Článek
Je příliš brzo po volbách a Alena Schillerová ještě ani není v čele resortu. Je tedy třeba nadále říkal lidem líbivé předvolební nesmysly. Když se prezident Petr Pavel ptal kandidátky na ministryni financí na konsolidaci veřejných financí, které mají už několikátý rok ve státních rozpočtech stamiliardové schodky, Schillerová nezaváhala. Zavede moderní verzi elektronické evidence tržeb a tvrdě půjde po šedé ekonomice. Vláda také podpoří hospodářský růst. A bude vše vyřešeno.
Tak si to přeložme do řeči čísel. Rozpočet na příští rok má dle odcházející vlády deficit 286 miliard. Podle Schillerové je to ještě o 95 miliard více, tedy 381 miliard. Oproti tomu zavedení EET 2.0 může přinést maximálně 10 miliard. I kdyby se vládě zázračně podařilo nakopnout ekonomiku o procentní bod HDP proti současným předpokladům, očekávat tak lze navíc maximálně nějakých 30 miliard. Krátké počty: i kdyby vyšší výběr daní díky EET i vyššímu hospodářskému růstu nastal zázrakem hned na Nový rok, tak to vychází: -381+10+30=-341. Tedy stále obrovský průšvih veřejných financí.
Odpověď může být jediná. Ano, ta dvě slova, která nemohou být nikdy vyslovena ve volební sezóně, pokud nechcete vše prohrát. Ta dvě slova, před kterými ale po případné volební výhře stejně neutečete: konsolidační balíček.
Rozpočtová matematika je vlastně ještě mnohem horší, protože nezapočítáváme velmi drahé sliby hnutí ANO z volební sezony. Jen namátkou. Snížení daní firem: -20 miliard. V ceně elektřiny přenesení platby za obnovitelné zdroje na stát: -20 miliard. Znovuzavedení tří daňových slev: -14 miliard. Zastavení navyšování sociálního pojištění pro živnostníky: -13 miliard. A pak spousta slíbených dávek od vyššího rodičovského příspěvku po vyšší slevu na jízdné. Radši už to počítání zastavme.
Něco je zkrátka špatně: v roce 2026 se v rozpočtu nepočítá s žádnou velkou katastrofou, srovnatelnou s covidem, energetickou krizí či vysokou inflací, přesto plánujeme (podle Schillerové) 300-400 miliardový schodek jako tomu bylo v sérii předcházejících krizových let. Utrácení na dluh navíc už začíná být velmi drahé. V roce 2025 jsme překonali hranici 100 miliard na obsluhu dluhu, tedy jen na placení úroků ze státního dluhu, aniž bychom ho sebenepatrněji snížili.
Pokud v této situaci Alena Schillerová říká, že vše vyřeší EET 2.0 a hospodářský růst, pak žije v alternativní realitě.
Abychom však paní Schillerové nekřivdili. Není první kandidátkou na vedení ministerstva financí, která před volbami říkala zcela nereálné věci. Vzpomeňme na Bohuslava Sobotku, jak se v roce 2003 již v křesle ministra financí vykrucoval z velkohubých slibů, které sociální demokracie hlásala ve volbách o rok dříve: „Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.“ A obratem začal tvrdě proškrtávat rozpočet.
Když přeskočíme všechny další ministry financí s podobným osudem, skončíme u dosluhujícího ministra Stanjury. Ze všech jeho předvolebních slibů o nezvyšování daní v roce 2021 připomeňme třeba jeho rozhodný odpor ke zvyšování daně z nemovitostí, protože to je „opravdu nebezpečný nápad“. Následně v konsolidačním balíčku v roce 2023 zvýšil spoustu daní, tu nemovitostní dokonce rekordně.
I když Stanjurův konsolidační balíček je ekonomy považován za spíše promarněnou šanci, o alespoň mírné zpomalení zadlužování se Stanjura nepochybně pokusil a patří mu za to kredit.
Nyní je na Schillerové, aby i ona odhodila předvolební slogany a předvedla se svým pokusem o záchranu veřejných financí.
Přestat lhát je těžké
Paní Schillerová má ke stabilizaci veřejných financí dost receptů. Jsou zde stále velmi dobré „Návrhy Národní ekonomické rady vlády na snížení výdajů a zvýšení příjmů veřejných rozpočtů v ČR“, ze kterých Stanjura většinu ignoroval a čekají tak nadále na realizaci. Dále tu pak máme návrh reformy Chytřejšídaně.cz a mnohé další studie.
Problém tedy není v nedostatku podkladových ekonomických materiálů, které by na straně výdajů osekaly desítky až stovky miliard a na straně příjmů zase desítky až stovky miliard přidaly. Problém je, jak lidem říct, že jste jim dosud lhali, ale teď už nebudete.
Můžete zvolit v podstatě tři způsoby. První je zmiňovaný „model Sobotka“: snažíte se veřejnosti vysvětlit, proč jste si předtím vymýšleli a teď už mluvíte pravdu. Druhým je rovněž již zmíněný „model Stanjura“: lidem svou otočku vůbec nevysvětlíte, necháte je úplně zmatené, a tváříte se, že jste svůj nový názor na daně měli odjakživa. A pak je tu hodně extrémní přístup, který vidíme na sousedním Slovensku: tam nyní mají během několika let už třetí konsolidační balíček - takže už se v tom nikdo neorientuje a balíčky nemají žádnou důvěryhodnost.
Všechny tyto přístupy jsou ale lepší, než se zaleknout, vůbec se o stabilizaci veřejných financí nepokusit a tvrdit, že každoroční až 400 miliardový schodek vyřeší výběr 10 miliard po zavedení elektronické kontroly tržeb. Snad je to ale jen ještě doznávání volební euforie, která už brzo bude „zasazena do reálného ekonomickém rámce“.
