Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když se v české politické diskuzi řekne Slovensko, většinou se debata okamžitě stočí k politickému populismu tamní vládní koalice Roberta Fica. Pod praporem obrany obyčejných lidí proti údajné zkorumpované elitě již zdevastoval tamní justici, média veřejné služby, kulturní instituce a velkou část občanské společnosti.
Slováci ale v těchto dnech neřeší osud glajchšaltované Slovenské televize a rozhlasu či zrušené Národní kriminální agentury. Slováci brblají, že od nového roku bude na potraviny vysoká 23procentní DPH a nejvyšší pásmo daně z příjmu vystoupá až na 35 procent.
Co se to u sousedů děje? Politický populismus Fico ještě dokáže držet, ten ekonomický se mu ale spektakulárně zhroutil. Je to důležité varování i pro Česko, kde nová vláda slibuje spousty drahých nesmyslů, které chce zaplatit dluhem.
Politický populismus je vždy více na očích – ve jménu lidu populisté boří nezávislé instituce, omezují práva menšin, radikalizují společnost kulturními válkami. O nic méně nebezpečný není ale ekonomický populismus – nacionalistická rétorika často vede k protekcionismu, odrazení zahraničních investic a přemíře dotací. Ekonomové Kielského institutu Manuel Funke, Christoph Trebesch a Moritz Schularick tvrdí, že za 15 let mají státy s populistickými vládami v průměru o 10 procent nižší HDP než země s těmi nepopulistickými. Zároveň ale podle výzkumníků mají populisté bohužel mnohem větší šanci na znovuzvolení, protože lid se – často mylně - cítí bohatší a ochráněný od zla, které údajně číhá všude kolem.
Jenže nezvládnuté řízení ekonomiky musí někdy narazit do zdi. A zdaleka to nemusí být fatální bankrot. Často stačí, když trhy začnou zadluženému státu vysílat signály, že další dluh už bude hodně drahý, nebo dokonce už žádný další nebude.
Tím se dostáváme ke Slovensku. Aktuální ekonomický populismus tam rozhodně nepřišel až s návratem Roberta Fica do úřadu premiéra v roce 2023. Přestože během covidu a následující série krizí mnoho evropských států – včetně Česka – udělalo hodně chyb, vláda Igora Matoviče jich udělala nadmíru. Robert Fico na ekonomický populismus jen navázal. K vítězství ve volbách by se nedopracoval jen kulturními válkami a podporou dezinformační scény, základem mu byly především sociální sliby.
Zprvu je skutečně i naplňoval. Nejvýraznějším příkladem je zavedení pevného 13. důchodu pro svou klíčovou voličskou skupinu seniorů, přičemž dávka se má pravidelně valorizovat.
Pak to ale přišlo: Fico pochopil, že neunikne realitě státu, kde se deficit veřejných financí pohybuje už několik let mezi pěti a šesti procenty HDP.
Takže přišel první konsolidační balíček – u něj se před voliči ještě Ficovi podařilo jeho nezbytnost hodit na předchozí vládu. Pak ale přišel druhý. A nyní začíná platit třetí. Jen malá ochutnávka toho, jak drahé bude pro Slováky splácet roky ekonomického populismu: daň z příjmu fyzických osob se rozdělí na čtyři sazby, přičemž nejvyšší bude 35 procent. Živnostníkům se zvednou výrazně odvody pojistného. DPH na potraviny vyskočí na 23 procent. Omezí se třeba i odpočty DPH na firemní auta. Tamní Rada pro rozpočtovou odpovědnost spočítala, že konsolidace podrazí na mnoho let růst slovenské ekonomiky. Přesto dodává, že konsolidace je nezbytná, protože jinak by se slovenský dluh stal nepřijatelně velkým a drahým.
Poučení pro Česko?
Slováci jsou naštvaní ani ne z toho, že přišla nevyhnutelná konsolidace, ale že s každým dalším balíčkem neplatí něco z předchozího. Od nového roku 2025 se zvedla DPH z 20 na 23 procent, ale Ficův kabinet se dušoval, že potraviny zůstanou ve snížené sazbě. O rok později už jsou v základní. Všeobecně se pak předpokládá, že brzo přijde nějaký čtvrtý konsolidační balíček, který vše zase změní.
Jaké je v tom poučení pro Česko? Ano, populismus pomáhá k volebnímu úspěchu, ale když se hodně přežene, hněv lidu se následně obrátí proti samotným populistickým vůdcům. Speciálně premiér Andrej Babiš by si to měl uvědomit. V čele ANO nasliboval před sněmovními volbami tohoto roku spoustu drahých slibů. Zároveň je to politik, který se u Fica pravidelně inspiruje, třeba státní slevu na jízdné Babiš okopíroval právě ze Slovenska.
Schopný populista by měl poznat okamžik, kdy mu hrozí, že už nebude surfovat na vrcholku vlny populistického protestu, ale spadne do tunelu a jím stvořená protestní vlna ho brzo zavalí. V takové situaci se již ocitl Robert Fico. Babiš se jí ještě může určitě vyhnout. Ale znamenalo by to tak půlku předvolebních ekonomických slibů ANO hodit do koše.
