Jak Praha odolávala nacistům. Srovnejte si fotky barikád z května 1945 a dnes

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sobota 5. května 1945 večer. V Praze se na několika místech již tvrdě bojuje. Pražští povstalci vedení generálem Karlem Kutlvašrem odzbrojují německé vojáky, přepadávají sídla obsazená okupanty či sklady zbraní, obsazují strategická místa. Nicméně na samém sklonku světové války v Evropě povstalci stále živí naději, že německá armáda usazená zejména v prostoru Čech dobrovolně složí zbraně.

Foto: Roh Václavského náměstí a Vodičkovy ulice. Přetažením kurzoru si zobrazíte historickou a současnou fotografii.

Po několika málo hodinách od vypuknutí povstání se tato možnost rozplyne. Přibližně milionová armáda polního maršála Ferdinanda Schörnera odmítne kapitulovat. A dá se do pohybu. Začne před Rudou armádou a jejími tehdejšími spojenci ustupovat na západ, směrem k vlasti, ale takzvaně bojem. A to jinak než přes klíčový komunikační uzel, jakým byla Praha, nešlo. Německé velení rozhodlo, že se česká metropole stane jejich pevností. Městem, přes nějž se přežene zničující fronta.

Povstalecké velitelství a její politický protějšek v podobě České národní rady to nemůže dopustit a naopak se chce proti přicházející přesile opevnit. Proto vydává rozkaz: Pražané stavte v ulicích barikády!

Foto: Vinohradská ulice u Perunovy. Přetažením kurzoru si zobrazíte historickou a současnou fotografii.

„Po celou noc z 5. na 6. května stavěl pražský lid ve velké tmě a v silném dešti barikády v celé Velké Praze. Samozřejmě s výjimkou těch míst, která ovládali okupanti. Čtvrt milionu lidí stavělo do úmoru z materiálu, který byl po ruce: nádoby na popel, necky, dlažební kostky, někde i obrácené tramvaje, převrácená nákladní auta, stěhovací nábytkové vozy a podobné zvláštnosti,“ vylíčil generál Kutlvašr ve svých vzpomínkách. Ač hrdina a legendární velitel obou světových válek, psal je na sklonku nespravedlivého věznění v komunistickém kriminále.

Foto: Vinohradská třída poblíž Národního muzea. Přetažením kurzoru si zobrazíte historickou a současnou fotografii.

V knize historika Tomáše Jakla „Bojiště a barikády Pražského povstání“ se dochovala vzpomínka spisovatele Ladislava Mikeše Pařízka, který se do revoluce zapojil jako četař v záloze. Popisuje atmosféru města, zatemněného kvůli hrozbě bombardování.

Foto: Křižovatka poblíž Anděla na Smíchově. Přetažením kurzoru si zobrazíte historickou a současnou fotografii.

„Praha se změnila v město přízraků. Příval deště rozleptal mraveniště velkoměsta a jeho dělníci i vojáci se hrnou ze svých skrýší, aby postavili přehradu proti nepříteli daleko horšímu, než je déšť, proti nepříteli, jehož bojovníci jsou vyzbrojeni strašlivými kusadly ocelových pancéřů, děl a rychlých automatických zbraní.“

Velitelství noční akci podchytilo po stránce technické a odborné. Do ulic předalo pokyny, kde a jak barikády stavět, a na exponovaná místa vyslalo své instruktory, kteří budování zátarasů řídili.

Foto: Resslova ulice u pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Přetažením kurzoru si zobrazíte historickou a současnou fotografii.

Během chladné noci Pražané postavili více jak dva tisíce barikád. Vzniklo opevnění proti nepoměrně silnějšímu nepříteli, který k městu postupoval ze čtyř hlavních směrů. Byl odhodlán metropoli dobýt za každou cenu zpět.

Foto: Chlumova ulice u schodů na Seifertovu ulici na Žižkově. Přetažením kurzoru si zobrazíte historickou a současnou fotografii.

Nejnebezpečnější byl postup německých jednotek od jihu a jihovýchodu, kde se na Benešovsku rozkládalo velké cvičiště SS. Nepřítel se blížil ku Praze i od Drážďan ze severu, či z východu ve směru od milovického vojenského prostoru.

V neděli 6. května a zejména v pondělí 7. a úterý 8. května čekaly povstalce mimořádně těžké a dramatické chvíle. Na třicet tisíc bojovníků dokázalo na barikádách vzdorovat mohutné přesile i přes omezenou výzbroj a absenci těžkých zbraní. A nakonec donutilo zarputilého nepřítele ke kapitulaci.

Foto: Seifertova ulice u kostela sv. Prokopa na Sladkovského náměstí. Přetažením kurzoru si zobrazíte historickou a současnou fotografii.

Barikády se staly symbolem květnové revoluce. Symbolem povstání, které rozvrátilo týl ustupujícím německým armádám, a zkrátilo tak válku v Evropě minimálně o týden, spíše o dva. I když ztráty na české straně činily tři tisíce padlých, zabitých a zavražděných jen v nynějších hranicích Prahy, nepoměrně větší množství lidských životů povstání ušetřilo. Stejně jako celá města před zničením, která by dopadla obdobně jako ta v Polsku, Maďarsku či Německu, přes něž se přehnala fronta.

Foto: Křižovatka Seifertovy a Krásovy ulice. Přetažením kurzoru si zobrazíte historickou a současnou fotografii.

„Na barikádách se zrodil nový pojem a hodnocení boje za svobodu a zápasu proti okupantům. Barikády jsou největší událostí Pražského povstání a tvořily těžkou obrannou zbraň. Dejme tomu, že každá z nich zachránila aspoň jeden lidský život - a můžeme klidně předpokládati, že tomu tak bylo. Tedy bez barikád by pražské oběti na životech během povstání byly daleko vyšší, než skutečně byly,“ zhodnotil Karel Kutlvašr.