Hlavní obsah

Česko v čele Evropy může vyrvat Ukrajinu z Putinových spárů

Foto: ČTK

Petr Fiala byl v první skupině politiků, kteří navštívili Kyjev. Teď, během českého předsednictví, bude Ukrajina klíčové téma.

Reklama

16. 5. 10:32

ANALÝZA. Nenechte se zmást – české předsednictví Evropské unii není nuda. Česko má příležitost provést Evropu historickými okamžiky, jako je třeba přivítání Ukrajiny v EU. I tentokrát ale hrozí domácí politické turbulence.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Co se v analýze dočtete

  • Česko bude letos předsedat EU. Vzhledem k bojům o Ukrajinu se může zapsat do historie.
  • Premiér Petr Fiala by mohl být u mírových vyjednávání. A také u příprav na příchod Ukrajiny do EU.
  • Experti před válkou mínili, že předsednictví využije ke svým cílům prezident Miloš Zeman, změna okolností jej však silně oslabila a není zřejmé, čeho bude schopen.

Mělo to být levné, celkem nenápadné a rychle za námi –  jenže pak do příprav českého předsednictví EU v roce 2022 přišla válka na Ukrajině.

Masové hroby s těly ukrajinských civilistů a rozbombardovaná města nedaleko hranic Evropské unie mění všechno. Mimo jiné se otevírá nečekaná příležitost pomoct statečné Ukrajině do EU právě v době, kdy bude premiér Petr Fiala (ODS) a jeho vládní tým výrazně mluvit do chodu a budoucnosti sedmadvacítky.

Naší ambicí by mělo být přispět ke konci bojů a nalezení mírové dohody. Petr Fiala je první premiér v historii České republiky, který se možná – či lépe snad – bude zásadně podílet na jednáních o konci války a dalším směřování nejen na Ukrajině, ale de facto na tvorbě nového bezpečnostního řádu.
Ondřej Kolář, TOP 09, místopředseda evropského výboru Poslanecké sněmovny

Ten symbol je skoro neodolatelný – země se zkušeností sovětské okupace z roku 1968 by do západního bezpečí pomohla převést podobně zkoušený stát. Český premiér může být za určité konstelace také u vyjednávání míru, který ovlivní uspořádání světa na desítky let dopředu.

Definitivně připoutat Ukrajinu k Západu je sen celé jedné post-sametové generace českých politiků a diplomatů. A nyní je na dosah. Zároveň jde o silný a srozumitelný cíl, který je pokušením i pro osobní PR politiků, jejich ega a občas špatně skrývanou touhu po zápisu do historie.

Vypadá to až jako hříčka osudu, že český reparát z předsednictví po všech peripetiích posledních let skládá znovu ODS. Fialův tým to tentokrát ale zjevně zkusí s jinou taktikou. Zatímco v roce 2009 měsíce před startem předsednictví tehdejší kabinet Mirka Topolánka křičel do světa: „Evropě to osladíme“ a ukazoval ramena, tentokrát drží česká vláda karty spíše zakryté a číhá na svou příležitost.

Ale i tentokrát se bude pohybovat po složitém terénu nejen v Evropě, ale také doma.

Proč tak opatrně?

Tomáš Pojar v minulosti už řídil humanitární organizaci Člověk v tísni, byl druhým mužem české diplomacie i velvyslancem v Izraeli. I když je hlavně bezpečnostní expert, premiér Fiala si z něj udělal klíčového člověka pro zahraniční vztahy a nakonec i pro ty evropské.

Když dojde řeč na předsednictví EU a jeho historický rozměr v souvislosti s válkou v Evropě, Pojar, starý známý jestřáb, volí možná až překvapivě odměřený tón.

„Co se týče Ukrajiny, uděláme maximum pro její větší propojení s EU. Kvůli válce se ale situace neustále a rychle mění a není možné stanovovat jasně dané cíle a určovat data jednání,“ říká na dotaz Seznam Zpráv, zda a jak Česko plánuje Ukrajinu posunout do EU. A také zda vidí jako český úkol zajistit hrdinně se bránící zemi status kandidátské země EU.

Foto: Seznam Zprávy

Za cestu do Kyjeva sklidil Fiala ovace. Dokáže Česko pod jeho vládou pomoci Ukrajině nastolit mír a vstoupit do EU?

O ten se totiž momentálně hraje. Zatímco členství Ukrajiny v NATO je v tuto chvíli zřejmě nemyslitelné, její větší zapojení do sedmadvacítky na stole je. Ale jde o těžké téma. Přihláška zaslaná přímo z válečného bunkru prezidenta Volodymyra Zelenského v Kyjevě se těžko odmítá. Jenže tady nejde jen o emoce – Unie musí zvážit řadu souvislostí. Může si dovolit speciální zacházení pro Ukrajinu, když na posun k členství v EU čekají další země na evropské periferii, leccos si v tomto směru odpracovaly, a mohou dokonce objektivně být na této cestě dál? Navíc platí, že čím dál je členská země EU od Ukrajiny a Ruska, tím hůř se další rozšíření o nového a značně komplikovaného člena eurorodiny vysvětluje politikům doma.

