují své výrobní kapacity.

Máte už zajištěny finanční prostředky i pro příští rok?

Naším aktuálním cílem je dodat letos na Ukrajinu 1,8 milionu kusů munice, zatím jsme dodali 1,3 milionu, tudíž nám zbývá ještě půl milionu. To bychom měli zvládnout. No a samozřejmě potřebujeme už řešit minimálně první kvartál příštího roku. Pracujeme na tom už od léta, konzutujeme to s partnery, nemohu říct detaily.

A samozřejmě pevně věřím a doufám, že svoji práci dokážeme teď vysvětlit a obhájit i před novou vládou, až nastoupí. Bude moci tím pádem vidět do úplných „střev“, jak systém funguje. Potom budeme doufám moci dále pokračovat, ale mezitím je prostě potřeba ten systém udržet v chodu, protože munice je ve válce něco jako rohlíky na krámě - spotřební zboží, které musí být neustále doplňováno. Poměrně rychle se vystřílí a nesmí tam nastat mezera. Pokud ta mezera nastane, bude mít Ukrajina dočasně zásadní problém s obranyschopností.

Lze to dělat ještě transparentněji, aby tomu systému všichni věřili?

My jsme ten systém v utajovaném režimu už představovali v příslušných parlamentních výborech, v Senátu i ve Sněmovně. A výbory poté vydaly usnesení, že je to transparentní. Samozřejmě aktuální politické vedení do toho vidí více než opozice, to je přirozené.

Ale máme i dohledovou komisi, které reportujeme, a myslím, že tou největší naší vizitkou je důvěra donorů. Letos nám donorské státy daly o třetinu více peněz než loni. Nedali by nám je, kdyby nám nedůvěřovaly. Neexistuje jediný případ, kdyby si donor stěžoval. A koneckonců německý kancléř Friedrich Merz řekl, že tato iniciativa je příkladným způsobem, jak se má pomáhat Ukrajině. 

Ukrajinské ministerstvo obrany a generální štáb nám také už dvakrát adresovaly dopisy, kde potvrzují, že s municí 155 mm dodanou v rámci muniční iniciativy nejsou žádné problémy. Třetí dopis nyní očekáváme. Ještě bych dodal, že až na úplně první dodávku loni v létě - kdy šlo o v zásadě jedinou existující velkou skladovou zásobu, navíc dodávanou také dalším velkým spojencem vedle ČR, a kdy daná munice byla zkontrolována a částečně repasována - dodáváme munici jen nově vyrobenou.

Pravidelně jezdíte na Ukrajinu a pokud vím, byl jste tam i v minulých dnech. Jak se tam vyvíjí společenská nálada?

Já jsem samozřejmě lehce poznamenán tím, že mí ukrajinští protějšci jsou zodpovědní za obranu státu, ale z mého pohledu v tom základním -  jak to cítím i na tamních ulicích - je postoj Ukrajinců stále neměnný.

Veřejnost a celý stát je nadále naprosto plně zapojen do obrany země a odhodlání i dle průzkumů veřejného mínění neklesá. Dmytro Kuleba - poté, co už nebyl ministrem zahraničí - v jednom rozhovoru řekl, že se Rusům budou bránit třeba klacky, když nebude zbytí. I když jim Západ z nějakých důvodů přestane pomáhat, oni se stejně budou bránit, protože jim nic jiného nezbývá.

Ano, ty nálady jsou oscilující, ale vlastně je to spíše ovlivněno domácí situací, kdy bouři nevole vyvolal třeba onen nedávný návrh zákona omezující činnost protikorupčních agentur. Ale i na tom se hezky ukázalo, že jakkoliv je ta ukrajinská demokracie otřesně divoká, nějaký politický život i během války existuje. Společnost je aktivizovaná, extrémně citlivá na korupci a na jakýkoliv zásah státu, ony sebeopravné mechanismy občanské společnosti stále fungují…A musím se přiznat, že pro toho, kdo do té zemi pomáhá, je to vlastně neskutečně pozitivní zjištění.

Jak vnímáte vývoj jejich obranného průmyslu? Prezident Zelenskyj nedávno prohlásil, že téměř 60 procent zbraní, které armáda používá, je už domácí výroby.

Za těch 3,5 roku od napadení jsou už opravdu někde jinde. Dnes jsou v obraném průmyslu velkou mocností a hnací silou, zejména samozřejmě v moderních technologiích jako jsou drony. Prostě umí se adaptovat na vývoj situace. Neříkám, že když Rus bude hrát opotřebovávací válku ještě dál, že Ukrajina nemůže padnout. Ale pokud my pomůžeme Ukrajině minimálně v té intenzitě jako teď, ideálně ještě více - a mluvíme samozřejmě i o zapojení Spojených států - věřím, že to Ukrajina ustojí. A to je vlastně ultimátní cíl. Udržet podporu do té míry stabilní, předvídatelnou a silnou, aby Ukrajina byla v silné, nikoliv slabé pozici, až kvůli celkovému opotřebování obou stran dojde na zásadní a reálná politická jednání.

Vše je o lidech. Nemůže česká muniční iniciativa „zhynout na úbytě“ jen proto, že odejdou lidé, kteří u toho všeho hráli klíčovou roli a nepřijde adekvátní náhrada? Už končí poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar i vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Vy zůstáváte?

To je na příštím vedení. Jak jsem uvedl, přál bych si, aby naše pomoc Ukrajině dále pokračovala a já to chci dělat, protože mě to morálně naplňuje. Chci přesvědčit naše budoucí vedení, že to funguje, že je to v pořádku, že to má smysl. Není to ale o konkrétních lidech, je to o institucionální podpoře České republiky Ukrajině ve spojení s mezinárodními partnery. Jestli by to bylo za tu cenu, že tady jako ředitel skončím a bude to místo mě dělat někdo jiný, to nevidím jako zásadní problém. Není to o jednom člověku.