Článek
Pojďme si to vysvětlit na příkladu relativně málo diskutovaného opatření, takzvaného DSA (Digital Services Act), tedy nařízení o digitálních službách, kterým se reguluje obsah na internetu.
Nová vláda publikovala programové prohlášení plné útoků na základní pilíře demokracie. Chce omezit nezávislost veřejnoprávních médií, potlačovat práva slabších ve školství i akademickou svobodu a ředitel humanitární organizace Člověk v tísni Šimon Pánek se musel bránit před útoky novotvarem „politická neziskovka“.
Nechápejme zde demokracii úzce jako politický systém, ve kterém občané volí své zastupitele, ale spíš jako nikdy nekončící proces přibližování se k ideálu. Demokracie podle Roberta Dahla stojí na rovné účasti občanů, kontrolovatelné a odpovědné moci, otevřené politické soutěži a neustálém úsilí o spravedlivější a inkluzivnější společenský řád. S ohledem na program nastupující vlády to bude muset být především občanská společnost, kdo zajistí, že se platformy nestanou nástrojem korporátní a politické moci se sklony k autokracii.
V tu chvíli dává Evropská unie do rukou občanské společnosti nástroj, jak změnit podobu a vliv velkých digitálních platforem jako Meta, X či TikTok, a tím omezovat jimi rozdmýchávanou radikalizaci.
Nejzásadnějším cílem DSA je vytvořit bezpečnější online prostředí pro uživatele, ochránit jejich základní práva a zajistit férové prostředí pro podnikání v digitálním prostoru. U velkých platforem nad 45 milionů uživatelů měsíčně platí dodatečné povinnosti pro majitele hodnotit systémová rizika – tedy posoudit možné hrozby pro základní lidská práva a demokracii.
Důležitý je také zákaz cílené reklamy na základě citlivých údajů nebo profilování nezletilých. Jde tedy o to, aby se děti nedostávaly do vleku emocionální závislosti na produktech a drahých službách.
Platformy musí dále umožnit přístup k datům pro veřejně prospěšný výzkum týkající se rizik pro demokracii, volebního procesu, dezinformací, manipulativních kampaní, struktury a logiky obsah doporučujících algoritmů a tak dále.
Dozor vykonává jak Evropská komise, tak národní orgány členských států. V Česku se jedná o digitálního koordinátora, kterým je Český telekomunikační úřad. Česká republika ale zároveň dosud plně nedokončila implementační a institucionální rámec DSA, především v oblasti formálního ukotvení pravomocí digitálního koordinátora, procesních pravidel spolupráce mezi úřady a zajištění kapacit pro dohled.
Právě tato nedostatečná transpozice nařízení o digitálních službách vedla k tomu, že Evropská komise zahájila proti Česku sankční řízení a postoupila jej Soudnímu dvoru EU za neplnění povinností vyplývajících ze členství. Jinými slovy, zatímco DSA je už téměř dva roky účinné a předávání dat a přístupu k informacím z platforem se v Unii prakticky zabíhá, Česko stále dokončuje domácí právní a institucionální rámec. To samozřejmě zpožďuje plné uplatnění nových demokratizačních nástrojů v digitálním prostoru.
Co to znamená pro občanskou společnost v Česku? Ve chvíli, kdy se chystá k moci vláda, která má otevřeně za cíl rozkládat základní pilíře demokracie, je DSA velkou příležitostí pro aktivní občanskou společnost. Může Český telekomunikační úřad zaměstnat podněty, kterými se úřad bude muset podle evropského práva zabývat.
Na Kapitol
V českém mediálním prostředí se poměrně málo zmiňuje další princip demokracie, a sice „svoboda myslet“. Je jí míněna svoboda utvářet si názory. Tu sice neztrácíme „pobytem“ na velkých digitálních platformách, ale potlačení plurality názorů zásadně komplikuje možnost vytvořit si svobodně informovaný názor.
To je samozřejmě o to podstatnější, pokud se digitální prostor přetaví na proud informací šitý uživateli na míru s primárně komerčními sděleními. Pokud nám bude odebrána tato základní svoboda, ztratíme nejen demokracii, ale i sami sebe.
Kvůli neregulovaným platformám už vznikla hnutí, jako je například QAnon, které dokázalo motivovat jedince se samopalem dobývat se do newyorské pizzerie, jež měla údajně ukrývat okruh pedofilů americké Demokratické strany. Umožnilo to legitimovat fyzický útok na Kapitol, při kterém zemřelo několik lidí, a ještě úspěšnější bylo hnutí MAGA, které má dokonce svého prezidenta.
DSA přikazuje platformám změnit obchodní model a omezit určité činnosti, které jsou v rozporu s demokratickou politickou kulturou. Demokracii tedy nevzkřísíme pomocí jednoho evropského nařízení. Můžeme ji ale s DSA v ruce zachránit, budeme-li schopni se mobilizovat.
Bez obrany fundamentálních principů demokracie, tedy upevnění občanské společnosti coby klíčového aktéra při její ochraně, jsme na opačném „konci dějin“, než jsme si po revoluci mysleli.
