Článek
Odchod jihočeského hejtmana Martina Kuby z řad ODS je podstatná politická událost v každém případě. Zda bude podstatná „jen“ regionálně, anebo nabude na významu i celostátně, záleží na mnoha věcech, které se stanou v nejbližší budoucnosti.
Předně je důležité, jak silná bude odpověď na signál vyslaný Kubou za hranice jižních Čech.
Že se za Kubou seřadí skoro všichni jihočeští politici ODS, bylo zřejmé od prvního momentu. Jeho pozice v regionu je v posledních letech téměř neotřesitelná, což se potvrdilo loni při posledních krajských volbách. V nich Kuba nejen obhájil hejtmanské křeslo, ale získal fenomenálních 47 procent hlasů (proti roku 2020 si ODS pod jeho vedením polepšila bezmála o 30 procentních bodů) a postavil jednobarevnou krajskou vládu.
Do kampaně před sněmovními volbami už se Kuba jako kritik projektu koalice Spolu nezapojil - a volební výsledek souručenství ODS, KDU-ČSL a TOP 09 byl v Jihočeském kraji v podstatě stejný jako na celostátní úrovni, tedy lehce nad 23 procenty hlasů.
Kuba však dal jasně najevo, že jeho ambice nekončí na jihu Čech, ačkoli tam bude nová strana začínat. „Určitě budeme připraveni budovat i republikovou strukturu tohohle nového hnutí,“ uvedl ve facebookovém videu, kde svůj odchod z ODS a zároveň úmysl založit novou stranu oznámil.
Na toto volání přišly i první odpovědi. Jihomoravský hejtman Jan Grolich uvedl, že s Kubou o projektu mluvil, ale zapojit se do něj nehodlá. Pardubický hejtman Martin Netolický, který letos v lednu opustil Sociální demokracii a už předtím schovával svou příslušnost pod značku 3PK, hodlá s Kubou jednat. Totéž platí o bývalém vládci Moravskoslezského kraje Ivu Vondrákovi, který se už před časem rozkmotřil s domovským hnutím ANO.
Zdá se, že Kuba hodlá pod vlajkou svého nového projektu sešikovat regionální politické renegáty a solitéry napříč republikou. Pokud by se mu to povedlo, což není vyloučené, může vzniknout síla, která by dokázala hlasitě promluvit i do celostátní politiky. Jako by po vzoru hnutí Starostů a nezávislých vznikalo něco jako Hejtmani a nezávislí.
Rizikem takového projektu je, že se snaží spojit silné osobnosti, které se „osamostatnily“ od svých stran proto, že jejich (často oprávněnému) sebevědomí nabytému regionálními úspěchy nevyhovovaly zatuhlé a málo akceschopné stranické struktury. Udržet více takových sebevědomých osobností pod střechou jiné stranické struktury nebude snadné. Ale to je otázka vzdálenější budoucnosti.
Bezprostředně může Kubova rebelie promluvit do celostátní politiky jiným způsobem. Konkrétně tím, jak ovlivní nadcházející kongres ODS. Na něm se dosavadní premiérská strana chystá přepřahat a podle všeho to chce udělat hodně opatrně. Na místo Petra Fialy má po prohraných volbách a spontánním rozpadu koalice Spolu nastoupit Martin Kupka, který byl a je k Fialovi a jeho pojetí ODS i Spolu bezvýhradně loajální.
Za důraznější změnu ODS se nejviditelněji staví zajímavá iniciativa Česko.plus v čele s Radimem Ivanem, který hodlá Kupku vyzvat v souboji o předsednickou židli. Ivanovi bojovníci proti „strejcokracii“, která podle nich ovládla stranu, se v mnoha ohledech shodnou s tím, co říká Kuba – kritizují neochotu ODS ke změně, předstírání, že se nic neděje, malou sebereflexi neúspěšného vedení. Zároveň ale hlásají loajalitu k politické značce.
Přesto - pokud by s nimi lednový kongres strany zvlášť nevybíravě zametl, nedá se vyloučit, že by část z těchto politických nadějí mohla zlákat Kubova přímočarost a důraz na nadřazení snahy o politická řešení nad snahu o politickou konfrontaci.
Jinými slovy - celý kongres ODS dostává Kubova iniciativa pod jistý tlak. Za předpokladu, že by na něm strana nedokázala projít dostatečnou katarzí po volební porážce, může se stát, že část členů nejen z iniciativy Česko.plus půjde tuto katarzi – i potenciál stranického a mocenského růstu – hledat do jižních Čech.
Další aspekty Kubova projektu se vyjeví časem. Je možné, že půjde o vehikl, který má Kubu donést zpět do velké politiky, kde se nestihl příliš ohřát. Je možné, že se rodí další potenciální koaliční partner pro Andreje Babiše - Kubův neideologický, utilitární, v podstatě populistický přístup k politice by tomu napovídal, podobně jako zvažovaný přitroublý, ale chytlavý název Super Česko. Možné je skoro všechno.
Jisté ale v tuto chvíli je, že Kuba udělal na politickém rybníce znatelnou vlnku a na mnoha tvářích hluboké vrásky.
