Komentář: Čistky jsou zpět. Babišova vláda vyhazuje lidi z ministerstev

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Seriál Jistě, pane ministře a následně Jistě, pane premiére s oblibou sledovala i tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová, ač jí jednotlivé díly nepochybně připomínaly bolestivé dennodenní střety s byrokracií Jejího Veličenstva. Dobře ale věděla, že Británií pohne spíše, když bude mít Humphreyho Appelbyho a další zpropadené nedotknutelné úředníky na své straně, než s nimi neustále bojovat.

V západní Evropě si to stále ještě myslí značná část vládních politiků. Ve střední Evropě už ale nikdo. Po Maďarsku, Polsku a Slovensku také nová vláda v Česku vymetá ministerstva takovým způsobem, že to spíše připomíná sérii defenestrací.

Kompletně se překopávají ministerstva životního prostředí, zahraničí, spravedlnosti, místního rozvoje, Úřad vlády a jistě i jiné resorty. Až kabinet schválí tento týden takzvanou systemizaci, která určuje podobu úřadů na příští rok, uvidíme, co z rozvalin jednotlivých agend zbylo.

Možná spíše než jemný britský suchý humor se na průvan, který dělá Babišova vláda na ministerstvech, hodí sprosté polské pořekadlo „Teraz kur*a my“. Tedy že vítězná parta z voleb přebírá erární moloch až do posledního vrátného a je jen na vládě, co se státem dál udělá.

Velkou kritiku za tento přístup si vysloužili politici konzervativního Práva a spravedlnosti, když ale nastoupil v Evropě výrazně lépe přijímaný Donald Tusk, samozřejmě zásadu TKM uplatnil též. Čistky slovenské vlády Roberta Fica není třeba připomínat. A v Maďarsku pod vládou státostrany, Orbánova Fideszu, je tato otázka již bezpředmětná.

Nemysleme si, že Česko bylo výjimkou. Jestli něco do postkomunistické země nešlo lusknutím prstů přenést ze Západu, tak nepochybně právě všeobecnou shodu na potřebě schopného a nezávislého úřednictva. Připomeňme výrok tehdy opozičního lídra Mirka Topolánka z roku 2005, když se chystal na vládnutí: „Neočekávejte ode mě nic jiného než noc dlouhých nožů. Ta prostě přijde.“

Pak se staly ale dvě věci. Přišel úpadek velkých stran ODS a ČSSD a veřejnost už měla také po krk nekompetentních zaměstnanců ministerstev, jejichž jediná kvalifikace byla to, že jsou šéfové okresní buňky strany příslušného ministra. A tlačil na nás Brusel, ať schválíme transparentní pravidla pro úředníky. A to taková, že vláda vždy na další rok schvaluje jen systemizaci služebních míst – tedy strukturu sekcí, odborů a útvarů dle potřebných agend. Ale ne jména.

Po všemožných úpravách se zdálo, že máme systém, který umožňuje byrokracii být nezávislou na ministrovi a zároveň ministrovi umožňuje naplňovat své politické vize. Když nastupovala koalice Petra Fialy s velkohubými hesly o „deagrofertizaci“ státu, v řadách byrokracie se nakonec skoro nic nezměnilo, vláda si jen vyměnila své náměstky a tak to vlastně bylo v pořádku.

Jenže Babišova vláda je zjevně příznivcem polského hesla TKM. Nechává zdivočelé menší koaliční partnery ve velkém rušit celá oddělení ministerstev, což umožní reorganizaci a sejmutí hlav nejvyšších úředníků, kteří se propustí pro nadbytečnost. To je přímo proti smyslu systemizace.

Je naprosto iluzorní si myslet, že během pár dnů ve vládě si dokázali ministři udělat detailní analýzu, jaké je nejoptimálnější nastavení jejich úřadu, aby co nejlevněji zvládl určené agendy. Rušení je velmi často ideologické, to je příklad konce sekce ochrany klimatu na Ministerstvu životního prostředí či bezpečnostní a multilaterální sekce na Ministerstvu zahraničních věcí, i když tu spoustu příslušné agendy někdo samozřejmě dál bude muset dělat. Anebo je to prostě škrtání nepohodlných lidí tak, že jim zrušíte stoličku pod zadkem.

Centrální byrokraté v Česku nikdy nebudou milováni, i kdyby dělali svou práci sebelépe, to asi vědí i oni sami. Ale tímto stylem se vracíme do dob před služební zákon, kde pro Česko zásadní věci na ministerstvu vedl od desíti k pěti Franta z krajské buňky, protože na oplátku poskytoval politické krytí ministrovi.

To není recept na funkční byrokracii. Naopak to vede jen k jejímu rozrůstání a degradaci, protože místo jednoho schopného byrokrata bude muset úřad najmout na stejnou věc pět podprůměrných.

Však také na polské heslo politických vítězů TKM je i úřednická odpověď: BMW. „Bierny, Mierny, ale Wierny“, tedy „Pasivní, Průměrný, ale Věrný“.