Česko samozřejmě za Ukrajinu jako postkomunistická země s diplomacií dlouhodobě podporující demokratizační tendence v postsovětských zemích lobbuje.

„Nechceme zveřejňovat věci dříve, než je nutné. Vykecat plány předčasně ohrožuje jejich naplnění,“ dodává k předsednickým plánům Pojar.

Kdy bude Česko v čele Evropy

Česká republika se svého historicky druhého předsednictví ujme 1. července 2022. Česká republika stála v čele EU naposledy v první polovině roku 2009. Předsednickou trojici utvoří na půl roku stejně jako v minulém případě s Francií a se Švédskem.

Zřejmě ví, o čem mluví. Byl jedním z klíčových lidí i prvního českého předsednictví EU. V roce 2009 byl prvním náměstkem tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (tenkrát ministr za Stranu zelených) a měl mimo jiné na starost záležitosti EU. Pojar také neopomene připomenout, že předsednictví v roce 2022 je trochu jiná disciplína než před třinácti lety, kdy ještě neplatila Lisabonská smlouva, a nebyl tedy stálý předseda Evropské rady, čili jakýsi unijní prezident.

Velká očekávání

I přes Pojarovu mazáckou střídmost je ale jasné, že očekávání kolem českého předsednictví EU začínají narůstat.

„Naší ambicí by mělo být přispět ke konci bojů a nalezení mírové dohody. Petr Fiala je první premiér v historii České republiky, který se možná – či lépe snad – bude zásadně podílet na jednáních o konci války a dalším směřování nejen na Ukrajině, ale de facto na tvorbě nového bezpečnostního řádu,“ říká místopředseda evropského výboru Poslanecké sněmovny Ondřej Kolář (TOP 09).

Podle něj Česko musí udělat maximum pro to, aby se Ukrajině úplně otevřely dveře a přístupový proces se maximálně zrychlil. „Osobně bych se nebránil tomu, aby Ukrajina dostala ‚silnější‘ status než jen oficiální kandidátské země, například takové postavení, jaké má vůči USA Portoriko,“ dodává Kolář.

Méně „disciplinovaný“ ve svých vyjádřeních a ambicích začíná být také ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). V pondělí například v České televizi po boku ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnise přislíbil udělat vše pro to, aby Ukrajina měla kandidátský status do konce roku.

„Jedním z pilířů českého předsednictví je Ukrajina, chceme udělat konferenci, která bude chtít podpořit její snahu stát se členem EU. Jedna věc je tento vstup podporovat a druhá je získat pro to podporu. Ukrajinci nyní umírají, aby byli součástí EU. Chci umetat Ukrajině cestičku do EU, protože vím, že to bude dlouhodobý proces,“ uvedl zase v podcastu Seznam Zpráv Ptám se já.

Pro úplnost: o samotném kandidátském statusu pro Kyjev může rozhodnout Evropa ještě na posledním „francouzském“ summitu v červnu, Češi by pak mohli navázat dalšími kroky. Vedle Ukrajiny bude české předsednictví řešit hlavně zásoby energií a energetickou bezpečnost – ve zkratce řečeno, jak zařídit, aby Evropa na podzim a v zimě nemrzla.

Na domácí frontě klid

Aby ale aktuální vláda ustála těžkou mezinárodní situaci, bude potřebovat klid na domácí frontě.

Jemný nesoulad mezi opatrností jestřábů ze Strakovky a natěšeným pirátským ministrem zahraničí může narůstat. I když se Lipavský dnes opírá spíš o svůj kredit a kontakty z parlamentních bitev o dukovanský jaderný tendr bez ruské účasti z minulého volebního období než o svou oslabenou mateřskou stranu, dá se čekat, že Piráti, podle politických průzkumů bojující o své přežití ve velké politice, budou předsednictví EU vnímat jako příležitost připomínat se voličům.

Češi vnímají jako problém EU její malou akceschopnost. V jakém uspořádání by podle jejích kritiků měla fungovat v budoucnu? Data jsou z roku 2021.

Zatím ale nic nenasvědčuje, že by se mělo opakovat trauma prvního předsednictví, kdy se Topolánkova vláda rozpadla v půlce předsednictví EU a stala se snadnou kořistí buldozerské parlamentní opozice v čele s šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem a tehdejšího prezidenta Václava Klause. Už proto, že Fialův kabinet má se 108 poslanci mnohem pevnější většinu v Poslanecké sněmovně.

Aktuální české předsednictví ale může na domácí politické scéně rozechvívat vrcholící kampaň před prezidentskými volbami v lednu 2023, případně i podzimní komunální volby. V prezidentské kampani je v zásadě vše dovoleno, jak ukázaly předchozí dvě přímé volby hlavy státu. Navíc se čeká kandidatura šéfa opozice Andreje Babiše. A už teď jsou vztahy ve Sněmovně poměrně napjaté, jak ukázala nedávná jednání blokovaná obstrukcemi v režii ANO.

