Článek
Jako obvykle v případě českého premiéra může být všechno nakonec jinak. Svůj poslední nápad s nikým dopředu nekonzultoval, sám říká, že ho jen spontánně vyhrkl před kamerou.
„Ani nevím, jak k tomu došlo, že jsem to řekl,“ prohlásil Andrej Babiš půl dne poté, co ve středu večer v České televizi oznámil, že by navzdory dřívějším zvyklostem rád jel v červenci do Ankary na summit NATO místo prezidenta.
Překvapen je i Petr Pavel, ke změně nevidí důvod. S Babišem měl sice před dvěma dny osobní schůzku, tam ale premiér o svém přání nic neříkal. Babiš vysvětluje, že to nestihl zmínit, protože musel z Hradu rychle zmizet a řešit naléhavý telefonát na úplně jiné téma.
Ještě uvidíme, zda šéf vlády myslí svůj návrh vážně a jak moc na něm trvá. Ale nejspíš dost. Když je jeho vláda kritizována – mimo jiné už i z NATO – za škrtání armádních výdajů, prý si to Babiš rád sám se spojenci vyříká napřímo.
„Je logické, že na ten summit to pojedu vysvětlovat prezidentovi Trumpovi já s Macinkou, a ne pan prezident, který nás za to kritizuje i v zahraničí,“ prohlásil Babiš. S sebou by si tedy vzal i ministra zahraničí, který už nějakou dobu vede s Pavlem zákopovou válku.
Cesta na summit by pro Petra Macinku byla královskou trofejí, vztah Babiše s Pavlem by naopak spadl na nové dno. Přesně toto – že by Pavel do Ankary jet neměl – Macinka zmiňoval ve svých výhružných esemeskách v lednu.
Od Babiše jde o mazanou argumentaci. Aktuální dění skutečně nahrává tomu, aby si předseda vlády vyžral, co sám po volbách nadrobil. Armádní rozpočet letos seškrtal až na hranu spojeneckých závazků. Přes povinná dvě procenta se vláda dostala jen za cenu neobvykle velkého zápočtu dopravních investic, které si ale na obranné výdaje jen hrají.
Toho si už všimli i v NATO. Americký velvyslanec Matthew Whitaker minulý týden českou vládu adresně pokáral, svůj tweet s hojně citovaným apelem „žádné výmluvy, žádné výjimky“ doprovodil u Česka číslem 1,7 procenta. Vatu v podobě silnic – které by Česko stavělo tak jako tak – metodika NATO z pochopitelných důvodů neuznává. Babiš nemůže být překvapen, doma ho na to už mnohokrát upozorňovala Národní rozpočtová rada.
Argumentace, jak premiér nízká čísla hájí, nedává žádný smysl. Nikdo se za ni postavit nemůže, protože to objektivně zkrátka není možné. Už teď je Česko v tabulkách NATO třetí od konce a po škrtech se může ještě propadnout. Výmluvy, že potřebujeme peníze na zdravotnictví, budou v cizině brány spíš jako výsměch než jako pádná obhajoba.
Petr Pavel by na summitu mohl před ostatními jen krčit rameny, že státní rozpočet sestavuje vláda a ta má v Česku svůj mandát. Tím, že Babiš dělá nezodpovědnou politiku, tedy nepřímo vyautoval hlavu státu z vrcholné zahraniční akce. Navíc vláda má v obsazení letadla poslední slovo.
Pavel reagoval sdělením, že by skutečně měl problém vysvětlovat, proč „neplníme naše závazky“. Ale že ho Babiš o ničem přímo neinformoval a že snad bude možnost „si to ještě vysvětlit“.
Výroční sjezd lídrů Aliance je zásadní podnik a žádná formální akce. Loni probíhal v nizozemském Haagu ve velmi napjaté atmosféře. Kolem Donalda Trumpa nakračovali všichni z Evropy po špičkách, holandská královská rodina ho hostila se všemi myslitelnými poctami ve svém paláci. Včetně noclehu.
Celý summit byl dopředu zorchestrován jako krátká jednodenní událost, na míru Trumpovi. Aby se dopředu eliminovala hrozba, že nepředvídatelný americký prezident někoho poníží, předčasně odjede (jako předtím ze summitu G7) či dá nějak jinak najevo svou přezíravost. Nebo že rovnou zpochybní bezpečnostní závazky, na kterých evropská bezpečnost stojí.
Hrálo se de facto o to, jestli nějaké NATO ještě vůbec existuje. Cenou za ukonejšení Trumpa byl společný závazek zvednout obranné výdaje ve všech zemích z dvou na pět procent HDP, a to do deseti let (jak se povedlo dopředu dojednat v zájmu realističnosti takového postupu).
Aranžmá naštěstí vyšlo. Trump se v Haagu za NATO postavil, ale to pro letošek vůbec nic neznamená. V těchto dnech má na Evropu spadeno znovu kvůli neochotě pomáhat v Hormuzském průlivu. „V životě jsem ho neviděl tak rozzlobeného,“ popsal Trumpovo rozpoložení vůči evropským členům NATO republikánský senátor Lindsey Graham.
Čtěte také
Babiš dává poslední dobou najevo, že místo čísel sází v otázce NATO na politickou spřízněnost. Jako Trumpův učeň s červenou čepicí vystupoval ještě předtím, než se americký prezident loni do Bílého domu vrátil. Macinka se pokouší v USA vyprofilovat jako skalní stoupenec hnutí MAGA.
Ušetřit peníze výměnou za lichotky může vypadat jako triumf českého švejkovství, ale ve skutečnosti jde o dvojí problém. Do obrany je potřeba investovat z objektivních důvodů, ne kvůli přání Trumpa. Spřáhnout se s ním a rozbíjet Evropu – které Trump všemi svými kroky jen škodí – rovněž není žádná výhra.
Bez NATO a bez Spojených států je bezpečnost Česka v troskách. Chce-li Babiš zkusit svůj šarm, budiž – možná si bude s Trumpem rozumět víc než hodnotově uvažující prezident. Má-li ale osud země záviset na vrtochách dvojice Babiš a Trump, nejsou to vůbec dobré vyhlídky.
