Článek
Premiér Andrej Babiš zahájil svou verzi „války proti drogám“. Rétoricky je ostrý jako břitva. Přinejmenším první kroky ale nenasvědčují tomu, že by jeho snažení mělo ten správný cíl.
Prvním velkým oznámením je zpřísnění regulace kratomu, slovy předsedy vlády „toho svinstva“. Jde o soubor legislativních změn, pro nějž vláda vymyslela chytlavý název „lex kratom“. Je trochu legrační, že velká část těchto změn vychází z dřívějších návrhů expertů, kterým Babiš jinak ve svém nově nalezeném represivním zápalu nedokáže přijít na jméno a častuje je přízvisky jako „ta komunistická pirátka s drátem v nose“ (Jana Michailidu) nebo „sado maso porno“ (Matěj Hollan).
Hollan i Michailidu, stejně jako někdejší protidrogoví koordinátoři Pavel Bém a Jindřich Vobořil, stáli u vzniku moderní české drogové legislativy platné od loňského listopadu. U minulé vlády vedené Petrem Fialou se už tehdy neúspěšně snažili prosadit věci, kterým nyní pomáhá na svět Andrej Babiš.
Kratom je dnes (spolu se svým extraktem) prozatím jedinou položkou na seznamu psychomodulačních látek, což umožňuje jeho prodej ve specializovaných licencovaných obchodech s věkovými a dalšími omezeními. Nově chce vláda jeho prodej upravit daňově, což zcela odpovídá názorům zmíněných expertů. Kratom (a předpokládejme, že v budoucnu i případné další substance ze seznamu psychoaktivních látek), by se měl odstěhovat ze snížené sazby DPH do základní a měla by na něj být uvalena spotřební daň.
Obojí má logiku. Držet drogu ve snížené sazbě DPH (zřejmě jako „potravinu“, případně „rostlinu a přísadu obvykle určenou k přípravě potravin“) je úplně absurdní. A smysl dává i spotřební daň jako nástroj regulace „neřestí“, případně dalších typů spotřeby s vysokými vnějšími dopady (externalitami).
Zvýšení věkové hranice pro možnost legálního nákupu kratomu z 18 na 21 let je jistě diskutabilní, ale proč ne. Divné je to spíš proto, že u jiných návykových substancí, především výrazně škodlivějšího, dostupnějšího a nebezpečnějšího alkoholu, se o takovém kroku vůbec neuvažuje. Dokonce lze předpokládat, že byť jen návrh podobného typu by byl pro jeho autora spolehlivou vstupenkou na smetiště politických dějin.
Další části lex kratom už jsou mnohem spornější. Jako velmi málo promyšlený se jeví nápad zcela zakázat prodej kratomových výrobků přes internet. Dnes je online prodej (kromě věku) omezen tím, že každý e-shop, který kratom nabízí, musí mít také kamennou prodejnu, aby bylo jasné, kde a u koho lze vymáhat odpovědnost za případná pochybení.
Je to stejný regulační mechanismus, jaký se uplatňuje u online prodeje léků. Každý e-shop, který prodává léky, musí mít svou kamennou lékárnu. Někdy je tato povinnost plněna spíš formálně, ale pořád je to nějaká kontrola a funguje už léta bez větších problémů (černý trh s léky přes nelegální zahraniční e-shopy je jiný problém).
Zrušení online prodeje kratomu působí na první pohled jako rozumný krok ke ztížení dostupnosti zejména pro mladistvé. Ale v důsledku vytvoří v oblastech a regionech, kde se nevyplatí licencovaná kamenná prodejna, „nabídkové pouště“. A tato místa velmi ochotně zaberou pololegální a nelegální prodejci syntetického kdečeho, nad čím stát nemá absolutně žádnou kontrolu.
Právě toto opatření lze vnímat jako vítězství represivního přístupu, který si Babiš v posledních týdnech zničehonic tolik oblíbil. Selektivní regionální omezení nabídky legálního, kontrolovaného a regulovaného produktu je v přímém rozporu s principem harm reduction, protože doširoka otevírá trh produktům neregulovaným a nekontrolovaným.
Což je ta zásadní bolest (nejen) české protidrogové politiky, s níž bohužel ani lex kratom sám o sobě vůbec nic neudělá.
Kratom prodávaný v licencovaných kamenných obchodech s kontrolovanou kvalitou totiž není ten hlavní problém. Tím je prodej polosyntetických a syntetických konopných derivátů, případně chemicky obohaceného kratomu a dalších podivných látek, jejichž prodej je buď rovnou nelegální (například patří na seznam zhruba 150 takzvaných „zařazených“ látek), anebo jde o nové látky, na které se zatím žádná regulace nevztahuje.
Tyto látky je možné (na rozdíl od kratomu) koupit v prodejních automatech či večerkách, a to bez ověření věku. Tady stát, respektive jeho kontrolní a represivní složky, selhává na celé čáře. Tím, že si frustraci z tohoto selhání budou politici i policisté vybíjet na domácích pěstitelích konopí nebo na prodejcích legálního kratomu, se tento problém o nic nezmenší.
Zásadní je, že v Česku lze bez postihu prodávat „zahradnické potřeby“, „sběratelské předměty“ či „vonné tyčinky“, což jsou ve skutečnosti a na první pohled zcela zjevně výrobky s omamnými látkami (často například sušina technického konopí napuštěná bůhvíčím, nebo rovnou ubalené jointy) určené ke konzumaci.
Tady zcela selhává dohled České obchodní inspekce, která tuto primitivní, ale velmi nebezpečnou právní kličku nedokáže účinně trestat. Pokuty jsou nanejvýš symbolické. V automatech je zakázán prodej psychomodulačních látek, ale na jejich seznamu je zatím právě jen kratom. Nově přicházející látky se ocitají v šedé zóně a nesmyslným klamavým označováním se vyhýbají jakýmkoli regulacím.
Problém Česka není v příliš liberální drogové politice. Pokud jde o ochranu dětí a mladistvých před nebezpečnými látkami, je hlavní problém v neschopnosti státních orgánů od inspektorů po policisty vymáhat pravidla, která jsou nastavena poměrně jasně a v mnoha ohledech přísně - ať už jde o pravidla ohledně klamání spotřebitele, nebo přímo o regulaci prodeje omamných látek.
Zejména prodej čehokoli komukoli z automatů bude muset být podroben zásadnímu zkoumání. V tom bohužel ani protidrogový zápal Andreje Babiše, ani lex kratom žádné řešení nepřinášejí.
