Komentář: Platy vs. mzdy neboli Veřejný vs. soukromý sektor

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nová studie zdůrazňuje, že většina empirických srovnání platů sektoru veřejného a mezd sektoru soukromého srovnávala jablka s hruškami. Výzkumníci na číslech ukazují, že pokud srovnáme jablka s jablky, má veřejný sektor, včetně centrálních úřadů, v kvalifikačně náročných profesích problém platově konkurovat sektoru soukromému, a tento problém je největší v Praze.

Veřejný sektor odměňuje podle tarifních tabulek, zatímco mzdy v soukromé sféře určuje hlavně tržní konkurence. Veřejný sektor, pokud od něj očekáváme kvalitní služby, však musí konkurenceschopné platy nabízet také. Jak dobře jsou zaměstnanci veřejného sektoru, ve srovnání se zaměstnanci sektoru soukromého, placeni? V nové studii IDEA při CERGE-EI vysvětlujeme, že srovnávání platů veřejného sektoru a mezd v sektoru soukromém je mnohem složitější, než se zdá, a než je to občas prezentováno.

Většina srovnání průměrných platů a mezd srovnává jablka s hruškami a je proto zavádějící. Nebere totiž ohled na (ne)srovnatelnost charakteru práce a charakteristik zaměstnanců v obou sektorech. V naší nové studii se proto snažíme co nejvíce srovnávat „jablka s jablky“. Tedy srovnávat platy a mzdy obsahově porovnatelných zaměstnání, zaměstnanců obdobného věku, vzdělání a pohlaví ve stejném regionu.

Důležité je naše zjištění, že věrohodné srovnání lze provést jen pro zhruba sedminu zaměstnanců veřejného sektoru. To samo o sobě vypovídá o komplikovanosti problému. Řada zaměstnání veřejného sektoru prostě nemá v sektoru soukromém obdobu. U řady segmentů zaměstnanosti pak statistickou věrohodnost limituje nedostatečný počet pozorovaných zaměstnanců. Omezení plynou také ze zákonné povinnosti anonymizace dat.

Tam, kde srovnání možné je, se poměr platů a mezd pohybuje v širokém rozsahu 50 % a 150 %, ale nejčastěji je poměr blízký 110 %. Platy pak převyšují mzdy spíše u nízko a středně kvalifikovaných zaměstnání. Naopak v řadě kvalifikačně nejnáročnějších zaměstnání vysokého managementu a specialistů veřejný sektor platově výrazně zaostává.

Nejkritičtější je situace v Praze, kde je velmi konkurenční trh práce. Platy v některých kvalifikačně nejnáročnějších pozicích tam jsou oproti mzdám sektoru soukromého téměř poloviční. Například u řídících pracovníků financí, lidských zdrojů nebo IT specialistů činí rozdíl až desítky tisíc korun. To samozřejmě snižuje schopnost veřejného sektoru získávat kvalitní zaměstnance a udržet si je. Přitom právě v Praze se koncentruje většina centrálních úřadů.

Důležité je další zjištění studie, že výše platů veřejného sektoru příliš nereaguje na mzdovou konkurenci sektoru soukromého. Stávající tarifní systém prostě není schopen dostatečně reagovat na mzdovou konkurenci, aby veřejné služby mohly kvalitně fungovat.

Při obdobných srovnáních je třeba brát v potaz statistická zkreslení způsobená alternativními formami odměňování v soukromém sektoru. Jde například o vyplácení odměn za práci nad úrovní minimální mzdy „na ruku“, které je velmi rozšířené ve stavebnictví a gastro službách. Anebo jde o zaměstnávání tzv. švarcsystémem na živnostenské listy, což představuje stále rozšířenější praxi v oblasti IT nebo finančních služeb. Reálný rozdíl ve výdělcích veřejného a soukromého sektoru pak může být ještě vyšší, než ukazují administrativní data.

Pokud má stát poskytovat kvalitní veřejné služby, musí být i konkurenceschopným zaměstnavatelem. O výši a struktuře platů proto není radno rozhodovat na základě dojmů či zjednodušených statistik. Efektivnější nastavování výše a struktury platů veřejné sféry vyžaduje kvalitní a kvalitnější datovou základnu a průběžně realizované podobné a další doplňkové analýzy.