Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
O náhlém konci někdejšího pražského primátora Pavla Béma ve funkci národního protidrogového koordinátora jsem napsal samostatný komentář. Přišla mi na něj řada reakcí, v nichž převládaly pochybnosti, zda je samostatný koordinátor na Úřadu vlády skutečně potřeba, a zcela legitimní otázky, jaké jsou vlastně výsledky české protidrogové politiky. Vizita je dobrý prostor, kde na ně zkusit najít odpověď.
Funkce národního protidrogového koordinátora při Úřadu vlády se zrodila už v roce 1994. Nebyla během těch let vždy obsazena, ale dá se říci, že koordinátoři hráli během tří dekád formování české protidrogové politiky vždy klíčovou roli. Obvykle tato role spočívala ve vytváření tu více, tu méně úspěšné protiváhy ke klasickému represivnímu přístupu prosazovanému českou policií a také řadou volených politiků, ať už šlo o ministry vnitra či zdravotnictví, nebo přímo o premiéry.
Tato unikátní dynamika vztahů mezi nadresortními experty a úředníky na straně jedné a represivním a politickým aparátem na straně druhé dala postupem času vzniknout rovněž celkem unikátnímu systému.
Ten se snažil nelegální drogy tvrdě potírat, mnohdy nesmyslně trestal držení i užívání, po celé dekády odmítal jakkoli rozlišovat rizika či uvažovat v kategoriích „měkkých“ a „tvrdých“ drog. Zároveň ale také dokázal ve spolupráci s neziskovým sektorem vybudovat hustou síť adiktologických služeb i funkční systém substituční léčby a terénní péče o rizikové uživatele drog.
Zároveň se česká protidrogová politika po celou dobu své existence – a navzdory všem snahám odborné veřejnosti i koordinátorů minimálně v posledních deseti letech – vždy vyznačovala naprostou slepotou vůči problémům způsobeným drogami legálními, především alkoholem.
Podíváme-li se jen na období posledních pěti let, uvidíme pozoruhodné výkyvy. Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil dosáhl během vlády Petra Fialy velmi zajímavých úspěchů. Jednak v alespoň částečné dekriminalizaci konopí, ale především v prosazení moderního zákona o psychomodulačních látkách, který by při dobrém použití mohl Česku pomoci zvládnout čerstvý fenomén nástupu nových syntetických drog, především derivátů konopí a opia.
Zároveň ale Vobořil svůj mandát nedokončil a kvůli neshodám s vládou svůj post na konci srpna 2024 opustil. K důležitým příčinám patřila právě bezbřehá tolerance vlády vůči alkoholu, přičemž jakýkoli návrh směřující k jeho sebemenší regulaci byl vykládán jako útok na kulturní i ekonomickou podstatu státu.
Fialův kabinet nakonec Vobořila z funkce v podstatě vyštípal. V neposlední řadě i řečmi o tom, že ve skutečnosti je „prodrogovým“ koordinátorem. Tato slova zaznívala zejména od lidovců a Vobořil si je vysloužil za svou jistě kontroverzní, ale v dané době také čistě akademickou úvahu o možné částečné legalizaci trhu s kokainem.
Stojí za pozornost, že výsměšnými slovy o tom, že chtěl „protidrogovou a ne prodrogovou“ radu vlády, zdůvodnil Andrej Babiš i aktuální vyhazov Pavla Béma. Jeho konec podle Babiše oslavovali zejména na policejní protidrogové centrále, což premiér prezentoval jako dobrou věc. Z toho je celkem patrné, na kterou stranu bude nyní vychýleno kyvadlo mezi tradiční represí a moderní politikou závislostí.
Jak vypadají výsledky české protidrogové politiky v číslech? Jistě by to mohlo být lepší. Česko dlouhodobě patří (podobně jako další země postsovětského evropského prostoru) k místům, kde se drogám obecně celkem daří. I s tímto společensko-historickým břemenem lze ale na dalších datech pozorovat pozitivní vývoj.
V aktuální Zprávě o nelegálních drogách v ČR za rok 2025 je to dobře patrné. V roce 2007 hlásilo alespoň nějakou zkušenost s užíváním konopných látek během života 45 procent Čechů. V roce 2024 necelých 24 procent.
Zkušenost s extází poklesla ve stejném období ze 4,6 na 2,6 procenta, s pervitinem ze 3,5 na 1,4 procenta, s heroinem a jinými opiáty ze dvou na necelé jedno procento. Zážitek s halucinogenními houbami v roce 2007 mělo 7,4 procenta Čechů, o 17 let později jen 2,7 procenta.
Jediná nelegální droga, s níž zkušenost ve zmíněném období zaznamenává pozvolný, ale setrvalý nárůst, je kokain – z jednoho procenta v roce 2007 na 1,9 procenta v roce 2024.
