Článek
V minulém týdnu mohla české internetové uživatele překvapit výzva „Napište poslanci“, se kterou přišla Aliance pro rodinu vyzývající české občany k aktivnímu oslovování jejich zástupců v Parlamentu ve věci zákona o digitální ekonomice, který představuje národní adaptaci původně evropského regulačního Aktu o digitální službách (DSA).
Aliance ve svém apelu přicházejícím těsně před třetím čtením klíčového zákona v Poslanecké sněmovně označuje tento legislativní záměr za „cenzuru“ a snahu „umlčovat nepohodlné názory“. Stejně jako v minulosti se tím ostře vymezuje proti „lobbistickým LGBT organizacím“, které mají skrze své aktivity stejně jako samotné DSA představovat hrozbu pro svobodu projevu v online prostředí.
Organizace se svou výzvou ale zajímavým způsobem dostala do rozporu s koalicí 13 organizací působících na poli ochrany práv dětí a mladistvých nebo adiktologie, které 21. května zveřejnily svůj otevřený dopis na ochranu mladých lidí před negativním vlivem sociálních sítí a závislosti na nich. Za klíčový nástroj v této oblasti dopis označil právě DSA, princip nejlepšího zájmu dítěte, na který se DSA odkazuje, stejně jako 28. článek nařízení, který se negativnímu vlivu platforem na zdraví mladistvých přímo věnuje.
Otevřený dopis zákonodárcům z května se specificky odkazuje na nadměrné užívání sociálních sítí, které způsobuje problémy s veřejným zdravím, problémy se spánkem nebo poruchy příjmu potravy. České děti jsou přitom podle dostupných dat těmto hrozbám, škodlivému či jinak rizikovému obsahu více vystaveny, než je tomu v průměru v Evropské unii. V čím zájmu, pokud ne ve prospěch ochrany dětí a mladistvých, tedy Aliance pro rodinu vlastně vystupuje, není proto úplně zřejmé.
Evropská komise to přece „stejně změní“
Aliance pro rodinu na svém webu rovněž odkazuje na bezpředmětnost přijetí zákona o digitální ekonomice, protože Evropská komise bude na podzim jeho fungování stejně vyhodnocovat a pod tíhou kritických hlasů pravděpodobně i revidovat.
Toto hodnocení – jak ostatně v Praze v minulém týdnu potvrdila přímo zástupkyně vedoucího DG Connect Evropské komise a bývalá šéfka kabinetu Věry Jourové Renate Nikolayová – však nestojí na reálném základě a DSA v blízké době nikdo z evropských představitelů zásadně překopávat či úplně rušit rozhodně nebude.
Nikolayová naopak apelovala na zástupce jak vládních stran, tak opozice, aby se k přijetí zákona postavili čelem tak, aby k němu co nejdříve skutečně došlo. Podobně je tomu totiž již ve 22 z 27 evropských členských států a proti ČR společně s několika posledními opozdilci je v této souvislosti vedeno řízení Evropské komise pro porušení evropského práva s ohledem na nepřevedení evropské regulace na národní úroveň.
Česku v této souvislosti hrozí vysoké pokuty, které – jak se dá očekávat – nebude jistě platit ani Aliance pro rodinu, ani další organizace vyzývající z různých důvodů k bojkotování tohoto evropského ustanovení, ale čeští daňoví poplatníci.
A mnohé další paradoxy
Jak Aliance pro rodinu, tak někteří další hráči v Česku, včetně tzv. Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP), se ve svých hodnoceních DSA a také českého zákona o digitální ekonomice vrací k tématu cenzury a omezování svobody slova, které představuje jedno z dlouhodobých a tradičně polarizujících společenských témat nejen v české kotlině.
Tyto organizace vystupují proti evropským digitálním regulacím s argumentem, že přenáší pravomoci směrem ke státu a Evropské komisi, které mají dění v online prostoru kontrolovat a omezovat to, kdo do něj může promlouvat.
Avšak, a do velké míry paradoxně, to se nejen neděje, ale DSA a další evropské předpisy mají za úkol pravý opak. Například Akt o digitálních službách přímo ustanovuje institut odvolání, který umožňuje uživatelům sociálních sítí, aby se proti rozhodování platforem mohli odvolat k nezávislým institucím typu národních institucí (mimo vládu) nebo soudů.
Pokud tedy půjdeme do historie a zavzpomínáme na moment, kdy byl ze sítě Facebook odstraněn profil bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, to by dnes v Evropě již nebylo možné, resp. znovuzvolená hlava amerického státu by s tím mohla něco udělat. Nešlo by tedy pouze o jednostranné a konečné rozhodnutí představitelů americké společnosti, ale Donald Trump by to v Česku nebo jinde po EU mohl rozporovat.
Tento fakt se samozvaní ochránci svobody projevu rozhodli úplně ignorovat, protože se jim nehodí do jejich narativu o skalním hájení základních svobod, ve kterém jen oni sami jsou ti ryzí a skuteční „bojovníci“ a ostatní tento atribut z různých důvodů nesplňují.
Podobně je tomu také v případě tzv. důvěryhodných oznamovatelů, na které se odkazuje výzva Aliance pro rodinu. Tento institut a organizace, které mají pomáhat očistit informační prostor od nezákonného obsahu a pomoci minimalizovat dopad toho škodlivého, nehrají žádnou roli v tom, co se s jimi označeným obsahem bude dále dít a jestli bude nakonec stažen nebo omezen z hlediska svého dosahu. I v tomto případě má primárně gesci platforma a dále potom nezávislé instituce, které mohou jejich rozhodování následně přezkoumávat.
K ovlivňování obsahu ze strany „lobby organizací“ nebo dalších „názorových oponentů“ tedy nemůže docházet a nikdo ani názor Aliance, ale Společnosti cenzurovat nemůže a nehodlá. Respektive jen za předpokladu, že by se tato konverzace neodehrávala na půdě EU, ale třeba v Rusku nebo Bělorusku, kde k zavírání občanů například za označení ruské války proti Ukrajině za cokoliv jiného než tzv. speciální operaci skutečně dochází a dotyčný/dotyčná si může vysloužit až 15 let ruského kriminálu.
Život bez zákona o digitální ekonomice
V každém případě je diskuze o zákonu o digitální ekonomice v tuto chvíli významná, protože tento týden představuje jednu z posledních příležitostí, kdy se ve třetím čtení k tomuto legislativnímu návrhu dlouhodobě bojkotovanému ze strany části opozice může Poslanecká sněmovna vyjádřit. Konec volebního období se rychle krátí a s ním i trpělivost evropských institucí, které v jednu chvíli začnou ČR vyměřovat velmi konkrétní pokuty.
Bylo by tedy zapotřebí diskuzi na půdě Sněmovny téměř po roce od schválení zákona ze strany vlády ukončit a zapojit Česko do již fungujícího systému, ve kterém jsou to jen čeští uživatelé, kteří společně s několika dalšími evropskými národy nemohou efektivně využívat nové pravomoci a ochránit tím svá práva na internetu. A to za situace, kdy čelíme větším výzvám než kdykoliv v minulosti spojeným s nástupem umělé inteligence a postupující digitalizací veřejného prostoru. Navíc v zemi, která je velmocí v počtu online tržišť a e-shopů, které pro české HDP každoročně představují nemalou položku příjmů státního rozpočtu.
V této debatě bychom se měli orientovat na konkrétní čísla a přínosy, ne se nechat ovlivňovat domnělými představami prezentovanými velmi úzkou skupinou vyhraněných a nedůvěřivých hlasů. A pokud stále nevěříte, zajeďte se podívat do Německa, Francie nebo na Slovensko a do Maďarska. Život se tam ani po přijetí Aktu o digitálních službách doopravdy nezastavil.
