Hlavní obsah

Nebezpečná cesta českého pokladu do Německa? Kurátor odráží kritiku

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Profimedia.cz

Norbert Riegel v minulosti restauroval Svatovítský poklad. Na archivním snímku kontroluje relikviářovou desku z bývalého kláštera sv. Martina v Trevíru.

Reklama

Výstava Svatovítského pokladu se připravovala dva roky a předměty před odesláním prohlédl odborník, ujišťuje kurátor výstavy. Vyvrací tak obavy restaurátora o stav pokladu. Výstavu posvětilo i Ministerstvo kultury.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už téměř měsíc je v německých Drážďanech k vidění část Svatovítského pokladu. A to včetně například korunovačního kříže, který dal zhotovit pro vlastní korunovaci král Karel IV. „To znamená, že ten kříž má prakticky stejnou cenu jako koruna, žezlo a jablko,“ upozorňuje restaurátor Norbert Riegel.

On sám předměty velmi dobře zná. V minulých letech několik z nich restauroval. I proto tvrdí, že v Německu jsou části Svatovítského pokladu, které by podle jeho názoru neměly Česko opouštět. Na rozdíl od dalších kritiků se ale obává zejména o to, aby se nepoškodily.

Jako příklad ukazuje dokumentaci k takzvanému Trevírskému plenáři. Jedná se o monumentální desku s ústředním motivem ukřižování, který je obklopen řadou křišťálových oken. V papírech se uvádí: „Teplota 15-25 °C, ochrana před pulanty, ochrana před pádem, manipulace v latexových nebo bavlněných rukavicích, u depozitáře vyloučit tvrdá dřeva a dřevotřísky. Nedoporučuji mechanické namáhání.“

Riegel proto doufá, že vzácné předměty před výstavou v Německu viděl nějaký restaurátor.

„Byl jsem poslední, kdo ty předměty opravdu měl v ruce před původní výstavou v Čechách. Mohli se ozvat, abych se podíval, jestli to restaurování, které jsme provedli, je v takovém stavu, že by se předměty mohly převézt,“ podotkl.

Svatovítský poklad je majetkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Diecézní konzervátorské centrum vede kněz Vladimír Kelnar. Ten ujistil, že poklad zkontrolován byl. Jméno odborníka ale sdělit odmítl.

„Ano, to se vždy standardně odehrává. To je věc obchodního tajemství, to se nesděluje. Byl to restaurátor,“ odpověděl Kelnar.

Že bylo s pokladem náležitě nakládáno, ujistil i autor koncepce výstavy a hlavní kurátor Jiří Fajt. „Pro tyto specializované činnosti jsme angažovali kvalifikované restaurátory s dlouhodobou zkušeností s péčí o podobné předměty.“

„15. březen se jevil jako nejvhodnější“

Jiří Fajt, ředitel programu a mezinárodních vztahů Státních uměleckých sbírek Drážďany, se zároveň ohradil proti kritice, která se po vyvezení vzácných předmětů do zahraničí objevila. I čtenáři Seznam Zpráv se přou o to, zda by měl poklad opouštět republiku.

Podle Fajta se výstava nazvaná Fragmenty paměti připravovala více než dva roky.

S výstavou v Německu souhlasilo i Ministerstvo kultury, které to Seznam Zprávám bez bližšího odůvodnění potvrdilo.

Pozastavil se pak zejména nad kritikou ze strany opozičního hnutí SPD. „Pro mě je nadmíru úsměvné, že o potřebě návratu sakrálních památek z pražské katedrály hovoří ateističtí politici, jakými jsou Tomio Okamura nebo Jaroslav Foldyna, kteří donedávna s největší pravděpodobností neměli ani představu o tom, co to vlastně Svatovítský poklad je. A nemají ji ani dnes.“

Opoziční politici kritizovali krom samotného vyvezení památek do Německa i termín, který byl k zahájení výstavy zvolen - 15. březen je spojený s černým dnem české historie, německou okupací.

„Tento pro obě strany veskrze symbolický termín byl domluven na základě jednání mezi hlavním organizátorem výstavy, drážďanskou Kanceláří saského premiéra a pražskou Kanceláří prezidenta republiky. V jednání bylo termínů několik, tento se ale z mnoha hledisek jevil jako nejvhodnější,“ vysvětlujte Fajt.

Čím se jevil jako nejvhodnější, neupřesnil. Odkázal na zdůvodnění, které poskytlo pražské arcibiskupství (viz box).

Vyjádření kardinála Dominika Duky

„Výstava se otevírala 15. března, den, který nám připomíná rok 1939, okupaci a vstup Adolfa Hitlera do prostoru Pražského hradu. Na tuto skutečnost myslel také hostitel, saský premiér, který se hlásí k našim hlubokým společným kořenům, mnohem hlubším než válečná období 20. století.

Je již 4. premiérem Saska, se kterým jsem měl možnost se v tomto duchu setkat. Je jedním z lidí, kteří vnímají Sasko jako zemi vyrůstající v kooperaci s Prahou. Víme, že do roku 1866 saská vojska stála na straně Prahy.”

Zdroj: apha.cz

A co za to?

Výstavu v Drážďanech zahájil v půlce března osobně prezident Petr Pavel s předsedou vlády Svobodného státu Sasko Michaelem Kretschmerem. Mluvčí prezidenta Vojtěch Šeliga ve vyjádření pro Seznam Zprávy ale uvedl, že samotná výstava nijak s Kanceláří prezidenta republiky, respektive Správou Pražského hradu nesouvisí.

Výstava v Umělecké síni v Lipsiusbau nazvaná Fragmenty paměti je pro návštěvníky dostupná až do 8. září.

„Mě by zajímalo, protože je to celkem dobrým zvykem, že pokud někdo umožní vystavit takovéto předměty, tak druhá strana udělá určitou reciprocitu. O tom jsem se zatím nedozvěděl,“ dodal restaurátor Norbert Riegel.

Svatovítský poklad

  • Svatovítský poklad pravidelně rozšiřovala už dynastie Přemyslovců, díky úsilí císaře a českého krále Karla IV. se více než zdvojnásobil.
  • Jeho součástí je i korunovační kříž, který byl zhotoven po roce 1354. Již od počátku 16. století byl prokazatelně používán při korunovacích. Do kříže byly vloženy ostatky Kristova umučení (dřevo kříže, trny, část houby, provazu a hřebu). Korpus kříže ze zlatého plechu je ozdobený vzácnými antickými a raně středověkými kamejemi, mezi nimiž je zasazen i velký safír s řezbou Kristovy tváře.
  • K vidění jsou v Drážďanech různé typy relikviářů, ale také významná díla zlatnického umění či obrazy a sochy. Příkladem jsou relikviářová busta svatého Vojtěcha darovaná Vladislavem Jagellonským, takzvaný nostický plenář, který je znám i jako relikviář svatého Kříže.

Zdroj: ČTK

Reklama

Doporučované