Pokud jde o oblasti užívání drog s vysokým rizikem, uvádí zpráva následující: „Aktuální počet lidí užívajících drogy rizikově je odhadován na 47,5 tisíc. Celkem 38,2 tisíc lidí užívá pervitin a 9,3 tisíc opioidy, zejména buprenorfin (4,5 tisíc) a heroin (3,1 tisíc). Injekčně užívá drogy odhadem 42,5 tisíc lidí, tedy přibližně 90 % osob užívajících drogy rizikově.“
Zároveň autoři zprávy připomínají: „V roce 2024 bylo v ČR hlášeno 269 nových případů HIV, z toho šest případů přenosu prostřednictvím injekčního užívání drog a u dalších 15 osob bylo injekční užívání uvedeno v anamnéze. Podíl přenosu HIV mezi lidmi užívajícími drogy injekčně je tedy dlouhodobě nízký. Od roku 1985 bylo v ČR zaznamenáno 179 případů přenosu HIV injekční cestou.“
Jedno ze zcela zásadních rizik injekčního užívání drog má tedy Česko velmi dobře podchycené. Důvodem je pečlivá terénní práce: „Celkem bylo v roce 2024 vydáno 9,1 milionu kusů injekčních stříkaček, tj. 213 kusů injekčního materiálu v přepočtu na jednoho injekčního uživatele, což je podle WHO v rámci prevence přenosu HIV nad hranicí pásma vysokého pokrytí.“
Ani v mezinárodním kontextu nepůsobí česká data o nelegálních drogách špatně. Naznačené klesající trendy v užívání různých nelegálních substancí nejsou jinde samozřejmostí. Například podíl dospělých lidí se zkušeností s amfetaminy (pervitin), který v Česku během 20 let klesl na polovinu, v řadě zemí vzrostl – Německo, Nizozemsko nebo Dánsko mají dnes s amfetaminovými drogami mnohem větší problém než Česko.
Ano, některá čísla jsou alarmující a nutí k zamyšlení. Mezinárodní studie ESPAD 2024, která zkoumá užívání drog mezi školáky ve věku 15 a 16 let, ukazuje, že v roce 2024 mělo nějakou zkušenost s ilegální látkou 24,5 procenta českých adolescentů. Více to bylo už jen v Lichtenštejnsku. Průměr 37 zkoumaných evropských zemí je pod 14 procenty.
Mírnou útěchou může být, že hlavní roli v experimentování zkoumaných mladých Čechů hraje konopí. Zkušenost s nekonopnou nelegální drogou hlásí „jen“ 5,4 procenta, což je jen mírně nad pětiprocentním průměrem hodnocených zemí. Například na Slovensku má zkušenost s nekonopnou nelegální drogou 7,5 procenta 16letých.
Stručně řečeno, česká protidrogová politika se v oblasti nelegálních drog nemá za co stydět. Máme velmi nákladné, neřešené, palčivé a mezinárodně ostudné problémy s alkoholem, které ale nelze házet na hlavu koordinátorům protidrogové politiky. Je to dáno čistě neschopností politických reprezentací připustit si, že jde o srovnatelně závažný problém, jakým je užívání tvrdých drog, přičemž vzhledem k rozměrům celé věci jde o problém nesrovnatelně nákladnější.
Je možné, že protidrogová politika v nové struktuře řízení nakonec bude nějak fungovat. Musíme ještě chvíli počkat, než se prach usadí, ale v tuto chvíli se zdá, že ve Strakově akademii bude kromě vládní rady sedět také jakýsi „zmocněnec“ podřízený premiérovi, přičemž oddělení Úřadu vlády věnovaná drogové problematice přejdou pod novou sekci na ministerstvu zdravotnictví.
Ať se to nakonec usadí jakkoliv, Česko ztratí tradiční post koordinátora. A přijde také o expertizu Pavla Béma a zřejmě i Jindřicha Vobořila, Viktora Mravčíka a dalších lidí, kteří se na formování protidrogové politiky v posledních 30 letech podíleli. Odvedli velmi solidní práci, dokonce zkusili Česko legislativně připravit na nástup nového drogového průmyslu.
Vysloužili si za to od premiéra označení „prodrogoví“ a od ministra zdravotnictví pohrdlivou a ničím nepodloženou zmínku o tom, že politika závislostí v současném nastavení moc dobře nefunguje. Dobrá. Nástupci - v čele s psychiatričkou Ditou Protopopovou, která vedle obří reformy psychiatrické péče povede i obří agendu protidrogové politiky - dostanou šanci se předvést. Rozhodně mají na co navázat. A jak říkají Angličané, ty boty, do nichž se zkusí obout, jsou opravdu velké.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