„Kvůli předsednictví nebudeme rozhodně rezignovat na práci opozice. Našim cílem nejsou obstrukce, ale pokud nemáme jiný nástroj, jak zvrátit některé vládní návrhy, tak musíme využít všeho. Bude hodně záležet, jaké zákony bude vláda předkládat. Pokud to bude povýšené jednání ve stylu 108 a nazdar, pak budou mít problém,“ říká místopředseda Poslanecké sněmovny za ANO Karel Havlíček.

„Grande finale“

V předválečné době – tedy před tím, než Vladimir Putin vtrhl na suverénní půdu Ukrajiny – se zdálo, že v hladkém toku českého „šéfování“ Evropě bude dělat vlny především prezident Miloš Zeman.

Po celý svůj mandát byl šiřitelem ruské propagandy namířené proti Západu a jeho hlavní „taktickou zbraní“ bylo rozechvívání Česka.

Nechceme zveřejňovat věci dříve, než je nutné. Vykecat plány předčasně ohrožuje jejich naplnění.
Tomáš Pojar, poradce premiéra o plánech na české předsednictví

Konec Zemanova úřadování se takřka překrývá s českým předsednictvím, a proto se o jeho posledních měsících ve funkci v politickém zákulisí mluvilo jako o zemanovském „grande finále“. Jedno je ale jisté, že Zeman vstupuje do posledních měsíců své vlády a českého předsednictví EU značně oslabený. Rozhodně oslabenější, než si veřejnost uměla ještě nedávno představit.

Zemana nicméně předsednictví přitahuje. Alespoň v minulosti využil svých pák, aby za předsednictví byl výrazným hráčem. Kde to jde, snaží se vmanévrovat do pozice hostitele.

Už na minulém premiérovi Andreji Babišovi si vymínil, že nejprestižnější akce předsednictví – evropský summit v Praze za účasti hlav států a vlád sedmadvacítky – bude na Pražském hradě. Tento „deal“ zůstal v platnosti i po loňských tuhých vyjednáváních o nové vládě premiéra Fialy. A i když se stále v zákulisí objevují spekulace, že rozhodnutí ještě nemusí být konečné, přípravy běží. Úřad vlády například už uzavřel smlouvu s dodavatelem cateringu na summit na Pražském hradě. Konat se má podle této smlouvy v září či v říjnu 2022.

Podle nového zjištění Seznam Zpráv navíc nemá letos být hlavní summit jedinou VIP akcí na Pražském hradě. Druhou nejprestižnější kategorií schůzek, které se odehrávají v předsednických zemích, jsou resortní setkání ministrů zemí EU. Ve Španělském sále budou, jak Seznam Zprávám potvrdil mluvčí Ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka, v červenci jednat ministři spravedlnosti a vnitra sedmadvacítky. Akci si Zeman měl domluvit už s nejvěrnější parťačkou z minulé vlády, Marií Benešovou.

Jen pro připomínku – za prvního předsednictví v roce 2009 vláda Mirka Topolánka tehdejší hlavu státu Václava Klause od pražského summitu s prezidentem USA Barrackem Obamou odřízla – uspořádala jej na druhém břehu Vltavy, v Kongresovém centru na pražském Vyšehradě.

Izraelská show pro Zemana

Zeman by jistě nejradši v sídle českých králů osobně vítal amerického prezidenta Joe Bidena či ukrajinského hrdinu Volodymyra Zelenského. A obě setkání v plánech či snad spíše snech pro české předsednictví 2022 existují. Ale zároveň dost možná je Zeman pro samotné konání obou mítinků překážkou coby dlouhodobě proruský politik a podrývač západní stability. Na Pražském hradě si údajně oddechli, když Zelenskyj aspoň vysloveně neodmítl vyznamenání Řádem bílého lva, které mu po své nynější geopolitické otočce chce udělit Zeman.

Foto: ČTK

Zeman by jistě nejradši v sídle českých králů osobně vítal amerického prezidenta Joe Bidena či ukrajinského hrdinu Volodymyra Zelenského.

Předsednické akce se budou ještě ladit, už protože se budou odvíjet i od situace na Ukrajině, kterou není možné dnes předvídat.

„Zařádit“ by si mohl ale hned zkraje předsednictví, v červenci totiž za ním má podle tří diplomatických zdrojů Seznam Zpráv do Prahy přijet izraelský prezident Jicchak Herzog. Podle aktuálně dostupných informací nemá jít o schůzku na unijní úrovni, ale pouze bilaterální, česko-izraelské. Dá se ale čekat, že načasování v době předsednictví EU není náhodné. Diplomacie je koneckonců hra velmi jemných náznaků a posunků. A ze strany českého prezidenta lze čekat výroky podpory na adresu židovského státu, které unijní mainstream příliš neocení. Ale současnou českou vládu, která je proizraelsky orientovaná, to případně určitě bolet nebude.

Evropský rozměr by ale podle zdrojů z okolí prezidenta mohla mít plánovaná návštěva katarského emíra, kterou už má mít Pražský hrad potvrzenou právě na druhé pololetí roku 2022 – téma dodávek plynu a zbavování se energetické závislosti na Rusku bude dalším klíčovým tématem českého předsednictví a s Katařany je v této věci o čem jednat.

Analýzy Seznam Zpráv:

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované