Článek
Jan Souček už není generálním ředitelem České televize. Rada ČT ho k 7. květnu odvolala patnácti hlasy ze sedmnácti. Takže někteří radní museli být jak předloni pro jeho vítězství v konkurzu, tak teď pro jeho pád.
Dění kolem ředitelské židle postupně získalo - i Součkovým přispěním - formát mýdlové opery. Zápletka už celkem nudícího seriálu, zhuštěná do závěrečné schůze rady, nemohla vyvrcholit jinak, než že její členové ukázali palcem dolů. Stalo se, nic víc a nic méně. Můžeme vyvětrat zasedací místnost a přepnout kanál. I dnes večer na jedničce od osmi Vyšetřuje Imma Tataranni, svět se točí dál.
Jan Souček, ukázalo se, nebyl šťastná volba. V existenci České televize ale jde pořád o epizodu. A ne zas až tak dramatickou. Jiný žánr by teprve byl, kdyby Součkovo působení a pád pochopili politici jako výzvu a příležitost, aby upevnili svůj vliv na obrazovku. V krajním případě televizi zestátnili, jak má po volbách v plánu Andrej Babiš.
Rada ČT, volená ze dvou třetin Sněmovnou a z třetiny Senátem, je a bude i politickým kolbištěm. Ale hlavně je to „orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize“. Právo veřejnosti - o politicích a jejich zájmech, i když také patří mezi veřejnost, se v zákoně nepíše.
Může to znít naivně idealisticky, ale je na tom dobré trvat: Smyslem rady je i to, aby se politici nemohli po televizi sápat tak okatě a jednoduše. Samozřejmě, v praxi jim nikdo nezabrání, aby to nezkoušeli. Ani aby Českou televizi nebo její konkrétní zaměstnance neučinili tématem svého předvolebního boje.
Ale pouštět se teď po odvolání Součka (Radou ČT) ještě do odvolávání člena rady (Luboše Xavera Veselého Poslaneckou sněmovnou) by České televizi neprospělo. Ne že by Veselý nemohl být odvolán (vládní poslanci už to loni zkoušeli), ale tu parlamentní schůzi s Babišem zaparkovaným u řečnického pultu si není těžké představit, protože už se několikrát odehrála. Kromě toho, poslanci nestíhají a pod stůl jim padají zákony. A Veselému končí mandát už napřesrok - tedy, pokud by ho nová Sněmovna nezvolila na dalších šest let.
Odvolání Jana Součka jsme sledovali v on-line reportáži:
Společenská dohoda, že veřejnoprávní televizi potřebujeme, se rozpadá. Proto tu českou, možná nejlepší v bývalém východním bloku, čekají složité časy.
Aby je ustála zhruba v dosavadní podobě a koncesionáři dostávali nejméně dosavadní kvalitu, měla by se v první řadě opřít o řád a principy: zákony, kodex, statut, etiku, svědomí. To je kotva proti tomu, aby s televizí zas a znova smýkaly personálie anebo rozhodnutí politické většiny. Proti tomu, aby politické strany orchestrovaly televizní vysílání podle svých představ.
Obrazně řečeno: Českou televizi by měla řídit pravidla, ne lidé. Zvýšení televizního poplatku, zdaleka největší plus Součkova období, takové „idealistické“ poklepávání na principy umožňuje: tvůrcům, novinářům, zaměstnancům, manažerům. A také Součkovu nástupci.
