Článek
Bývalý dlouholetý ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík je na svobodě. V pátek opustil bránu vazební věznice na Pankráci. Seznam Zprávy získaly dokument, který popisuje, proč soud o jeho propuštění z vazby nakonec rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 5 nejprve hodnotil, jestli policejní stíhání bývalého ředitele nemocnice není justiční exces. Ludvík totiž celou dobu trvá na své nevinně.
„Naprosto jednoznačně ta obvinění odmítám. Já jsem obviněn z toho, že jsem si měl říct o úplatek za to, že navýším cenu něčeho, a já jsem přitom ten dodatek odmítl podepsat,“ prohlásil emotivně Ludvík poté, co vyšel před novináře čekající před věznicí.
Závěry soudu jsou v tomto směru ale zřejmé: Důkazy sesbírané detektivy Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) jsou v současné době dostatečně silné.
„Z předloženého spisového materiálu má soudce za osvědčené, že je dáno důvodné podezření, že se obviněný konspirativním způsobem domáhal neoprávněného plnění od obchodních partnerů FN Motol, přičemž se jednalo o veřejné zakázky velkého rozsahu. O exces policejního orgánu se tak v žádném případě nejedná,“ napsal soud.
Detektivové NCOZ viní Ludvíka mimo jiné z přijetí úplatků, legalizace výnosů z trestné činnosti a poškozování zájmů Evropské unie. Dokládají to celou řadou důkazů, především odposlechy. Celá kauza souvisí se zadáváním veřejných zakázek v motolské nemocnici.
Ludvík strávil ve vazbě jedenáct měsíců a o propuštění opakovaně a neúspěšně žádal. Soud změnil názor měsíc před tím, než uplynula zákonná lhůta, podle které by musel Ludvík obdržet obžalobu, anebo být propuštěn na svobodu.
Peníze…
Ze soudního dokumentu je možné vyčíst, že situace okolo Ludvíka se změnila teprve v posledních pár týdnech. Ještě vloni v prosinci nechtěly soudy o Ludvíkově propuštění ani slyšet. Obávaly se, že by po opuštění vězení mohl utéct do zahraničí a zároveň mít přístup k penězům z údajných úplatků, na které si spolu s dalšími obviněnými v kauze měli přijít.
Tato obava úplně nezmizela. „Obviněný je dále osobou se značným majetkem (řádově vyšší desítky milionů korun), inteligentní a vzdělaný člověk se znalostí cizích jazyků, který působí jako vrcholný manažer a v minulosti působil dokonce jako vrcholný politický představitel České republiky (ministr zdravotnictví),“ hodnotí jeho situaci soud.
„Obviněnému rozhodně nečiní problém žít v zahraničí jak ve smyslu praktického fungování v cizí zemi, tak ve smyslu finančního zajištění své existence v zahraničí, když obviněný podle všeho i nadále disponuje majetkem, který by mu takovou existenci umožňoval,“ dodává.
Upozorňuje přitom na to, že Ludvíkova dcera žila v Dubaji a ve Švýcarsku a nelze vyloučit rodinné styky a tedy možný útěk do těchto zemí. Svou roli ve snaze o útěk má pak hrát i Ludvíkův mírně pokročilý věk a obava, že v případě pravomocného odsouzení by mu hrozil zbytek života strávený za mřížemi, případně ztráta jakékoliv možnosti profesního uplatnění. Obojí jen posiluje podle soudu potenciální Ludvíkovu motivaci utéct z republiky.
„Já nikam nezdrhnu, naopak budu bojovat,“ prohlásil Ludvík v pátek po propuštění z vazby.
Pražský soud se ale obával i toho, že by po cestě na svobodu mohl Ludvík spolu se svým bývalým náměstkem Pavlem Budinským a dalšími aktéry pokračovat v naplánovaném využití špinavých peněz z údajných úplatků, třeba přes firmu v Beninu. K tomu mu měli podle vyšetřovatelů už dříve pomáhat advokát a sportovní funkcionář Miloslav Jansta a také podnikatel Antonín Kühn, který měl kontakty v africkém Beninu.
„Dle názoru soudce existuje důvodná obava, že by obviněný pokračoval v trestné činnosti, konkrétně v legalizaci výnosů z trestné činnosti své i spoluobviněného Budinského (spolu s obviněným Janstou), přičemž zejména ohledně prodeje beninské společnosti by k tomuto jednání nemohlo bez účasti obviněného Ludvíka dojít,“ píše soud.
… a smrt matky
Jenže obvodní soud musel již koncem roku zvažovat i nové okolnosti. Situace se zlomila na konci prosince, kdy Miloslav Ludvík upozornil na to, že jeho matka trpí agresivním nádorem plic a hrozí, že v důsledku závažné diagnózy zemře. Ani tehdy ho soudy na svobodu nepustily.
K obratu došlo až nyní. Ačkoliv soudce stále vnímal, že Ludvíkova motivace uniknout policii je silná, začal hodnotit i další okolnosti případu.
„Od posledního rozhodování o vazbě obviněného však došlo k významné změně okolností na straně obviněného, kdy bohužel došlo k úmrtí jeho matky. Současně se již velmi významně blíží konec nejvyšší přípustné doby trvání vazby obviněného a není reálné, že bude v této lhůtě podána obžaloba,“ popisuje soudce.
Právě druhá věta soudního rozhodnutí je v tomto směru zásadní. Představuje totiž důležitý rozdíl v tom, jaký život bude Ludvík na svobodě žít. Pokud by opustil vězení v únoru, disponoval by maximální svobodou a vyhnul by se jakémukoliv dohledu.
Aktuálně je sice propuštěn z vazby o čtyři týdny dřív, ale zároveň nad ním mají úřady výraznou kontrolu. Musí se hlásit probačnímu úředníkovi, jeho vycházky jsou časově omezené, má odevzdat cestovní pas a dům nesmí opouštět mezi devátou večer a sedmou ráno.
Sám Ludvík tvrdí, že se jedná o zvláštní stav s ohledem na to, že už dřív navrhoval kauci, další záruky a jiné možnosti toho, jak vazbu opustit. Soudní dokumenty ale tvrdí, že na podobné podmínky odmítal přistoupit.
